Občas mi někdo řekne, že bych se měla vrátit tam, odkud jsem přišla. Nikdy ale nevím co tím myslí. Zvlášť, když mi to řekne v České republice. Narodila jsem se v Praze, je to moje nejmilejší město a nikdy nic to nezmění. Jsem hrdá na to, že jsem Češka, možná daleko víc, než jiní Češi. Mohla bych preferovat jiný stát. Umožnilo by mi to jméno i kořeny. Já ale miluji Čechy a cítím se jako Češka a Evropanka.
Lidé si často myslí, že když člověk se přikloní k Islámu, tak tím musí „zradit“ své původní evropské kořeny. Já si myslím ale, že to není pravda. Jsem z ateistické rodiny, nikdy nikdo mě k náboženství nevedl. Cítila jsem ale, že ateistický způsob života mi moc nevyhovuje a nedává smysl pro zodpovězení otázek ohledně našeho života a našeho poslání, tady na Zemi. Nejprve jsem své odpovědi hledala v Křesťanství, protože je to pro nás typické náboženství a celá naše společnost je postavena na Křesťansko-judaistických principech. Nenašla jsem tam ale to, co jsem hledala. Potom jsem se obrátila k Budhismu, to se zdálo docela dobré a někteří budhističtí myslitelé jsou mi studnou vědění dodnes. Stejně jsem ale pořád cítila, že to přesně není to, co hledám. Až přišla řada na Islám, o kterém jsem měla velice mlhavé představy, a myslela jsem si to samé, co ostatní, že bych tím akorát byla služkou mužů a přišla o veškerá práva. Postupně jsem ale zjistila, že pokud budu praktikovat Islám, přesně tak, jak stojí v Koránu a dalších autentických textech od proroka Muhammeda, tak nejenom, že mi dává nebývalá práva, ale naprosto naplňuje můj duchovní život. Důležitá věc, která mi potvrdila, že Islám je ten směr, kterým se mám ubírat byla, že tím, že se stanu muslimka, tak nehodím Křesťanství někam před palubu, ale Ježíš pro mě zůstává stále jedním prorokem a jedním z nejlepších lidí, které kdy po naší zemi chodili, stejně jako Mojžíš a všichni další prorokové, kteří byli, samozřejmě spolu s prorokem Muhammedem, který řadu proroků zakončil.
Islám mi nijak nebrání v tom, abych ctila demokratické hodnoty naší společnosti, nehledě na to, že díky nim, máme svobodu vyznání a já klidně a v bezpečí můžu vyznávat víru, kterou jsem si zvolila. Chtěla bych, aby Evropa vždy byla místem, které zajistí bezpečí a rovnost mezi všemi národnostmi a vyznavači všech náboženství. Aby v Evropě lidé věděli, že je zde nebudou soudit na základě jejich barvy pleti a vyznání, ale na základě jejich schopností, kvalit, morálních hodnot a vědomostí. Aby Evropa byla všem příkladem, že nemá cenu řešit problémy násilím, utiskováním, či urážením etnik, nýbrž vzájemným dialogem, poznáváním se a vzájemnou úctou.
Trendem dnešní doby je tvrdit, že všichni muslimové jsou teroristé. A mnoha lidem toto tvrzení připadá pravdivé a jasné. Přitom se nezamyslí, že kdyby všichni muslimové (dnes jich je přibližně přes miliardu a už se to číslo blíží k miliardě a půl) byli teroristé, prováděli sebevražedné atentáty a odpalovali bomby, tak by na naší zemi, už skoro nikdo nepřežil. Je jasné, že ta hrstka radikálních skupin a teroristických jednotek je vidět nejvíce, ale o spořádaných muslimských rodinách, kterých je většina, se nikde nemluví, protože to nikoho nezajímá. Žádné, ale atentáty nemají nic společného s islámem. Zaprvé muslim nemá právo napadat člověka, který není ozbrojen a nějak ho neohrožuje, zadruhé nesmí zabíjet ženy a děti, zatřetí, pokud je to sebevražedný atentátník, tak nemá právo si brát svůj život, stejně jako katolík. Z toho vyplývá, že veškeré teroristické útoky s Islámem nemají nic společného.
Nezlobte se, ale já nemůžu být zodpovědná za všechny lidi, kteří se nazývají muslimy, přitom jejich činy s islámem nemají nic společného. Já žiji svůj život a nemám žádné prostředky, abych mohla zabránit všem muslimům, kterým zrovna ruplo v hlavě, nebo mají úplně vymyté mozky, v jejich činech. Zrovna tak nejsem zodpovědná, za všechny zvěrstva, která se dějí v Evropě. Nejsem zodpovědná za rasistické útoky. Nejsem zodpovědná za pána, který věznil dceru ve sklepě a zplodil s ní děti. Nejsem zodpovědná za všechny týrané děti, které v Evropě jsou, ani za znásilněné ženy a tyranské manžely. Znamená to ale snad, že všichni Evropané jsou rasisté, tyrani a násilníci?
Svět se vyvíjí. Každý den máme nové a nové technologie, vzdálenosti nám nejsou překážkou, svět se zmenšuje. Je to výzva pro další generace. Pár století zpět a lidé nemuseli řešit cizí vlivy. Znali pouze tu oblast a ty zvyky odkud pocházeli. To vše je ale pryč. Lidé se musí poznávat a vést dialog. Západní země říkají: „Nechceme tady islám“. Země blízkého a středního východu říkají: „Nechceme tady západní vliv“. A kam to vede? Pouze ke konfliktům a nedorozuměním. Co kdyby se místo nechceme, řekli chceme poznat a pochopit?
Dnes se západní země staví, proti takzvané islamizaci a takzvanému násilí, které z toho pochází. Že by zapomněli, jak brali svobodu svým koloniím, kde vládl Islám? Že brali lidem svobodu na jejich vyznání, jazyk i vzdělání? Že jim tyto státy byly dobré pouze pro jejich nerostné suroviny a neradi se jich vzdávali? Že jim pak lidé z těchto oblastí byli dobří jako levná pracovní síla? To je ta rovnoprávnost? Evropa si Islám sama pozvala a musí teď řešit pouze to, co si sama nadrobila.
Proto říkám, prosím poznávejte se a neodsuzujte. To je jediné řešení. A Evropa by měla být příkladem takového jednání. Že všichni mají stejná práva a povinnosti. Vztahují se na všechny stejné zákony, bez ohledu na barvu, vyznání a postavení. Proto mám velikou radost, že v Británii odsoudili k doživotí saudského prince. Protože právě tím demonstrují demokratické zásady. Že zákony se vztahují na prince, politiky, celebrity, milionáře a všechny ostatní lidi. A myslím, že tím Anglie potěšila i všechny občany Saudské Arábie, protože vědí, že u nich, jen proto, že je to princ, by žádný trest nedostal. Zatímco každý jiný, by byl potrestán ještě horším trestem, než jenom sedět ve vězení.
