Nesmíme se nechat zastrašit islámem.

V jedné věci mají naši sluníčkoví lidé pravdu. Bohužel o tom ale nevědí. Jedná se o jejich strach z toho, aby náhodou Evropané neměli strach z tolika psychicky narušených muslimů v Evropě. Prý by z toho vzešla bezdůvodná nenávist.

p { margin-bottom: 0.25cm; line-height: 120%; }Já také tvrdím – lidi, hlavně nemějte strach – protože o to tady jde. Jedná se o metodu zastrašování. Položit nás na kolena. Je to osvědčená islámská metoda po staletí. Tak dlouho původní obyvatelstvo terorizovat a zastrašovat, až je z toho strachu zlomené a islám je pohltí. Čím větší strach budeme mít, tím větší kuráž budou mít všichni „psychicky narušení“ muslimové, a to teprve ještě budeme koukat, jak se ta psychická onemocnění v muslimské populaci začnou rozšiřovat.

Islám je velice rigidní a omezená doktrína. Omezuje lidské uvažování a představivost. Omezuje kreativitu. Omezuje přirozené vztahy mezi lidmi. Zakazuje většinu radostí.

Lidi, my se nemusíme bát, my máme nad islámem navrch. My jsme kreativní, milujeme krásu a umění, milujeme a chráníme přírodu, jsme zodpovědní jak za svůj život tak i za své okolí.

Uvědomujeme si, že činy s sebou nesou i následky, nejsme mentalitou jak malá děcka co se snaží schovávat prohřešky před rodiči (Alláhem). Jsme pracovití, jsme úspěšní na poli vědy, technologií i v byznysu. Jsme vzdělaní a soucítíme. Máme radost z maličkostí, například se sejít s přáteli kolem táboráku, udělat si piknik v trávě, jezdíme pod stan, máme v našich městech úžasné restaurace, hospody a bary. Milujeme dobré jídlo, rozumíme vínům a whiskey. Naši muži obdivují ženskou krásu, talent a sexuální sílu. A gentelmanství je taky čistě západní koncept.

Víte, jak nejlépe islámu dáme na frak? Že budeme co nejvíce dělat všechny ty věci co naší západní společnost vystihují. A vůbec se u toho nebudeme bát. Budeme maximálně využívat našich demokratických práv, budeme tvořit, dělat umění, provokovat, milovat svobodu, zároveň ale si uvědomovat svou zodpovědnost za sebe, svou rodinu i širší okolí. Budeme co nejvíce se zapojovat do našich západních zálib, scházet se a bavit. Svoje děti vést ke kreativitě a podporovat jejich představivost. A ženy by mohly víc oceňovat naše galantní muže, a muži divokost a krásu našich žen.

Často se říká, že první generace muslimů co přišla za prací do Evropy, byla slušná. Ta další „zvlčela“ jen díky pocitu frustrace a vykořeněnosti. Já musím však upřesnit, že to tak vůbec není. Islám vždycky účelově vyčleňuje své stoupence z nemuslimské společnost. Ale to stále není ta pointa. Muslimové totiž mají ještě jednu kvalitu. A tou je potřeba autorit. Není to vlastní jen muslimům, i když islám jako velice autoritativní náboženství to ještě více psychosexuálně umocňuje. Stačí jít jen trochu na jih a na východ, a nebo i do Ruska a tuto mentalitu vzhlížející k oligarchům a diktátorům najdeme i tam. První generace imigrantů po kolonialismu přicházela stále s vnitřním přesvědčením o „moci bílého muže“. Všichni ti angličtí a francouzští důstojníci byly stále realitou jejich představ o západě. První generace jednoduše stále byla přesvědčená o moci západu. A tak nic neprováděla. Další generace se ale rozkoukala a přesně začala vidět naše „slabosti“ a využívat je. Image anglického důstojníka vymizela. Dneska máme image veganských hipsterů. Najednou ten západ se jim zdá moc povolnej, submisivní, sebemrskačskej a vždy hledající chybu na své straně. Moje vlastní zkušenost. Alžířané, kteří nikdy nebyli ve Francii, stále v sobě chovají sentimentální obdiv ke všemu francouzskému. (Ano vím, dost paradoxní. Já si taky myslela jak v Alžírsku budu muset tutlat že jsem poloviční Francouzka. A ono ejhle, oni to vnímali spíše jako přednost). Alžířané žijící ve Francii už samozřejmě obdivem k Francii „netrpí“.

Nemějme strach, ale také nenechme s námi manipulovat. Muslimové v jejich extrémně fatalistickém pojetí světa nejsou zodpovědnými a mentálně dospělými lidmi. Jsou to mentalitou malé děti vzdávající se zodpovědnosti za své činy, a zároveň plny strachu. Chovejme s k nim jako k dětem. Buďme spravedliví, ale také přísní. Jasně jim vymezme hranice, přes které si nemohou dovolit přejít, jinak budou dle práva potrestáni. Ukažme, že za našimi hodnotami stojíme, chráníme je a nenecháme se postrkovat ani vydírat. A ukažme jim taky co je fair play. Jednoduše nemůžou si od nás vynucovat věci jako rozmazlení frackové, když jejich kultura a přesvědčení nenabízí ani z deseti procent takovou svobodu a práva, která jim nabízíme my.