To není spravedlivé. Zatímco ženy čistě fyziologicky jsou schopné To dělat i v pozdním věku, ale nemají na To chuť, tak staří muži na To chuť mají, ale nejsou schopni To dělat.
V přírodě to chodí tak, že jakmile nějaký tvor splní svůj reprodukční úkol nutný k zachování druhu, jde takříkajíc od válu. Skoro výhradně se to týká samců. Nejděsivějším příkladem je osud včelího trubce, jemuž je dopřáno maximálně šest týdnů života a to jen v případě, že se mu nepodaří ztratit své panictví s nějakou včelí královnou. Takovéhoto včelího panice začnou dělnice vyhazovat z úlu a zabraňují mu v přístupu k zásobám medu. Nadbytečný trubec tak brzy zahyne hladem. Mnohem hůře, doslova drakonicky, končí trubci, kterým se podaří sbalit královnu a oplodnit ji. Samotný akt plození by neustál ani nejzarytější masochista. I ten nejúchylnější by zavřel oči a zacpal si uši. Na tohle by neměl nervy ani Bruce Willis, který jinak dokáže úplně všechno. Jakmile se trubcův penis dostane do žihadlové komory včelí královny, nastane prudká ejakulace, při které dojde k devastujícímu prasknutí pohlavního údu nebohého včelího samečka. Trubec hyne už během „milostného“ aktu, takže dle odborné literatury sama kopulace netrvá více než zlomek sekundy. O moc lépe nedopadne pavoučí samec, který je svou partnerkou během oplodňování nebo těsně po něm sežrán. Nechci nijak absolutizovat, jistě se najdou i opačné případy, ale osudy většiny samců napříč živočišným spektrem jsou kruté a to jak ve volné přírodě, tak na farmářském dvorku. Kam se člověk podívá, tam samci očividně přebývají, nejsou z evolučního hlediska k ničemu a dobří jsou leda jen tak na pekáč a to ještě jen tehdy, pokud mají ještě mladé chutné maso. Na jedno dvacetihlavé hejno slepic zcela stačí jeden kohout. Dva kohouti na jednom hnojišti být nemohou. To ví přece každý. Jakýkoliv další kohout přesahující počet jedna tak nutně musí skončit jako brojler. Pokud má štěstí, bude mu možná dopřán o pár týdnů delší mimoklecový tříhvězdičkový standard a titul královské kuře z Vodňan. Naprosto stejný osud čeká i roztomilé beránky, kozílky a telátka. Plemenným býkem může být maximálně jeden ze sta, zbytek musí na jatka. Jak to tak vypadá, jediným řešením, aby byli samci v množství větším než nepatrném užiteční, je monogamie. Bez ní by se s námi chlapy Matka příroda také určitě nemazlila. V krajním případě by nás mohl dokonce čekat osud včelích trubců s vybuchujícím penisem. I tak kolují mezi feministicky naladěnými ženami vtipu typu, nač se starat o stokilové prase kvůli deseti dekagramům jeho pánské okrasy.
Chválabohu sice jsme my kluci i z pohledu nekompromisních evolučních zákonů užiteční, ale na rozdíl od žen, tak jaksi nesamozřejmě. Musíme svou užitečnost pořád a dokola prokazovat. Permanentně se nad našimi zvolna pelichajícími hlavami vznáší dilema zbytečné nadpočetnosti. Například každá žena už od prvního dne svého narození si celým svým životem nese asi čtyři sta vajíček, což je konečné číslo. V průběhu let ani jedno další nepřibude a naopak každý měsíc od první menstruace jedno ubude. U mužů je to jiné. Každý vyprodukuje za jeden jediný den několik miliónů spermií a ty, často zcela zbůhdarma, vystřelí během několik málo okamžiků do světa. Však co, do zítřka si vyrobí další dva nebo tři mega. Pak není divu, že jeden z největších dobyvatelů a plenitelů historie Čingischán podle genetické analýzy po sobě zanechal šestnáct miliónů potomků. To je skoro dvojnásobek současné české populace. Zatímco zárodečná vajíčka jsou vzácné klenoty, které musí ženské tělo desítky let opečovávat, připomínají zárodečné spermie přemnožené sinice v obecním rybníku. I kdyby všechny muže potkal osud z úlu vyhozených trubců, dokud bude dostatek včelích královen, stačí zamražené sperma jen jednoho jediného Čingischána. Jo, jsme my muži užiteční, ale stejně jako pan správce z Postřižin, musíme se více snažit a dělat se nepostradatelnými, abychom se dostali bez problému k medu.
Možná by stálo zato, založit na ochranu užitečných mužů /nikoliv tedy užitečných idiotů/ nějakou obdobu feminismu, ale jak takové hnutí nazvat? Feminismus vznikl od latinského femina – žena. Problémem je, že muž se latinsky řekne vir. To už není daleko od slova virus anebo rovnou koronavirus. To by opravdu nebyla zrovna dobrá obchodní značka – koronavirismus. Asi fakt není vhodné matku Přírodu zbytečně dráždit, byť je k samcům fakt dost nespravedlivá. Asi má nějaký důvod trestat i nás pány tvorstva. Není to tak hrozné jako u včel nebo lososů, ale přece. Ženy jako jediné samičky v živočišné říši jsou obdarovány menopauzou, zklidní se jim hormony a stanou se babičkami bez kterých by sociální systém přestal fungovat.. Bez jejich pomoci by výchova potomstva byla skoro až nemožná. Zkrátka se stávají ještě užitečnějšími. S dědky je to mnohem horší. Ti musí pykat za všechny své hříchy i za hříchy všech svých předchůdců včetně Čingischána. Je jim odebrána síla, v tom se od babiček neliší, ale chuť jim odebrána není. A tak vedle hodných babiček tu po světě pobíhá nadnormativní množství vilných starců, kteří si málem ani na smrtelné posteli nedají pokoj. Zatímco ženy čistě fyziologicky jsou schopné To dělat i v pozdním věku, ale nemají na To chuť, tak staří muži na To chuť mají, ale nejsou schopni To dělat. Je to sice kletba, ale s kletbou včelího trubce se to rovnat nemůže ani náhodou.
