Prague Pride 2011, pěkně vám děkuju…

Dnes v Praze začíná „Festival tolerance Prague Pride 2011. Obvykle jsem velmi tolerantní člověk, obvykle také rád ocením, když jsou jiní tolerantní ke mně a mé rodině. Tentokrát ale ne…

Tento týden si s rodinou užíváme příjemnou, byť trochu uplakanou dovolenou v západních Čechách, krátí se nám to, v sobotu se vracíme domů a jelikož jedeme přes Prahu, měli jsme v úmyslu zastavit se a udělat si malou příjemnou procházku naší matičkou stověžatou…

Když jsem se dočetl o připravovaném sobotním pochodu „hrdých homosexuálů“, radikálně jsem ale změnil názor.

Možná nejsem dokonalý otec, dělám ale vše pro to, abych svou dceru vychoval co nejlépe, abych ji co možná nejlépe připravil na nelehký život, který ji čeká. Upřímně, naše generace dětem nenechá svět zrovna idylický. Nicméně do mé výchovy jednoznačně naprosto nezapadá pohled na líbající se, objímající, či osahavající se homosexuály a lesbičky na ulici. Možná jsem staromódní, ale tohle opravdu ne. Dovolil bych si snad jen poděkovat úřadům, že nebyl povolen (z bezpečnostních důvodů) tzv. večírek naháčů. Nedovedu si představit, že bych potkal při procházce Prahou dva fousaté chlapy oblečené v kožených tangách, s řemínky na krku, jak se drží za ruce, případně za něco úplně jiného.

A dovolil bych si upozornit, i na internetu se dají najít fotky z dřívějších zahraničních akcí, na kterých jsou nejen podobné scény, ale i mnohem drsnější záběry. Nejsou vyjímkou ani fotky orálního sexu přímo na ulici, beze špetky studu přímo v průvodu.

Nezlobte se na mě, jsem skutečně velmi tolerantní člověk, sexuální orientace je každého soukromá a osobní věc. Homosexualita je ale deviací, ať se nám to líbí nebo ne. Lidi s touto orientací je možno tolerovat, respektovat, uznávat jejich práva a osobní svobody. Ale to je vše.

A bylo by vhodné, aby byly z jejich strany uznávány také práva nás ostatních, zatím stále majoritních heterosexuálů. Nás, kteří nemáme potřebu organizovat průvody velkoměsty jen abychom svět upozornili, že my jsme tady taky. Nás kteří nemáme nutkání exhibicionisticky názorně předvádět svou sexuální orientaci ostatním. Nás, kteří se snaží vychovávat děti, jak to nejlépe jde. A jsem si jist, že pohled na výše popsané kreace mají na výchovu dětí velmi špatný vliv. Tedy alespoň do určitého věku. A proto si myslím, že tyto aktivity na ulici nepatří, stejně jako porno. Stejně jako třeba vystavené pánské časopisy v trafice, dnes bohužel běžná věc.

Ať si homosexuálové a lesbičky mají své kluby, místa, kde se mohou scházet, seznamovat, cítit se dobře. Dokonce někde ve Francii jistý velmi bohatý gay zakoupil velký pozemek, který přes léto funguje jako jakýsi letní kemp, s ubytováním, obchody, restauracemi, diskotékami, sexshopy, samozřejmě výhradně pro homosexuály a také s homosexuálním personálem. Svým způsobem skvělá myšlenka. Pro všechny.

Nedá se nic dělat, moje dcera zatím krásy Prahy neuvidí. Těšil jsem se, jak se projedeme metrem, pamatuju sám ze svého „mimopražského“ dětství, že to byl jeden z mých nejhezčích zážitků. Neuvidíme „království železnice“ ani si nevyběhneme na Petřín. Neprojdeme se po Karlově mostě, neuvidíme ani rybičky ve Valdštejnské zahradě…

Pro naše politiky a to nejen ty pražské, mají prostě homosexuálové přednost.

Do včerejška jsem byl k sexuálně „jinak“ orientovaným lidem velmi tolerantní. Ještě dvě, možná tři podobné zkušenosti a velmi pravděpodobně se „něco“ v mém podvědomí změní. Možná, aniž bych si sám uvědomil rozdíl, začnu tyto lidi chápat jinak. Aniž bych vlastně chtěl.

Gratuluji vážení multikulturalisté, vážení politicky korektně smýšlející humanisté. Všimli jste si, že vaše hloupá rozhodnutí mají často naprosto opačné důsledky, než jste zamýšleli? Jako ostatně téměř vždy.