Jak asi bude probíhat zasedání vlády po vyhlášení nouzového stavu.

Jak asi bude probíhat zasedání vlády, která se bude místo jako firma řídit jako vojenský expediční sbor.

Úřad vlády – zasedací místnost: Všichni ministři včetně místopředsedů a samotného předsedy vlády jsou již přítomni. Ve vzduchu je cítit rostoucí napětí. Židle vyhrazena pro plukovníka Romana Primulu je zatím prázdná. Andrej Babiš se nervózně dívá na hodinky. Podle včerejšího ujištění věštkyně, kterou včera večer navštívil, by se nemělo nic hrozivého stát. Postavení hvězd naznačuje, že ministr zdravotnictví by měl mít celkem dobrou náladu. To, že plukovník na sebe nechá tak dlouho čekat, však nevěstí nic dobrého. Konečně se nad vstupními dveřmi rozsvítí červené světlo. „Už jde!“ Vzápětí se rázně otevřou dveře.

„Končiť....Pozor!“ Předseda vlády pořadovým krokem napochoduje před plukovníka Primulu. „Pane plukovníku hlásím, že vláda je připravena na své zasedání. Během mé noční pohotosti sa nic naozajstného nestalo.“ Plukovník podrážděně zaznamená slovakismus v textu hlášení, ale zdrží se komentáře. „Velte pohov.“ Předseda vlády provede pořadový úkrok stranou a následně čelem vzad. „Vládo, pohov, volno.“

„Připravte si náhradní roušky,“ tichým, ale jako led mrazivým hlasem přikáže plukovník.

„Já, prosím, nemám náhradní roušku,“ ozývá se ministryně spravedlnosti. „Já myslela...“ Všichni ministři se instinktivně přikrčí v předtuše uragánu. Plukovník Primula však jen demonstrativně obrátí oči v sloup. „Benešová, Benešová, kolikrát jsem vám opakoval, že roušky je nutno každé dvě hodiny vyměňovat. Co potom máme chtít po lidech.“ Pak pohlédne na předsedu vlády. „Tak, jak dlouho budeme čekat.“

„Vládo, náhradní roušky k prohlídce předložit!“ Ukáže se, že všichni ostatní ministři na náhradní roušky nezapomněli. Roman Primula  provede kontrolu. Déle se zastaví jen u roušky ministra kultury Zaorálka. „Tohle znamená co?“ ukáže na poněkud morbidní vyobrazení na černé ministrově roušce. „To je lebka šaška Yorika z Hamleta.“ Plukovník svraští obočí. „A myslíte Zaorálek, že tím přesvědčíte lidi, aby používali roušky a nevěřili fámám o jejich škodlivosti?.“ Ministr Zaorálek chce něco říci, ale plukovník mávne rukou. „To ať si s vámi vyřídí váš velitel Babiš. On zodpovídá za kázeň své jednotky.“ Po této poznámce premiér zrudne ve tváři. „Pane plukovníku, dovolte mi s vámi promluvit.“

„Mluvte.“

„Jak si mám udržet svou nedílnou manažerskou pravomoc, když sa uprostred televizní debaty dozviem, že bude vyhlášen nouzový stav? Úplně som zkoprněl. Jano povedz taky niečo.“ Jan Hamáček i v červeném svetru marně hledá odvahu, aby se přidal k premiérovi.

„Je pravda, že přítomní lídři opozice byli na koni. To je fakt. Oba jsme vám, pane plukovníku, okamžitě vyslovili podporu, ale ani my jsme nevěděli vlastně k čemu konkrétně, to...“

„To stačí,“ přerušuje ministra vnitra plukovník, který se po celou dobu pohupuje ze špiček na paty.

„Tak mi vy dva vysvětlete, co mělo znamenat, že ihned po ukončení přenosu jste si sundali roušky a s představiteli opozice s minimálním odstupem praktikovali nechráněný styk.“ Plukovník Primula se obrací na zbytek vlády a mrknutím oka naznačuje, že jde z jeho strany o vtip. Členové vlády se začnou nuceně smát.

„Tím myslím samozřejmě slovní styk, abych byl tedy přesný.“ Nyní se křečovitě usmívají i premiér a ministr vnitra.

„A teď vážně. Je třeba k utužení potřebné kázně něco udělat. Staletími osvědčenou metodou je pořadová příprava. Proto navrhuji, aby na začátku zasedaní vlády proběhla vždy krátká desetiminutová pořadovka. Je někdo proti? Zdržel se někdo hlasování? Nikdo. Takže schváleno.“