Impérium nesvaté říše bruselské

Co nám nabízí EU? Novou totalitu jediného správného názoru? Potřebujeme evropskou říši nebo by stačila dohoda o rovnoprávné spolupráci? Není pozitivní diskriminace pořád jen diskriminace? Je každý euroskeptik ruský troll?

Když jsme vstupovali do EU, mysleli jsme si, že se připojujeme k prosperujícím zemím, se kterými chceme sdílet společné hodnoty svobodného světa, volného trhu a volného pohybu za rovnoprávných podmínek. Každý, i ten nejmenší stát měl právo veta, tedy možnost zamítnout nápad, který by ho poškozoval. Navenek EU "řešila" úsměvné problémy typu velikosti a zakřivení banánů a okurek, ale takové nicotnosti pro stát, který nemá ropu a rybolov jako Norsko nebo spolehlivé banky pro klienty z celého světa jako Švýcarsko, byly podružné.

Olomouckými syrečky, pomazánkovým máslem, marmeládou a tuzemským rumem to začalo. Kdo by to tehdy řešil! Všichni jsme ještě měli v živé paměti Sovětským svazem direktivně ovládanou RVHP a těšili se na otevřený trh na západ. Že je realita jiná, jsme se dozvídali postupně. Až sedmileté přechodné období pro volný vstup na pracovní trh v některých zemích, výrazné znepříjemňování na trhu služeb, např. dopravcům stanovováním dodatečných podmínek, a na druhé straně omezování domácí výroby, např. cukrovarnictví a rozlohy vinic. Ani spotřebitelský trh si doma nepomohl. Stejné značky v horší kvalitě a mnohdy i za vyšší nominální ceny, tedy i když si odmyslíme nižší kupní sílu českých spotřebitelů. Snad jen volný pohyb (finančního) kapitálu fungoval, ale především směrem ven z Česka.

Ještě než byla zrušena všechna přechodná opatření omezující volný pohyb práce a služeb, vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, rušící možnost veta. Co zmůže našich 21 europoslanců z celkových 751 resp. od roku 2020 ze 705 europoslanců? Co je demokratického na tom, že Ústava EU byla odmítnuta v referendu ve Francii a Nizozemsku, a tak se vynechalo slovo "ústava", z preambule se vypustila slova, že je EU založena na antických, biblických a křesťanských hodnotách, a ústava se přejmenovala na Lisabonskou smlouvu. A že ji Irsko zamítlo v referendu? Nevadí, tak šli Irové složit reparát napodruhé.

Co nám nabízí EU dnes?

Dotace? Ty si zaplatíme v daních státu, stát pak v příspěvku Evropské unii, abychom pak pár drobků z toho dostali zpět. Ale jen na to, o čem EU rozhodne, že je vhodné, a při dodržení podmínek, které si sama stanoví. Dotace korumpují. Není lepší se svými penězi hospodařit sami a po svém? "Přerozdělování je jako děravý sud. Čím víc do něj lijeme, tím více z něho utíká."[1] Každé euro, které dostaneme na dotacích nás stojí víc než euro na odvedených daních. Z čeho jiného by se platil celý byrokratický aparát EU?

Cestovní kancelář Erasmus? Studentské praxe i studijní pobyty, stejně jako učitelské výměny, byly vždycky. Šikovní příchozí byli pro školu přínosem, univerzity je vítaly, schopní si uměli zajistit stipendia. Výuka a především zkoušky v rámci specializovaných kurzů Erasmus jsou na některých univerzitách dost formální a pobyt je mezinárodní seznamkou kříženou se semestrálními prázdninami. Taky největší zájem v rámci programu Erasmus je o školy v jižní Evropě, zejména v přímořských městech.

A co nás to stojí?

Musíme poslouchat. V. Klaus ml. říká: „Tady 57 procent zákonů jsou nařízení Evropské unie, kde my jako ovce pro to zdviháme ruku a v nějaké podobě to posíláme dál českým občanům."[2]

Musíme souhlasit s hodnotami, které EU prosazuje. A nejsou to vždy tradiční hodnoty typu rodina, děti, vzdělání, práce, pro někoho bůh. Můžeme uznávat, že každý má právo žít si po svém, ale ne všem rodičům se bude líbit, když jejich dětem bude někdo ve škole říkat, že se mohou svobodně nechat operativně zmrzačit a stát se někým jiným.

Většina států v EU funguje na sociálně solidárním principu. Lidé platí daně a očekávají, že jim stát pomůže, pokud se sami dostanou do situace, kdy budou pomoc potřebovat. Ale jaký je důvod živit z našich daní lidi, kteří nikdy nepřispěli, nemají zájem přispívat, považují tyto řádně pracující a daně platící občany za podřadné, neuznávají naše hodnoty, někteří dokonce veřejně prohlašují, že nás chtějí zničit? To si necháme líbit? Kde je ta proklamovaná rovnost?

Kde je demokracie, když Evropské unii vládne nevolená Komise? Kde je suverenita států, když je svrchovaným vládám některých zemí vyhrožováno a jsou vydírány, protože si dělají svoji politiku? Poláci, Maďaři, kdo je další na řadě? K čemu je Evropský soud, když je logické, že vždy hájí zájmy EU proti státům, které s komisaři nesouhlasí?

K čemu jsou nám všechny Komise, Europarlamenty v Bruselu a Štrasburku, evropské soudy, byrokraté, úředníci, lobbisté, poradci a další neproduktivní osoby žijící z našich daní? Volný obchod, volný pohyb občanů evropských států po Evropě, možnost práce nebo studia v těchto zemích, na to stačí jedna rámcová dohoda.

Tento text je psán jako odpověď všem, kdo označují euroskeptiky za ruské trolly, Putinovy poskoky a i horšími výrazy. Ne, Rusko není volba a tehdy nebylo lépe. Ale dnešní Rusko není stejná hrozba jako byl SSSR. Naproti tomu EU nás zatím neohrožuje tolik jako bývalý SSSR, ale vládu drží pevně v rukou. Cenzuru zavádí postupně za pomoci nadnárodních korporací a jejich vaporizační formule "porušuje zásady komunity". Prostřednictvím politických neziskovek dodává i nějaká ta politická školení, zatím hlavně ve školách a na univerzitách. A je-li někdo nepohodlný, vždy se dá najít paragraf nebo narafičit aféra, která ho zdiskredituje. Salvini a Rakušané by mohli vyprávět.

Po listopadu 1989 mě napadlo, že až se bude psát rok 2021 budu moci říct, že už větší polovinu života žiju ve svobodné zemi. Je to ještě pravda? Byla jsem naivní nebo příliš velká optimistka?

[1] Arthur Okun in Ekonomie. Samuelson; Nordhaus

[2] Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/klaus-zakon-gdpr-ochrana-osobnich-udaju-fiala-omluva.A190312_160833_domaci_kop