Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi . Část 4.
Všichni se začali pomalu probouzet, Mecháčci, jak byli zvyklí, zahájili malou rozcvičkou při komentářích a zívání Trpaslíků, kteří nic takového neznali.
Z domečku vyšla i Víla s úsměvem a v dobré náladě, jen Ptakopysk uvnitř vyspával. Po malé snídani se všichni rychle shodli na procházce k jezírku a návštěvě Vodní víly. V krásném prosluněném ránu a dobré náladě se za chvíli blížili ke břehu.
Najednou ale Mecháček 2 znervózněl a začal ostatní varovat. „Cítím něco divného, smrad, kouř“…a pak už to viděli i cítili všichni. Na břehu jezera se válely odpadky, doutnal zbytek ohniště a smrděly tu nedopalky cigaret. Všichni zůstali stát a než se stačili rozkoukat, ozvaly se hlasy dvounožců. „Rychle pryč“, zvolali oba Mecháčci a vyrazili zpět směrem k lesu, ke stromům. Trpaslíci i Víla utíkali hned za nimi. Jenže dva menší dvounožci je zahlédli a s jekotem a řevem vyrazili za nimi. Mecháček 2 začal nabírat modrozelenou barvu a jeho brácha viděl, že je zle. Víla v té panice zapomněla, že umí levitovat a že by mohla odletět nahoru na strom. Zoufale se rozhlíželi a hledali skrýš, něco, kam by mohli zalézt a schovat se.
V tu chvíli se nad nimi ozval klidný, dunivý a zároveň tichý hlas: „Pojďte ke mně, schovám vás.“ Otočili se a uviděli, že mohutný Strom, u kterého stáli, otevřel svůj kmen. Jiná možnost záchrany nebyla, a tak rychle vstoupili dovnitř. Ucítili vůni kůry a pryskyřice a než se stačili rozhlédnout, byli v naprosté tmě. Strom se opět zavřel. A jen zašeptal: „Nebojte se, u mě jste v bezpečí. Až ti uřvaní hlupáci zmizí, pustím vás zpět.“ „Něco mě šimrá na nose“, zašeptal Moula. Víla se zachichotala a odpověděla: „Asi tu ještě někdo bydlí, ale to budou jen nějaké mušky, nebo mravenci.“ Mecháčci se oba potichu přidali: „To vydržíme, hlavně že nás ti dvounožci nechytli.“ Netrvalo to dlouho a znovu vyšli ven na denní světlo. Nejdříve se opatrně rozhlíželi a pak s úlevou vydechli a vychutnávali si sluneční paprsky. A hned začali jeden přes druhého děkovat svému zachránci. Strom opět jen tiše šuměl a dělal, že neumí mluvit.
Pomalu a opatrně se vraceli zpět, všude už byl klid, ozývali se zase jen ptáci a sem tam zabzučely mouchy. Došli zpět k domečku Víly, kde už je vyhlížel Ptakopysk. „Jste nějací udýchaní, byli jste se proběhnout?“, přivítal je rozverně, očividně v dobré náladě. Když mu povykládali, co zažili, zvážněl. „Kruciš, ještě že jsem tam nebyl, já bych jim asi nestihnul utéct, hm, a ten Strom, tak to je teda kámoš.“
„Stromi/y jsou hodní a vůbec, bez nich by se tu ani nedalo být“, souhlasně přidala Víla a ostatní jen zamyšleně přikyvovali. „Víte co, tak si dáme svačinku a odpočineme si tu,“ navrhnul Mecháček 2, který už měl svou zdravou barvu. „když si tak hezky povídáme. A později můžeme znovu zajít k jezírku.“ „Tak jo, souhlasili oba Trpaslíci, které ten tak zážitek vyděsil, že celou dobu nic neřekli. „Půjdeme tam ale jako průzkumníci“, dodal Žmoula, „takže opatrně.“
Všichni si udělali pohodlí na mechových křesílkách a při voňavém čajíku a jahůdkových koláčcích od Víly pokračovali v povídání. Nejdříve se vrátili k té honičce a shodli se, že musí při podobných výletech dávat větší pozor. A také rozjímali o stromech, jak jsou vlastně důležití, jak je u nich dobře třeba v horku a že se hezky usíná při šumění jejich listů ve větru. Pak se najednou ozval Mecháček 2, byl trochu rozpačitý a drbal se na ruce. „Ty, Vílo, můžu se na něco zeptat?“ Víla s úsměvem odpověděla: „No jasně, copak chceš vědět?“ „Hmm, pokračoval Mecháček, tak jsem přemýšlel, ehm, jak se rodí Víly?“
Žmoula se zakuckal a trochu se pobryndal čajem, bylo vidět, že taková otázka ho hodně zaskočila. Už se chystal říct něco jako, že tohle se pro dámu opravdu nehodí, Víla ho ale předešla a se svým zvonivým smíchem odpověděla: „Aha, já myslela, že se to ví. Jak se rodí víly? Přece v létě, když odlétá chmýří z pampelišek, tak jednou za několik pampeliškových let z některého chmýříčka, když doletí na krásné místo, se narodí Víla.“
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. Část 6. - závěrečná
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/09/20526/w230/Bf148782.jpeg)
Kapitola VIII. Požár a Ptakopysk záchrance. Opět se vzbudili do krásného a slunečného rána. Někteří se spokojeně protahovali a s úsměvem vítali nový den. Na Mecháčkovi 2 bylo ale jasně vidět, že se neprobudil do dobré nálady.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi . Část 5.
