Odhaduji, že po zavedení Zeleného údělu, který vymyslela Evropská komise, oblíbenost zeleného peprmintového likéru ještě vzroste.
Evropská komise pro nás, tedy i pro mě, chystá zelený úděl, díky němuž budeme klimaticky neutrální a zároveň dlouhodobě udržitelní a to takovým tempem, že reálně hrozí, že se té klimatické neutrality mohu teoreticky ještě i dožít.
Už jsem tu na světě nějaký ten pátek a tak jsem zažil ledacos, dokonce i zelený úděl jsem už zažil a občas nechtěně zažívám.
Nikdy jsem nechápal, z čeho pramení oblíbenost peprmintového likéru jasně zelené barvy a sladkého jak sirup. Tento alkoholický nápoj oprávněně řazený do skupiny „lepičů tlam“ se stal, pro mě z nepochopitelných důvodů, oblíbeným nápojem českých a moravských hospod. Odborníci tvrdí, že se právě tento likér obecně nazývaný „zelená“ výborně hodí k pivu. Jelikož jsme světová velmoc v konzumaci piva, mohlo by to opravdu vysvětlovat zvýšenou konzumaci zelené v pivnicích a nálevnách, neb pivo a zelená údajně k sobě nerozlučně patří, jenže já nechápu proč. Pivo je vyhledáváno pro svou hořkost a tudíž bych očekával, že pokud pivař dostane chuť na něco ještě ostřejšího, dá si kupříkladu bylinnou hořkou, která rovněž není nijak drahá. Kombinace hořkého piva zazděného nevýslovně sladkou peprmintovou zelenou mi vždy rozhodí nejen chuťové pohárky, ale brzy i žaludek.
Faktem ovšem je, že zelená je vskutku levné pití, které navíc pro nižší podíl alkoholu rády pijí i ženy a je tak naděje, že díky tomuto likéru se stanou povolnější za relativně málo vložených peněz. Vše přebíjející sladkost a silná mátová vůně navozuje pocit, že jde o zcela neškodný nápoj, který lze bez obav konzumovat v jakémkoliv množství. Bohužel skoro ve všech případech dříve než se dostaví kýžená povolnost, udělá se dotyčné špatně. Zezelená jako peprmintový likér. Proti zelené nic nesvedou ani členové strany Zelených. Po sedmém velkém panáku nezdravě zezelenají také. Nikdy bych si sám od sebe zelenou k pivu nedal. Jenže co mohu dělat, když v českých a moravských hospodách už je takový zvyk a já se při obracení rundy nechci vyčleňovat z kolektivu. Nic jiného mi tedy nezbývá, než nést svůj „zelený úděl“.
Na rozdíl od European Green Deal si ale stará dobrá zelená získala své výsadní postavení mezi pijany piva férovým způsobem. To, že já považuji konzumaci lepkavě sladkého likéru za zelený úděl, je čistě můj soukromý problém. Jsem tak trochu „škrťa“. Nikdo mi nebrání otočit rundu něčím dražším – třeba dvanáctiletou whisky za sto dvacet korun za panáka a ne levnou zelenou za dvacet pět kaček. Zelenou přitom nikdo uměle nedotuje a její konkurentku bylinnou hořkou nepenalizuje různými přirážkami za nezdravou hořkost apod. Faktem je, že obvyklou hříčku zvanou „magické oko“ s jiným likérem než peprmintovým nesvedete. Počítám, že se zavedením opravdického zeleného údělu, kterým nás obdařila ,snad pod vlivem kolektivního maniodepresivního záchvatu, Evropská komise, oblíbenost zelené ještě stoupne. Budeme si v hospodě z levné lihoviny a piva vyrábět magická oka a nostalgicky vzpomínat, jak nám tenkrát v těch minulých uhlíkových časech bylo tak nádherně špatně.
