Podle uznávaných vědeckých výzkumů se opakovaně zjistilo, že muži za celý svůj život měli trvalejší sexuální poměr s deseti ženami, zatímco ženy pouze s pěti muži. Je to jedna z největších záhad třetího tisíciletí.
Nejsnadnější vysvětlení zatím nabízí pouze začátek filmu Tenkrát na západě.
Harmonika vystupuje z vlaku a vidí tři zabijáky z bandy Franka.
-A Frank?
Zabiják: Poslal nás.
Harmonika : Máte pro mě koně?
Zabiják :/zasměje se/ Tak se zdá, že nám jeden schází.
Harmonika : /nesouhlasně pokyne hlavou/ Vzali jste dva navíc. /Následuje přestřelka, po které opravdu dva koně přebývají/.
Takhle jednoduše však největší sexuologickou záhadu, která svým významem přesahuje meze tohoto vědního oboru, vyřešit nelze. Ve své podstatě totiž jde o zdánlivě neřešitelný matematický rébus, se kterým si svého času lámal hlavu i Albert Einstein. Jak mohou muži během svého života žít postupně s deseti partnerkami, když ženy si vystačily jen s pěti partnery? Kam zmizeli ti „přebývající koně“? Anebo, abych byl vyvážený, ve kterém paralelním světě přebývají ty chimérické klisny, když na matičce Zemi se nevyskytují?
Tímto problémem se začali zabývat i nejlepší matematici současnosti. Podle nich záhada chimérických pěti partnerek je svým významem řazena hned vedle Riemannovy hypotézy, která zatím marně hledá odpověď, jaká je struktura prvočísel v rámci přirozených čísel, pokud ovšem vůbec taková struktura existuje. Blízko k největší sexuologické záhadě má i doposud ne zcela dořešená Yangova-Millsova hypotéza hmotnostních rozdílů. Zatím nejdále se zdánlivě dostal geniální matematik A. Wiles, který však po nekonečných výpočtech dospěl k závěru, že problematika zmizelých sexuálních partnerek, nemá žádné nenulové celočíselné řešení/tzv. Velká Fermatova věta/.
Z toho jsem ovšem já, držitel pouze lehce nadprůměrného IQ, které mi dovolilo vystudovat jen obor teatrologie a managenent veřejného stravování, zcela tumpachový. Já i po „Velké Fermatově větě“ stále nechápu, jak je vůbec možný tak strašný nepoměr. A přitom, neříkám to rád, chlapům ten průměr deseti partnerek za život výrazně kazím. Mně by stačily i prsty jedné ruky a to i za situace, že by mi v ní ještě před počítáním vybuchla silvestrovská pyrotechnika. Lift asistenka, která mi tu občas píše na blog, by řekla, že ti chlapi prostě jen kecají. Nadsazují jak rybáři. To je sice pravda, sám tak činím, jenže dnešní sociologické výzkumy už nejsou procházka růžovým sadem jako dříve. Dnes je každý dotazovaný respondent podrobený těžkému brainwashingu, ale i po trojím vymytí mozku zůstávají čísla konstantní – deset partnerek u chlapů, pět partnerů u žen. Samozřejmě nelze vyloučit, že někteří z respondentů jsou magoři a mezi partnerky započítali i nafukovací panny, ale v tom případě jde o zcela marginální skupinu, která je pod mezí statistické rozpoznatelnosti. To už je mi bližší vysvětlení o nenulovém celočíselném řešení, než, že těch pět nadbytečných partnerek jsou nafukovací panny.
To nejdůležitější jsem si nechal na závěr. Jak všichni víte, vyřešení největších matematických problémů bude odměněno jedním milionem amerických dolarů. Tak do toho!