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/09/20526/w230/Bf148782.jpeg)
"Vodní hrátky Kapitola VII. „Tak tady jsou,“ ozval se tenký, pronikavý hlásek. Překvapeně se rozhlédli a až teď si všimli modrozelené vážky, která nad nimi kroužila.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. Část 3. Kapitola V.
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/17/06/20526/w230/Bf288024.jpeg)
U jezírka. „Brum, brum, brum, máme velký dům.“, spokojeně si začal prozpěvovat Mecháček 2 a zároveň vesele poskakoval. Ostatní se přidali a v dobré náladě šli dál. Víla chvílemi též hopsala a chvílemi se vznášela.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi. část 2.
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/17/05/20526/w230/Bf286178.jpeg)
Kapitola IV. Setkání průzkumnické výpravy s Vílou a Ptakopyskem. „Tož, to je betelné kocór“, s obdivem zvolal Mecháček 1. „Betelné có, kdo hele?“, nechápavě se zeptal Moula.
Radomila Antošová
Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/17/05/20526/w230/Bf285958.jpeg)
Kapitola I. O setkání Ptakopyska a Víly pralesní. Funěl, dupal, už mu bylo jedno, že dělá rámus. Hlavně, říkal si, ať už jsem konečně ve vodě. Dvě srnky udiveně sledovaly toho podivného tvora,který vypadal jako ...
Další články autora |
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození
Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...
Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka
Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...
Komentátor Schmarz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia
„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...
Tři dny v práci, poté domů s majákem. Ministr Bek jel záchranářskou uličkou
Premium Ministerstvo školství proplácí coby přespolnímu politikovi Mikuláši Bekovi (STAN) přes 57 tisíc...
Chceme posílit vztahy, řekl vietnamský prezident Putinovi. Chválil úspěchy Ruska
Vietnam a Rusko mají zájem na posílení vzájemných vztahů, uvedli prezidenti obou zemí To Lam a...
Dvacet výrostků trýznilo v německém parku 14letého chlapce, natáčeli se u toho
Na sociálních sítích koluje video, na němž parta asi dvaceti nezletilých v parku v německé Geře...
Do Prahy přijede argentinský prezident Milei. Česko si slibuje větší spolupráci
Česko v pondělí navštíví zhruba půl roku po svém zvolení do funkce argentinský prezident Javier...
Muž v restauraci na Národní třídě civěl na dívky a onanoval, hledá ho policie
Pražští policisté pátrají po muži, který v pondělí odpoledne onanoval v centru Prahy před dvěma...
![Prodej byty 3+1, 76 m2 s garáží 21 m2- Jihlava](//1gr.cz/u/free.gif)
Prodej byty 3+1, 76 m2 s garáží 21 m2- Jihlava
Březinova, Jihlava
4 799 000 Kč
- Počet článků 37
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 500x
Mé běžecké motto, ke kterému jsem se proběhala:
Běh je očistný.
A chodecké, ke kterému jsem se prochodila:
Chůze je osvobozující.