Je to pár dnů, kdy jsem, stejně jako asi všichni ostatní, zaregistroval další direktivní nařízení EU. Pomazánkové máslo nesmí být nazýváno pomazánkovým máslem.
Před pár dny jsme si doma udělali naprosto úžasnou večeři. Obyčejný tmavý chléb (samozřejmě ze soukromé pekárny, ne ze supermarketu), s pomazánkovým máslem a žlutými cherry rajčátky. Můžu vám upřímně říct, že takovou baštu už jsem dlouho nejedl. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je síla. A když jsem zavíral kelímek se zbytkem pomazánkového másla, abych jej odložil zpět do ledničky, zhasla nám v kuchyni žárovka. Naštěstí ne poslední.
A tak mě bezděčně napadlo, kolik asi ještě budu mít příležitostí, vychutnat si dobrou večeři podle svých představ, třeba pod měkkým, příjemným světlem obyčejné tepelné koule (žárovky).
Žárovky nám zakázali, protože usoudili, že obyvatelé Evropy, tedy i my, jsme jen stádo tupých ovcí, které samy nejsou schopny posoudit, co je pro ně dobré.
Pomazánkové máslo nám zakázali, protože usoudili, že název nesplňuje direktivně - normativní předpisy, co máslo smí a co nesmí obsahovat.
Jenomže pomazánkové máslo není máslo a i na to pomazánkové máslo u nás existovala norma. Tedy pokud si člověk chtěl takovýto výrobek koupit, věděl dobře, co kupuje a jak to bude alespoň přibližně chutnat. Nechci ani domyslet, jaké složení a chuť budou mít napříště ty různé máslové, či tvarohovo – mléčnětukové pomazánky, které zcela jistě zaplaví trh. A jako obvykle, vše pod heslem, ušetřit za každou cenu, bude český zákazník dostávat zaručeně pravé náhražky.
Je škoda, že nikoho nenapadlo, posoudit rozdíl, mezi významy slova máslo a souslovím pomazánkové máslo. Posuzována by totiž dle mého názoru měla být podstata celého složeného názvu, nikoliv jen jeho části. Zvláště, když se jedná téměř výhradně o české, dlouholeté specifikum a snad kromě Slovenska, tento problém nikdo nikde ve zbytku Evropy řešit nemusí. A jsem si jist, že Slováci rozdíl mezi máslem a pomazánkovým máslem vnímají stejně jako my, Češi.
Jen pro představu, když se vrátím k tomu, co jsem psal výše, co si přestavíte pod slovem „bašta“? Opomeňme nyní prosím, že se možná jedná o výraz ne úplně spisovný. Někdo si představí svíčkovou, někdo plný stůl zabijačkových specialit, někdo má tento výraz jednoduše spojený vždy s plným talířem. Někdo jiný třeba zabrousí do historie a vzpomene, že slovo kdysi označovalo také jistou formu opevnění.
A co sousloví „rybářská bašta“? Našel by někdo z vás souvislost mezi těmito dvěma výrazy? Pravděpodobně mají stejný původ nebo alespoň základ, ale historicky, tak, jak se jazyk vyvíjí, už dávno ztratily jakoukoliv souvislost.
A co třeba „známka“ a „dálniční známka“? Nebo „rameno“ a „ hydraulické rameno“, „tužka“ a „elektronická tužka“, „virus“ a „počítačový virus“…
Umíte si představit, že by bruselští úředníci zakázali také pojem „počítačový virus“, protože elektronické napadení počítače v podstatě nemá nic společného s biologickou, parazitickou formou života? Neumíte? No to taky ani nejde, protože to není výraz český, tento je používán celosvětově a vznikl v Americe. A buzerovat zbytek světa EU naštěstí ještě neumí.
A tak se eurostupidisté soustřeďují na, sice ne příliš agresivní, ale za to pravidelnou, demonstraci moci vůči vlastnímu obyvatelstvu.
Evropská unie se potácí v obrovských problémech, které způsobili téměř výhradně samotní politici a úředníci. Místo skutečného řešení, nám předepisují ještě větší problémy a politicky korektně to nazývají balíčky ochranných opatření. Jen nám opomněli říct, že ta ochranná opatření jsou tady výhradně pro „jejich“ ochranu. Nás z toho tak nějak vynechali. Příjde mi, že čím většími problémy Brusel trpí, tím více direktivních nařízení tamní úředníci vymýšlí. Z části proto, aby zakryli vlastní neschopnost, z části proto, aby obhájili vlastní důležitost a nepostradatelnost.
Možná si mnozí řeknete, že na takových maličkostech, jako je pomazánkové máslo, marmeláda nebo tuzemský rum, přece nezáleží. No tak mně na tom záleží. Možná skutečně nejde ani tak o název, jako spíše o princip, o možnost svobodné volby nazývat věci podle zvyklostí a tradic, o možnost vyrábět zboží, které má desítky let své místo na trhu a které pod tímto názvem lidé znají a mají jej rádi.
Majitel českobudějovické MADETY se vyjádřil, že pomazánkové máslo bude vyrábět dál a název i přes rozhodnutí Evropského sudního dvora nezmění. Tak v tomto má moji naprostou, přestože asi naprosto bezvýznamnou podporu.
Já jen doufám, že se Evropská unie dříve či později zardousí tím obrovským množstvím regulací, předpisů, zákazů a direktiv, kterými nás zahlcuje.
A až to všechno skončí, s chutí si otevřu pomazánkové máslo, namáznu si krajíc tmavého chleba z malé soukromé pekárny a dám si ho k večeři s malými cherry rajčátky z vlastní zahrady k večeři, pod měkkým, teplým světlem kuchyňského lustru s obyčejnou žárovkou.
(psáno pro eportal.cz)
