Hazardní hra

Jen z pomyšlení, že lze vyhrát i třicet milionů, se může kdekomu pěkně zamotat hlava. Naštěstí je tu pořád velká naděje, že  nakonec nic nevyhraje.

Před pár dny dlouho přemýšlela, co mu koupí ke svátku a pak ji napadlo, že místo tradiční brožury o pěstování pelargónií ho překvapí tiketem Sportky. Na pobočce Sazky si nechala vysvětlit, jak vyplnit sázenku /označit ve sloupku šest libovolných čísel a vybrat si den slosování/. Po chvíli váhání si ještě připlatila dvacet korun za Šanci. Překvapilo ji, jak je ve své podstatě hazard nebezpečně jednoduchý a zároveň levný. Čtyřicet korun, méně než máslo v Lidlu.

Když mu předala dárek, tvářil se zklamaně. „Co to je?“ koukal na zakřížkovaný papírek. Za celou dobu jejich manželství si párkrát koupili stírací los a na plese zahrádkářů, jen aby se neřeklo, pět až deset lupenů do tomboly. „To je tiket Sportky.“ Vlažně ji poděkoval za prapodivný dárek, vtiskl ji na tvář suchý polibek a tím oslava skončila.

Jak se blížila neděle, u obou rostlo vzrušení, které už léta nezažili. Hlavně v něm narůstalo napětí geometrickou řadou a v sobotu večer, když se dívali na televizi, to už nemohl vydržet. Nechápal, jak se může jeho žena bezstarostně smát nějaké bláznivé italské komedii, když se možná od zítřka jejich život od základu změní. Rázně vstal a vypnul televizi.

„Přemýšlela jsi vůbec, v čem si odneseme peníze, pokud vyhrajeme první cenu?“

„Jakou cenu?“hned nepochopila.

„No jak si odneseš výhru. Do normální peněženky se nám nevejde, i kdyby byla v pětitisícikorunách.“

„Máš ty ale starosti. Mluvíš, jako kdybys měl výhru v kapse.. Pusť televizi, chci se dívat,“ odvětila s neskrývaným despektem. Vůbec na ni nereagoval.

„Jen si to spočítej, kolik bankovek to je, řekněme u třiceti miliónů. Šest tisíc bankovek! Chci tě vidět, jak si je budeš z pošty odnášet.“

Uvědomila si, že by opravdu nebylo jednoduché převzít si tolik peněz najednou. Nikdy o tom nepřemýšlela. Její výplata se vždycky bez problémů vešla do malé obálky. Na šest tisíc bankovek by nestačila ani nákupní kabela. Také je možné, že jim výhru částečně vyplatí i v tisícovkách a dvoutisícovkách. Pak by je mohl spasit jen kufr na kolečkách, který předloni koupila ve slevě. Sice si opět pustila televizi, ale děj filmu už nedokázala vnímat.

„Já myslím, že tak vysokou výhru nám vyplatí bezhotovostně. To se v dnešní době tak dělá,“ nahlas zauvažovala.

„To bychom napřed nějakej účet museli mít! Víš přece, že jak tehdy krachla Union banka, zrušili jsme všechny naše účty.“

„Tak nějaký účet založ.“

„V hazardu se nic bezhotovostně nepřevádí. Franta od nás z práce před lety vyhrál přes třicet tisíc. Akorát se musel s poštou předem domluvit, kdy si přijde pro prachy. Sázky i výhry se dávaj postaru na dřevo. I v Monte Carlu mají obrovskou pokladnu. Sazka nebude výjimkou.“

Jak může on, který zatím jen vyhrál v tombole na plese zahrádkářů pytel krmné pšenice, vědět, jak se v Monte Carlu nebo v Las Vegas vyplácejí milióny v dolarech?  Ale co když je to tak, jak říká? Už se viděla, jak přebírá výhru. Pultík u přepážky  je plný, ale hromada dále roste. Celé město bude mít podívanou.

„Já se bojím,“ řekla zkrotle. Také se bál. Přebrat balík peněz je jedna věc a přepravit je do bezpečí věc druhá. Třicet melounů by stálo i za vraždu.Vlastně by to byl zázrak, kdyby z davu přihlížejících alespoň v jednom nevzklíčila zlá myšlenka.

„Požádám bráchu, aby nám půjčil auto. Bude to tak bezpečnější.“

„Tak mu zavolej hned teď.“

„Nebere to,“ řekl po minutě marného vyzvánění.V pokoji se rozhostilo tíživé ticho.

„A co policajti, ti by nás ochránili. Když se vezou pro zaměstnance peníze na výplaty, také jsou u toho ozbrojenci,“ napadlo ji.

„To nevím,“ zakroutil hlavou.“To asi nepůjde.“ Pak náhle uhodil pěstí do stolu.

„Hergot, jak to dělají ostatní výherci? Přece každého cestou do spořitelny nezavraždí!“

„Tak se zeptej nějakého,“ odvětila s hořkou ironií. Rozlobeně si prohlížel vyplněný tiket.

„Jak mám zakřížkovat čísla, to tu píší, ale jak mám postupovat, když vyhraji třicet milionů nic!“

Čekají ho teď samé nepříjemné věci. I kdyby nakonec všechno dobře dopadlo, bude si muset zvyknout na lidskou závist. Najednou se u jeho dveří objeví zástup různých vykuků. Kámoši ho budou žádat o půjčky. Pak je tu jeho a manželčina rodina. Nakonec si znepřátelí všechny, ať už někomu něco dá nebo nedá.

„Tak co budeme dělat?“ zarazila proud jeho neradostných myšlenek.

„Nevím. Vůbec nic mě nenapadá. Leda...“ Oba pohlédli na tiket. „Ještě máme čas.“

„Na,“ podala mu zapalovač ležící vedle popelníku. Malý očistný plamínek je během pár okamžiků zbavil velké černé můry. Zítra je čekala klidná sváteční neděle.