Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi . Část 5.
„Poslala mě Víla vodní, jsou očekáváni a prý jí udělají velkou radost, když přijdou na návštěvu. Na našem jezírku se dnes totiž konají vodní hrátky. Tak ať dojdou,“ dokončila svůj projev vážka a v mžiku byla pryč. „ Ty jó, vodní hrátky, tam musíme být!“ nadšeně zvolal Mecháček 2 a jeho brácha se hned přidal: „No jasně, jde se k vodě.“ Oba trpaslíci zvolali: „Ano, ale opatrně,“ a Žmoula si pro sebe mrmlal cosi o zvláštním, zastaralém způsobu hovoru. „Jdu se na tu slavnost trochu upravit,“ přidala se Víla a na chvíli zmizela v domečku. Neměli bychom se též nějak vylepšit?“, zeptal se Moula ostatních. „Ale co, vykoupaní už jsme, to snad stačí“, odpověděl hned Žmoula za souhlasného přikyvování Mecháčků. Víla za chvíli vyšla z domečku, v rozčesaných vlasech měla bleděmodrou pentli zdobenou květy.
Všichni společně vyrazili směrem k jezírku. „Juch, juch, juch, to je fajný vzduch“, začal si prozpěvovat Mecháček 1 a ostatní se spokojeně smáli. „Ptakouši, poběž, ať ti neutečem“, popichoval Moula pomalého Ptakopyska. Ten s funěním odpověděl: „Kruciš, kruciš, to je spěchu. Jen běže klidně napřed, já si možná cestou někde zdřímnu.“ „To by ale byla škoda“, ozvali se oba Mecháčci, „když je taková slavnost.“
„Dívejte,to je nádhera,“ vykřikla Víla a ukazovala směrem nahoru. Letěl proti nim krásně zbarvený obraz, který měnil své tvary a také barvy. „Motýlí letka, uvítací výbor, to nám poslala Víla vodní.“ Motýlci nad nimi zakroužili, bylo takové ticho, že všichni slyšeli jemné šustění jejich tenkých křídel. Pomalu se vraceli zpět k jezírku, které už bylo na dohled. „Konečně budu ve vodě,“ s úlevou vydechl a zafuněl Ptakopysk, nečekaně zrychlil a v mžiku se ponořil do jezírka. Ostatní se zvědavě rozhlíželi kolem a také se vítali s Vílou vodní a žabákem Kvakem, kteří už přijížděli ke břehu. Tráva a keře byly ozdobeny květy, na jezírku plulo několik lodiček z lopuchových listů a ozývalo se veselé štěbetání i kvákání všech zdejších živočichů. Malý ostrůvek nedaleko protějšího břehu byl rozsvícen žlutými pampeliškami a vodní hladinu zdobilo několik leknínů. Po přivítání jim Víla vodní nabídla malé občerstvení a pozvala je na vzdušnou, leteckou šou. „Co to bude?“, ptali se Mecháčci zvědavě, kteří jako jediní dali najevo, že nevědí, co taková šou vlastně je. „To hned uvidíte, nechte se překvapit,“ se smíchem odpověděla Víla vodní a hned volala na Ptakopyska, který plaval kousek od nich, ať se jde podívat. A pak všichni společně sledovali a obdivovali přelety vážek, některé jejich odvážné akrobatické kousky a nakonec opět motýlí živé obrazy.
Po skončení Ptakopysk, zjevně opět v dobré náladě, nabídl: „A co tak vodní klouzajda, neboli tobogán, to by vás nelákalo? „ – „No jasně, že jo“, volali hned Mecháčci, ale vždyť tu žádná není. „Jakto že ne, hele,“ odpověděl Ptakouš a hned zmizel na kraji ve vodě, aby se vzápětí vynořil a natáhl se ze břehu do jezírka. „Tak to pojďte zkusit“, zvolal rozverně na ostatní. „Teda Ptakouši, to je bezva nápad,“ nadšeně vykřikl Mecháček 2 a hned skočil na klouzačku – Ptakouše a s nadšeným pískotem se svezl do vody. Mecháček 1 i oba Trpaslíci se přidali a užívali si tuhle zábavu jak v aquaparku. Obě víly je s úsměvem sledovaly, pozvání ale odmítly. Víly si totiž nerady máčí vlásky ve společnosti ostatních, obzvláště když mají upravené účesy.
