Předkládám záznam z průběhu souboje mezi optimistou a pesimistou. Zkuste rozhodnout, kdo vyhrál. Souboj je jen na tři kola. To dáte.
První kolo. Je sklenice poloprázdná nebo z poloviny ještě plná?
Optimista : Problém je v tom, že i když spolu pijeme pivo, ty máš půllitr poloprázdný, kdežto já ještě z poloviny plný.
Pesimista : To je jen slovní hříčka. Nakonec budeme mít sklenici zcela prázdnou oba.
Optimista : Vždycky si můžeš říci, že bude líp! Když si objednáme pivo, zase budeme mít plné sklenice.
Pesimista : Když máš plnou sklenici, nikdy přece nemůže být líp. Plná sklenice je maximum možného, takže naopak platí, že lepší už to nebude.
Optimista : Tak si zase objednáme pivo a zase bude líp.
Pesimista : Po třech dvanáctkách mi rozhodně líp nebude. Bude mi hůř. Špatně mi bude. Jen vysolím sto dvacet korun za to, abych se cítil nafouklý jako horkovzdušný balón.
Optimista : Musíš si říkat, jak je krásně na světě. Zatímco někde v Africe lidi putují každý den za pitnou vodou desítky kilometrů, my si tu sedíme v pivnici a užíváme si kvalitní převařenou vodu z artézské studny.
Pesimista : Strašně si protiřečíš. Na jedné straně říkáš, že bude líp a na druhé straně se utěšuješ, že vždycky ještě může být někde v Africe hůř.
Optimista. Já si vždycky beru to lepší. I z rozhovoru s tebou. I když pijeme zdejší pivo, nádherně mi díky tvým řečem zhořklo v hubě. Mám pocit, že piji Radegast a ne pouze Vyškovského kozla.
Druhé kolo. Zralý věk
Optimista : Zralost je nejkrásnější období života. Teprve tehdy dojde k symbióze jak duševní, tak fyzické dokonalosti.
Pesimista : Podle mě je zralost prvním stádiem hniloby. Co bylo tuhé, je měkké a co bylo měkké, to je tekuté.
Optimista : Je to jinak. To, co bylo trpké a zelené, se stává sladkým a šťavnatým.
Pesimista : Tak si přečti odbornou literaturu. Kolem pětadvaceti nám začínají ženský uvadat a kolem třiceti u většiny končí obnovování buněk. Sotva se vypořádáš s pubertou, začneš vráskovatět.
Optimista : A co je na tom tak špatného, že už nemáš ksicht stejně hladký jako zadek? Navíc máš telecí roky za sebou. Prostě paráda.
Pesimista : Všechny geniální myšlenky tě napadnou maximálně do třicítky. Vem si takového Einsteina. Kdy přišel na teorii relativity, ha? A tak bychom mohli pokračovat.
Optimista : Moudrost přichází až s věkem. To ví každý.
Pesimista : Moudrost vychází z paměti a tu dost rychle ztrácíš. Navíc nikdo na tvé zkušenosti není zvědavý. Z toho, co bylo, skoro nic neplatí a z toho, co je teď, ničemu nerozumíš.
Optimista : Co tedy pro tebe vůbec znamená být zralý?
Pesimista : Průšvih. Co udělá zralá hruška? Spadne a rozplácne se.
Optimista : Nebo se zázračně promění v hruškovici. Na zdraví!
Třetí kolo. Každý je mladý tak, jak se cítí.
Optimista : Každý je mladý tak, jak se cítí.
Pesimista : A to je právě ten průšvih. Není dne, aby mladě se cítící senior zazmatkoval a jel po dálnici v protisměru.
Optimista : Někteří zase mají energie a optimismu na rozdávání, že bys jim mohl závidět.
Pesimista: Jen jestli dělají dobře. Vždyť všude říkají, že s energií bychom měli šetřit. Podle mě by energeticky rozhazovačný senior měl dostat opatrovníka.
Optimista : Ty máš představy jak z devatenáctého století. Dnes takový padesátník nebo i šedesátník je díky medicíně zdravý a mohl by železo lámat.
Pesimista : Jasně, každý je zdravý jak rybička. Tak mi vysvětli, že nakonec beztak umře. Ještě jsem neslyšel o někom, kdo umřel a přitom byl zdravý.
Optimista : A ty se cítíš starý nebo mladý?
Pesimista : Nejpozději od maturity se cítím starý.
Optimista : Tak proč si nedáš, tak jako já, červené víno? Je to osvědčené mléko starců.
Kdo více zabodoval, jestli optimista nebo pesimista, nedokáži posoudit. Jedno vím však určitě. Optimista dost chlastá. S tím bych si asi dobře pokecal u vína nebo piva.
