Státní maturity po šedesáté sedmé! Klap.

Maturita. Za dob mého mládí a to tak starý nejsem, byla synonymem zkoušky z dospělosti. Jakási poslední fáze všeobecné přípravy mladého člověka na skutečný život. Co myslíte, je to tak i dnes?

Podle informací z posledních dnů, byla parlamentem téměř jednomyslně schválena novela školského zákona, která sjednocuje dvoustupňovou úroveň maturit do jedné, bohužel nižší obtížnosti. Jedním z odůvodnění tohoto kroku je skutečnost, že sítem posledních maturitních zkoušek neprošlo příliš mnoho studentů.

Víte, já nejsem ministr, ani státní úředník a tak mám jen ten obyčejný selský rozum. A nejde mi do hlavy, jak je možné, že ani na ministerstvu školství, tedy instituci, která by měla nést zodpovědnost za vzdělání tohoto národa, se nikdo nepozastavil nad skutečnou podstatou problému.

Dovolím si nyní opomenout předraženou cenu státních maturit, o tom už bylo napsáno dost. Zajímala by mě kvalita a obtížnost maturit, či na druhou stranu úroveň vzdělání maturantů. Kde je podstata problému? Jsou maturitní zkoušky skutečně tak obtížné, že má většina studentů reálné problémy je úspěšně složit nebo je chyba v nízké úrovni znalostí maturantů a tedy v nedokonalosti školních výukových osnov?

V této souvislosti se nejvíce hovoří o nutnosti, či potřebnosti zkoušky z matematiky. A tak jsem si letošní příklady z matematiky našel a za vydatné pomoci jisté učitelky matematiky, ne náhodou přibližně stejně staré, jako já, porovnal s tím, z čeho jsme maturovali my.

Výsledek? Letošní těžší verze maturitní zkoušky z matematiky je přibližně na stejné úrovni, jako příklady z maturitních zkoušek v roce 1988 všeobecných gymnázií. Na rozdíl ode dneška jsme ale my v té době neměli šanci zvolit si nějakou lehčí variantu. Žádná nebyla. Přesto bylo neúspěšných maturantů jen kolem 5-ti%.

Letošním sítem maturitních zkoušek, i přes možnost volby lehčí varianty, neprošlo téměř 20% studentů. Nevím jak vy, ale já jsem jednoduchou porovnávací metodou došel k závěru, že v obtížnosti problém asi nebude.

Zcela jiného názoru je ovšem minstr školství, potažmo celá česká vláda a parlament, jelikož novelou dochází k výraznému snížení obtížnosti maturit. A nejen snížení obtížnosti, ale také úpravou povinných předmětů. Matematika, přestože by zcela jistě měla na určité úrovni patřit ke všeobecnému vzdělání středoškoláka, opět povinná nebude.

Takže místo toho, abychom zkvalitnili výuku a tím lépe připravili studenty, snížíme obtížnost zkoušek. Skvěle. O co nám vlastně jde? Chceme mít mnoho reálně nepoužitelných maturantů, nebo méně, ale skutečně dobře všeobecně vzdělaných mladých lidí? Jde nám jen o to, abychom se mohli chlubit statistikou vzdělanosti v rámci zemí EU, nebo chceme pomoci mladým lidem uplatnit se na trhu práce?

Je mi líto, ale naše školství se nejen za této vlády a díky poslední novele školského zákona, ubírá směrem, s kterým nemůžu a nikdy nebudu souhlasit. Výsledky této cesty je dnes možné vidět například ve Španělsku. 45% nezaměstnanost a hlavně nezaměstnatelnost mladých lidí. Chceme i my zatratit celou jednu generaci, abychom pochopili, že cesta nejmenšího odporu je cestou do pekla?

Nemám v úmyslu blahořečit Věci veřejné, tento národ už je  pod tlakem falešné mediální masáže dávno odepsal, ale za Dobeše mělo MŠ alespoň jakousi koncepci zlepšení. To všechno je pryč a my zas jedeme z kopce…