Ani na svatého Valentýna ti neřeknu na sebe všechno.
„Řekni mi popravdě, jakým způsobem ses rozcházel s holkami, se kterými jsi chodil“, překvapila mě žena otázkou, na kterou se přece nikdy „popravdě“ odpovědět nedá.
„Proč se ptáš?“
Vysvětlila mi, že právě čte strašně smutnou knihu, ve které hlavní hrdinku její milý vodil za nos a předstíral, že ji stále miluje, ale dávno miloval jinou. To mělo pro hrdinku románu doslova osudové následky, které ji málem stály život.
„Tak pověz, jak jsi to dělával ty?? Nebál ses jim říci pravdu?“
Docela mi lichotilo, že automaticky předpokládala, že jsem to byl vždycky já, kdo tahal za delší kus provazu a rozhodně jsem ji tu iluzi nechtěl vzít.
„No jak. Však to sama znáš...Nechal jsem to tak nějak vyhnít.“
Definitivně odložila rozečtený román a pohroužila se do hlubokého mlčení, které nevěstilo nic dobrého.
„Proč jsi řekl, že to sama znám?“
„Tak promiň. Vycházel jsem z toho, že když jsme spolu začali randit, úplně nezadaná jsi nebyla. Víš, co? Neotevřeme si raději sedmičku vína?"
Znovu jsem se přesvědčil, že zdaleka nejsem tak dobrý mediátor, jak si o sobě myslím. Dvěma větami se mi akorát podařilo umocnit na druhou tu její depku ze smutného románu.
Ještě horší by však bylo, kdybych ji upřímnou odpovědí obral o iluzi, že se ji před iks lety podařilo zkrotit největšího lamače dívčích srdcí.
Ve skutečnosti jsem tehdy ze všeho nejvíce připomínal chronickým hladem vyhublého predátora /nejlépe takového, který se nachází v červené knize kriticky ohrožených živočichů/ bezúspěšně se snažícího ulovit nějakou aspoň trochu jedlou kořist. Většina mých loveckých výprav nepřekročila fázi registráže a kontaktáže ve stylu Směšných lásek od Milana Kundery. A to si ještě fandím. Někdo by klidně mohl kunderovskou registráž označit za voyerství a kontaktáž za stalking.
Kromě toho málokterý predátor, i kdyby to byl nabušený lev salónů a nikoliv gepard jehož rychlé nohy mu v silné konkurenci stále častěji slouží víc k útěku než k útoku, je stoprocentně úspěšný. Jak říkáme my sjezdoví lyžaři, kdo nepadá, jezdí pod své možnosti. Stejně platí, že pokud nepřipadá deset nevydařených pokusů na jeden zdařilý, je něco špatně. Kdybych měl mluvit o svých milostných úspěších a nevymýšlet si, skončil bych dříve, než vychladne kafe. Nějaké úspěchy ovšem také byly, ale mluvit o nich a zároveň si neprozřetelně rozvázat jazyk vínem, ve kterém je pravda, by byla ode mne nepromlčitelná chyba. Ještěže jsem tu sedmičku nakonec neotevřel. Kdo ví, co bych s jedním a půl promile v krvi nakecal. To by byl pěkný svatý Valentýn, jen co je pravda. Buď bych v přívalu opilecké sebelítosti si postěžoval, jaký jsem to byl jouda, který nevěděl, jak sbalit hezkou holku, anebo s náhle narostlými rameny bych básnil o svých „kontaktážích“ s nejkrásnějšími Moravankami, než jsem se konečně usadil a vzal si skromnou holku, co umí dobře vařit.
Ve skutečnosti to bylo tak, že všechny opravdu pěkné holky vždy někoho měly anebo se kolem nich někdo neodbytně ochomýtal. Tak to bylo i s mou ženou. Jakým způsobem se nakonec tehdy rozešla s tím druhým, vědět nechci. Ani na Valentýna po sedmičce vína.
Vilém Ravek
Venkovský balík jsem já, mě každá pošťačka zná.
Moje balící technika, ať už jde o ženský, tak o poštovní balíky, nikdy nebyla bůhvíjaká. Nedávno jsem se po mnoha letech pokusil poslat balík a díky tomu jsem se stal postrachem místních pošťaček.
Vilém Ravek
A co s těmi, jejichž příjmení se bez uzardění nedají vyslovit?
Dnes se dbá na to, aby nikdo nebyl urážen za to jak vypadá, ale co mají dělat ti, jejichž příjmení je směšně komické nebo dokonce sprosté. Takových lidí není zrovna málo. Pro ně musí být život hotovým peklem.
Vilém Ravek
Neupravená verze pohádky Červená Karkulka se bez varovného příbalového letáku neobejde
Tak jsem si naschvál přečetl původní originální verzi pohádky Červená Karkulka od K. J. Erbena a došel k závěru, že po jejím přečtení by dnešní průměrné dítě, byť zvyklé na drsné počítačové střílečky, dostalo osypky.
Vilém Ravek
Sumec.
Sumec velký číhá většinou u dna. Jakmile detekuje kořist, pomalu se k ní přibližuje a pak bleskově zaútočí. Nespěchá, času má dost. Dožívá se až šedesáti let.
Vilém Ravek
Zprávy o Putinových neklidných nohách rozhodně nejsou vhodná četba pro hypochondry.
Teď jsem se právě dočetl, že má Putin kromě deseti nejnebezpečnějších chorob na světě i syndrom neklidných nohou, který se projevuje zvláštním kroucením chodidel. Nejhorší na tom je, že něco podobného mám i já!
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 284
- Celková karma 25,67
- Průměrná čtenost 1541x