Návštěva "michelinské" restaurace je zážitek. Předtím se však dobře najezte.

Smyslem moderního gurmánství není se nasytit. Je to především velký kulturní zážitek, při kterém se však nezbavíte pocitu narůstajícího hladu. Přesto z "michelinské"restaurace odejdete i po velké útratě duševně obohaceni.

Patřím ke generaci, která považuje za absolutní gurmánský vrchol do zlatova upečenou svatomartinskou husu s bílým a červeným zelím a trojkombinací sestávající z houskového, karlovarského a bramborového knedlíku. Samozřejmě k tomu soudkovitý půllitr plzeňského piva pokud možno z tanku. Z gurmánského chrámu by se měl podle mého sedláckého názoru host odpotácet z břichem těžkým jako měl vlk z pohádky O Karkulce. Za investované peníze do jídla přece každý musí oprávněně očekávat, že ho pocit nasycenosti neopustí alespoň týden. Jen takto pojaté gurmánství je oslavou jídla v tom pradávném smyslu z dob lovců mamutů.

Jenže svět je už dneska úplně někde jinde nejen v elektronice, ale i v jídle. Samozřejmě jsem tu změnu už tušil, ale pořád jsem se mohl utěšovat, že ty ukázky „michelinských“ specialit jsou jen takové reklamní minivzorky, které se rozdávají v rámci předváděcí akce zadarmo. Od okamžiku, kdy jsme dostali se ženou jako dar poukázku v hodnotě dva tisíce korun do jedné restaurace, která se dostala do Maurerova výběru, už bezpečně vím, že i v gastronomii se svět zbláznil.

Po absolvování devítichodového degustačního menu pro dvě osoby, na jehož zaplacení darovaný poukaz nestačil, se mi otevřely nové kulinářské obzory, o nichž jsem neměl potuchy a kterým rozumím jen částečně. Proto prosím o shovívavost. Ne s každým mým poznatkem a s každou mou radou musíte souhlasit.

Můj první poznatek je ten, že není radno jít do „michelinské“ restaurace s prázdným žaludkem. Ten, který to přesto učiní, bude po celou dobu degustačního menu trpět narůstajícím hladem. Účelem předkládaného jídla totiž není zákazníka nasytit, ale v maximální míře vydráždit jeho chuťové receptory až k hranici snesitelnosti. Nikdy předtím jsem něco tak šíleně dobrého v tak šíleně malém množství nejedl. Host se tak dostává téměř do role narkomana zoufale čekajícího na další dávku drogy. Přestávky mezi jednotlivými chody sice nejsou nijak dlouhé, ale s narůstajícím hladem se postupně zdají nekonečné. Na vlastní oči jsem viděl pána od vedlejšího stolu, který se jevil stejně křupansky jako já, jak zkoušel, zda-li talíř, na kterém mu bylo servírováno čokoládové pavé s mučenkou a banánem, je jedlý. Málem si vylomil zub. Naštěstí nám personál nad rámec menu naservíroval ukázku domácího chleba. Zřejmě se očekávala od nás jen decentní ochutnávka, ale s manželkou jsme snědli celou ošatku během necelé čtvrthodiny.

Současný způsob špičkové degustace v mnohém připomíná postupnou proměnu mobilního telefonu. Původně sloužil mobilní telefon k telefonování. Nyní je smysl chytrého telefonu naprosto rozostřený. Slouží jako fotoaparát, kamera,navigace,krokoměr,radio,videopřehrávač,předpovídač počasí, elektronická peněženka,mapa a kdoví co ještě. Před návštěvou „michelinské“ restaurace si musí každý uvědomit, že ho především čeká multikulturní zážitek. Už jen čtení jídelního lístku ze všeho nejvíce připomíná výběr z čínské ornamentální poezie. Po četbě následuje umělecký přednes v podání číšníka, který se vám bude po celý večer věnovat. Před každým chodem vám popíše, co vám bude předloženo. Kdybych měl porovnat délku uměleckého přednesu s délkou konzumace, tak to bude zhruba dvě ku jedné ve prospěch uměleckého přednesu. Pak následuje umělecká gymnastika s nářadím, kterým jsou talíře,různé misky a tácky. Někdy jde i o skupinovou pódiovou skladbu jednoho číšníka a dvou servírek. Hotová pastva pro oko uměnímilovného hosta. Po taneční vložce přijde na řadu výtvarné umění. Faktem je, že v běžné restauraci nemá host možnost dokonale vychutnat krásu jídelní keramiky, kterou překrývá smažený řízek velikosti sloního ucha. „Michelinská“ restaurace umožňuje vychutnat nádhernou a ničím nerušenou krásu jemné keramiky rušenou jen delikatesou velikosti tichomořského ostrůvku uprostřed porcelánového oceánu. I samotná delikatesa je však výtvarným uměleckým dílem. Útlocitnější hosté v sobě jen těžce sbírají sílu narušit pracně vytvarovaný pokrm a navždy tak zničit neopakovatelnou výtvarnou krásu drůbežího consomné s pomerančem a okonomiynaki. Součástí kulturního zážitku by měla být i návštěva toalety, která skoro ničím nepřipomíná wc tak jak ho známe. Spíše máte pocit, že jste navštívili luxusní obchůdek parfumerie. Všeprostupující vůně čerstvě usušených bylinek se mísí s lehkým oparem drahých parfémů. Jediný zvuk, který vnímáte, je uklidňující hudba seslaná odkudsi z nebes. Pokud jste před příchodem pociťovali jakousi vyměšovací potřebu, tak po necelé minutě vás sama od sebe přejde. Pouze si vonným ubrouskem osvěžíte tvář a ruce a s pocitem nadzemského Elfa osvobozeného od přízemních pozemských potřeb se vrátíte ke svému stolu.

Nikdy jsem se z restaurace nevracel v tak povzneseném stavu. Hlad mi nevadil. Doma jsem si dal chleba se sádlem a cibulí a pak už mi ke štěstí nechybělo nic.