Dnes, alespoň co se hereček a jiných celebrit týče, jsou pohádkové babičky nedostatkovým artiklem. Skoro každá má za sebou padesát omlazovacích kůr a deset plastických operací. Mají velká prsa, velkou pusu a divný úsměv klauna.
Dnešním dětem mohu závidět ledacos. O takových hračkách, jaké mají oni, se mi mohlo jen zdát, ale ani to ne. Jak se mi mohlo zdát něco, co překračovalo představivost i nejvěhlasnějších vědátorů? Babičky však měla má generace rozhodně o moc hezčí. Tehdy babičkovským ideálem byly Otýlie Beníšková a Terezie Brzková. Jak ty jen uměly vyprávět pohádky na dobrou noc! To se to usínalo. Však je díky každoročním reprízám Pyšně princezny a Princezny se zlatou hvězdou na čele znají i dnes všichni. Ve filmové pohádce Byl jednou jeden král Vlasta Burian v jedné scéně se stařenkou kořenářkou pro něho zcela netypicky zvážní, když se podívá do vrásčité tváře Terezie Brzkové, které se právě chystá zabavit malý kalíšek soli. „Ty jsi hezká babička,“ řekne zjihle. „Já už jsem tě někde viděl....,ale to je hodně dávno.“ Nakonec stařence sůl vrátí. Dnes, alespoň co se hereček a jiných celebrit týče, jsou pohádkové babičky nedostatkovým artiklem. Skoro každá má za sebou padesát omlazovacích kůr a deset plastických operací. Vrásčitou babičku s moudrým a přívětivým pomněnkovým pohledem aby člověk pohledal. Současní junioři jsou už díky každodenním dávkám hororů otrlí, ale kdyby se nad mou dětskou postýlkou sklonila botoxem vyhlazená tvář pohádkové babičky s úsměvem zlého klauna, asi bych se strachem počůral.
Někdy jsem na pochybách jestli obor tzv. estetické medicíny, pod který se řadí všechny ty kliniky plastické chirurgie, by se neměl spíše nazývat výrobna zaručeně domácích masopustních masek nebo tak nějak. Co je to za medicínský obor, který se specializuje na předělávky zdravých a mladých pacientek? Na plastiku dnes totiž začínají běžně chodit i dvacátnice s pěknými pružnými dvojkami a obličejem jak obrázek. Ňadra akorát tak přesně do ruky, na která zemská gravitace marně útočí, přitahuje pohledy devíti dentistů z deseti /a stejně tak právníků, inženýrů, řidičů autobusů a dokonce i pražských tramvajáků atd./ , ale na Instagramu jsou zcela out. Bez pětek na Instagram nelez. Pokud ženská od rána do večera nevypadá jako kdyby ji zbývala poslední minuta do orgasmu, tak jako kdyby nebyla. K tomu asi patří i rty, které, to si řekněme na rovinu, odedávna decentně symbolizovaly ženské pohlaví. Rty zdůrazněné rtěnkou jsou svůdné...velmi. Čeho je však moc, toho je příliš. Ženské a často už i dívčí rty přetvořené plastickými chirurgy ve dvě cyklistické galusky natlakované pumpičkou na osm barů alespoň u mě vyvolávají dojem, že dotyčná trpí nějakou silnou alergickou reakcí po píchnutí bodavým hmyzem. Jenže typický kačeří úsměv /všechny influencerky ho mají prakticky identický/ svědčí, že jsou v sebevědomé pohodičce. A vůbec. Někdy mám dojem, že vlastně muži v otázce, jak by podle nich měly ženy vypadat, už pozbyli svého hlasovacího práva a kdo ví, možná i poradního hlasu.
Ať se mládí vydovádí a upraví si své tělo a svůj kukuč podle současných trendů. Pořád je to lepší než se pokoušet poroučet nezadržitelnému plynutí času. Plastické úpravy zralých a velmi zralých žen / abych se vyjádřil korektně/ je už disciplína pro otrlé. Svalovina nasáklá klobásovým jedem botoxem se sice v křeči napne a vrásky se vyhladí, ale zároveň s vráskami zmizí i jakákoliv obličejová mimika. Obličejové výplně sice odstraní laloky a převisy, ale nahradí je podivné boule. Obličej zvětší svůj objem asi jako když si uděláte selfíčko ze vzdálenosti své vlastní paže anebo se koukáte do vypouklého zrcadla. I největší filmové krásky z osmdesátých a devadesátých let po opakovaných plastikách vypadají jako masopustní příšery. Všechno je na nich velké a strnulé. Prsa, tváře, naducané pysky od ucha k uchu a pokud se usmějí, přeběhne mráz po zádech i agentu 007. Pravdou ovšem je, že jako babičky nevypadají a tudíž cíle bylo dosaženo. Jako babičky sice opravdu nevypadají, ale jako vlk převlečený za babičku z pohádky Červená Karkulka ano.
