Inkluzívní maturita

Co brání skutečně srovnatelné maturitě? Zaveďme jednotné testy s otázkami od velmi jednoduchých po vysoce odborné a dejme každému doklad, na kolik procent uspěl.

S nástupem jarních měsíců začíná v našich médiích kolotoč článků o výběru středních škol, koncepci státních maturit a o přijímacích zkouškách na vysoké školy. 

Název článku není myšlen ironicky, i když můj osobní názor na inkluzi je negativní, myslím si, že ubližuje všem, brzdí vysoce talentovanou intelektuální elitu, deprivuje intelektově handicapované, kteří nemají šanci v daném kolektivu v něčem vyniknout, a snižuje úroveň průměrných, kteří se pak spokojí s nižším průměrem. Ale to je téma na jiný článek, pojďme zpět k maturitě. Co brání následujícímu postupu?

Hledáme ideální formu obtížnosti, aby maturita měla prestiž, kterou už dávno ztratila, a přitom aby ji udělal každý včetně učňů. Chceme, aby maturita byla srovnatelná a měla vypovídací hodnotu a vyzkoušeli jsme různé formy obtížnosti, máme předměty testované celostátně a jiné na školní úrovni. Odborníci se dohadují, z jakých předmětů maturovat povinně, nikdo ale nedefinoval, co je to vlastně maturita.

Vyjděme z toho, že zkouška dospělosti (maturity = dospělost) je osvědčením o absolvování určitého uceleného cyklu vzdělávání po ukončení povinné školní docházky.

Srovnatelnost výsledků zajistíme pouze jednotnými testy. Didaktický test může postupovat od otázek velmi jednoduchých k obtížnějším až po velmi složité, které budou odrážet hluboké porozumění předmětu a zájmu o něj u malého procenta středoškoláků. Výsledkem bude bodová hranice, které student dosáhl, případně doplněná percentilem v daném ročníku (tj. kolik procent studentů bylo horších).

Tyto výsledky budou na maturitním vysvědčení, které obdrží každý, kdo se maturity zúčastnil. Podle těchto výsledků lze potom rozdělit celkový výsledek na úroveň "A" (A-level), nazvěme ji akademická, a na úroveň obyčejnou "O" (O-level, ordinary = obyčejná) nebo "Z" - základní. Výsledky na maturitním vysvědčení nijak neovlivní školní vysvědčení z posledního ročníku gymnázií, středních odborných škol, jejich odborných zkoušek, ani možnost integrovaných škol vydávat výuční listy.

Jednoduché, levné (jeden předmět, jeden test), srovnatelné (pro gymnazisty, střední odborné školy i učební obory), mezinárodně srozumitelné a prakticky využitelné. Bude jen na zaměstnavatelích a vysokých školách, jaký výsledek a z jakých předmětů budou poptávat. Potřebuje kuchař nebo zahradník stejnou úroveň češtiny jako pracovník písemného vyřizování reklamací? A obráceně, trváte na dobré znalosti biologie a chemie u berního úředníka?

Dejme studentům možnost vybrat si počet i typ předmětů, ze kterých zkoušku chtějí skládat, a mít výsledky uvedené na oficiálním dokumentu o vzdělání, a zaměstnavatelům a vysokým školám nechme právo výběru, koho přijmou.