Začalo se šeřit a nad protějším ostrůvkem se objevila malá světýlka, která se přibližovala. „Slavnost bude pomalu končit,“ sdělila ostatním Víla vodní, máme tu závěrečné vystoupení světlušek. A tak zase všichni v klidu sledovali tu krásu, k roji světlušek – světýlek se ještě přidaly první hvězdy na večerní obloze a jejich odraz v jezírku. „To je nádhera,“ vzdychl Mecháček 2 a ostatní jen tiše přikývli. Obě Víly na sebe mrkly, v mžiku se začaly malinko vznášet a předvedly své večerní taneční vystoupení, i pár cvrčků jim k tomu zahrálo a žabák Kvak se svou družinou zazpíval, tedy zakvákal. Do toho se začaly ozývat podivné chrčivé zvuky, Mecháčci s Ptakopyskem se otočili a viděli, že oba Trpaslíci už usnuli. „Hm, tak to abychom tu asi přespali, což,“ řekl Mecháček 1. Víly, které mezitím dolevitovaly a dotančily, jen s úsměvem přikývly. „Už je pozdě, abychom šli lesem zpět a je teplá noc, můžeme přece zůstat tady.“ Během chvilky si všichni našli svá místečka a přidali se k Trpaslíkům, Říše snů je přijala s otevřenou náručí. Nad jezírkem vyšel měsíc a odrážel se v jeho hladině, v lese zahoukala sova a křovím proběhlo cosi modrooranžového. Mecháček 2 něco vykřikl ze spaní a Víla pralesní několikrát zavzlykala, pak už nastalo ticho.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. Část 6. - závěrečná
Kapitola VIII. Požár a Ptakopysk záchrance. Opět se vzbudili do krásného a slunečného rána. Někteří se spokojeně protahovali a s úsměvem vítali nový den. Na Mecháčkovi 2 bylo ale jasně vidět, že se neprobudil do dobré nálady.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi . Část 4.
Kapitola VI. STROM záchrance. Sluníčko zašimralo spáče v obličeji, několik ptáků začalo radostně vyzpěvovat a vítat nový den, za nedalekým křovím se mihlo cosi modrooranžového.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. Část 3. Kapitola V.
U jezírka. „Brum, brum, brum, máme velký dům.“, spokojeně si začal prozpěvovat Mecháček 2 a zároveň vesele poskakoval. Ostatní se přidali a v dobré náladě šli dál. Víla chvílemi též hopsala a chvílemi se vznášela.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. část 2.
Kapitola IV. Setkání průzkumnické výpravy s Vílou a Ptakopyskem. „Tož, to je betelné kocór“, s obdivem zvolal Mecháček 1. „Betelné có, kdo hele?“, nechápavě se zeptal Moula.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi
Kapitola I. O setkání Ptakopyska a Víly pralesní. Funěl, dupal, už mu bylo jedno, že dělá rámus. Hlavně, říkal si, ať už jsem konečně ve vodě. Dvě srnky udiveně sledovaly toho podivného tvora,který vypadal jako ...
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdražší lokomotivy Českých drah do šrotu?
Měly představovat vrchol českého železničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...
Zvonice, odkud estébáci sledovali ambasády, skrývá nečekané příběhy
Pozorovací stanoviště Státní bezpečnosti z doby totality se v Praze staly po 17. listopadu 1989...
Listopadové události připomene ve Zlíně Koncert svobody i průvod studentů
Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva připomene ve Zlíně 17. listopadu...
Seniorka po napadení ve Dvoře Králové nad Labem zemřela v nemocnici
Třiasedmdesátiletá žena zemřela v nemocnici po pátečním napadení v jednom z domů ve Dvoře Králové...
Hasiči likvidovali požár rodinného domu na Přerovsku, škoda přes milion korun
Hasiči v pátek večer likvidovali požár rodinného domu v Rokytnici na Přerovsku. Nikdo nebyl zraněn,...
Sucho nás neohrozí, říká šéf skiresortu na Dolní Moravě. Sázejí na zásoby vody
Blížící se začátek zimy dává tušit, že přípravy na lyžařskou sezonu jsou v plném proudu. Vlekaři na...

Rodinný dům se stavebním pozemkem o velikosti 5 245 m2, Zářičí - Dírná
Dírná - Záříčí, okres Tábor
4 460 000 Kč
- Počet článků 37
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 508x
Edit: květen 2026 Tož jsem se proběhala ke stěhování do Krkonoš, práci průvodkyně a do důchodu. Že to ale uteklo.
Mé běžecké motto, ke kterému jsem se proběhala:
Běh je očistný.
A chodecké, ke kterému jsem se prochodila:
Chůze je osvobozující.






















