Jedna ze sedmi věcí, které by se chlapům neměly říkat : Nesdělujte svému partnerovi intimní detaily své nevěry, i když bude žadonit jak žebrák v podchodu hlavního nádraží v Brně.
Prý existuje sedm věcí, které by se chlapům raději vůbec neměly říkat. Jenže, jak se říká, odpíraného největší krajíc. Tak to vezmu popořádku :
- Neříkejte partnerovi, co jste k němu cítila na začátku vztahu. Raději mlčte nebo něco milosrdně zalžete.
Jediným vysvětlením, kterého se mi dostalo, že si mě má žena vzala z lásky, je přísloví, že láska je slepá. Prostě jsem ji nějak, kdo ví jak, na přechodnou dobu zblbnul.
O nic povzbuzující by pro mě ovšem nebylo ani přiznání, že jsem ji zpočátku naopak vůbec nebyl sympatický a ani ji nijak zvlášť nepřitahoval. Prostě jsem byl taková mírnější a neškodnější varianta mlynáře Vávry, který mlel a mlel dlouho a trpělivě až dosáhl svého, aniž by zavdal důvod k nasypání jedu na krysy do instantního kafe.
- Nesdělujte svému partnerovi intimní detaily své nevěry, i když bude žadonit jak žebrák v podchodu hlavního nádraží v Brně.
Problém spočívá v tom, že v době chytrých mobilů, různých sledovacích aplikací a diskuzních fór na všech možných sociálních sítích je téměř jisté, že kdo pilně hledá, ten nevěru nakonec úspěšně najde, zvláště, když si ho jeho partnerka vzala z důvodu své přechodné slepoty. Já se tedy pro jistotu raději neptám.
- Nemluvte se svým citlivým partnerem, který k vám přišel, jako slepý k houslím, o svých dřívějších divokých dobrodružstvích a vztazích na jednu noc.
Tak to bych kecal, kdybych tvrdil, že na toto téma jsme se nebavili. Naše nezbedná konverzace probíhala tak, že já jsem si vymýšlel a naparoval, zatímco z ní to spíše lezlo jak z chlupaté deky. Nicméně neúprosná statistická data, která z naší konverzace vyplynula, jsou, že přišla o panenství zhruba o dva roky mladší, než kolik bylo mě, když jsem já přišel o panictví. O to se mi hůře poslouchá, že s těmi předešlými to byl drsný raft v divoké horské vodě, který zákonitě nemohl skončit jinak, než „udělat se“, jak se v hantýrce vodáků říká. Někdy taková plavba byla natolik extrémně šílená, že se udělali ve vodním válci pod jezem i opakovaně. „To nemohlo mít perspektivu. Obyčejný život je o něčem úplně jiném a za ten ti, drahý, děkuji.“ Na jazyku pak vždy mívám otázku, kterou by naopak zase chlapi neměli klást svým partnerkám. „Pověz mi upřímně, stalo se vůbec, že by ses někdy udělala i se mnou? Ne, radši nic neříkej.“
-Téma o ex-partnerovi raději neotvírejte. Je to jako otevřít Pandořinu skříňku.
V tomto případě bych nebyl až tak rezolutní, pokud by se ex-partner nalézal v režimu osobního bankrotu, na opakovaném protialkoholickém léčení anebo byl třikrát rozvedený a měl vyživovací povinnost k deseti nezletilým dětem. V mém případě však tomu tak bohužel není. Dokonce mám dojem, že kdybych postavil do řady všechny ty předchozí rafťáky, kteří mají tu výhodu, že jako vzpomínky nestárnou a stále dokola odvážně sjíždějí smrtelně nebezpečný jez, neměl bych šanci. Co na tom, že dnes možná mají místo pádla francouzské hole. A co když ne? Kdykoliv se tohle téma otevře, je mi jasné, že alespoň ten poslední ex-partner v průběhu času všechny negativní rysy své povahy poztrácel a naopak všechna pozitiva mu až neuvěřitelně narostla.
-Neříkejte, co si o vašem partnerovi mysleli vaši rodiče nebo sourozenci.
Horší než negativní soudy, ostatně co se od tchyně dá očekávat, jsou bolestivější ty zdánlivě pochvalné. Konečně sis vybrala hodného chlapce, který tě neopustí, až se tě nabaží. Není to bůhvíjaký frajer, ale to je jen dobře. S těmi sukničkáři, se kterými jsi předtím chodila, by tě nic dobrého nečekalo.
-Není fér svým partnerům vyprávět zážitky, které se vám kdysi staly z mladické nerozvážnosti.
To fakt není fér dozvědět se něco ve stylu : „Já jsem dříve bývala pěkná divoška, jen si nemysli. Nebylo pátku nebo soboty, abych nebyla někde na diskotéce. Občas jsem se domů vracela až nad ránem. Jo, to byly časy.“
- Neříkejte, kdo se vám líbí, i když jde o nějakého zpěváka nebo herce.
Mně by ani tolik nevadilo, kdyby partnerka mluvila o zpěvácích nebo hercích, kteří se mi alespoň zhruba podobají. To by mě naopak potěšilo. To se však nestalo nikdy. Třeba Dustina Hoffmana ztvárňujícího autistického muže ve filmu Rain Man sice po herecké stránce ocenila, ale nijak zvlášť se ji nelíbil. „Vždyť je ještě o něco menší než ty.“
A ani ten co hrál jeho bráchu Tom Cruise se ti nelíbí?“
„Ale jo, je hezkej, ale taky není zrovna moc vysokej.“
„No já taky nejsem moc vysokej.“
„No to opravdu nejsi, ale s tím nic nenaděláš.“
Tak to by dnes na téma, co by se partnerům nemělo říkat, vrchovatě stačilo.
