Dobrodružní cestovatelé Radim a Honza z Plzně vyrazili na týdenní putování po Gruzii. Cestu volili jako útěk z práce a odpočinek od každodenního stresu. A povedlo se! Spoustu zážitků a tipů na dovolenou najdete právě zde
Opět je tady den, kdy na internetu vidím lákavou nabídku letecké nízkonákladové společnosti letící z Polska do Gruzie. Cena za letenku Katowice-Kutaisi-Katovice je neuvěřitelných 108 PLN (v přepočtu 665 Kč) a tak neváhám a kupuji letenky rovnou dvě. Jednu pro mě, druhou pro mého kolegu, cestovatele Honzu z Plzně. Za dva měsíce s Honzou nasedáme do auta a po dálnici směr Praha, Brno, Ostrava, Bohumín vyrážíme.Letiště Katowice je vzdálené pouze 75 km od Bohumína, pro české cestovatele nabízí parkování auta o 90% levněji (přímo na letišti je nutné na informacích vyzvednout slevovou kartičku). Za týdenní parkování tedy platíme místo původních 160 PLN (v přepočtu 976 Kč) pouze 15 PLN (v přepočtu 92 Kč). Letiště Katowice je velmi malé, snadné na orientaci. Svou velikostí (mimo letištní dráhu) připomíná spíše plzeňské autobusové nádraží, proti Praze a dalším letištím je to rozdíl!
Po dvou hodinách letu přistáváme v gruzínskémKutaisi, jedná se o druhé největší město Gruzie s 200 000 obyvateli. Nasedáme do autobusu a vyrážíme 230 km do hlavního města Tbilisi, což odpovídá vzdálenosti Brno-Praha. Gruzie dříve patřila bývalému Sovětskému svazu, musíme s Honzou uznat, že pozůstatky jsou stále znát. Cesty jsou velké, města špinavá, domy šedivé. Cestou mezi městy vidíme stáda koz, dobytka, gruzínské ženy pracující na polích, muže v koňských povozech… Připadáme si, jakoby se čas vrátil minimálně o 30-40 let.
Gruzie není jen kulturní šok, musíme s Honzou uznat, že má i spoustu krásných míst. Cestovní ruch a turismus se v této zakavkazské zemi teprve probouzí a tak lidé jsou milí, skromní, nezištně pomáhají a ceny za zboží jsou opravdu velmi nízké. Musíte se pouze smířit s tím, že budete neustále středem pozornosti a stále se na vás bude někdo dívat. V hlavním městě Tbilisi se nám asi nejvíce líbily podzemní sirné lázně. Tyto lázně jsou opravdu velmi silné a horké. Honza vypadal jako vařící se červený rak, a já po mužských (opravdu velmi silných) masážích jako zbitý pes. Co by také ne, masér byl kus gruzínského chlapa!
Navštěvujeme různé památky, lanovku nad městem, ale asi nejvíce se nám líbilo bývalé hlavní městoMtskheta. Gruzie má překrásné kostely, křesťanské památky a staré pravoslavné chrámy – to vše zaseté do nedotčené přírody. Jelikož já i Honza máme ke křesťanství blízko, kocháme se. Občas nás místní křesťané provedli a dali nám výklad. Jen ta angličtina… V zemi zmítané chudobou a vlivem Ruska se s angličtinou jen velmi špatně domluvíte. Ale stačí říct, že jste z České republiky a jazyk není problém! Gruzínci mají Čechy moc rádi, stále nás vnímají jako své vzdálené bratry, hlásí se k nám více než my k nim.
S Honzou cestujeme maršrutkou doGori. Toto město, kde žije pouze 50 000 obyvatel je velmi významné. Starší generace bude vědět, že v roce 1878 se v Gori narodil diktátor Josif Džugašvili, později jako Josif Vissarionovič Džugašvilii, známý též jako Stalin. Navštívili jsme jeho rodný dům, viděli vlak, kterým jezdil a prošli kolem velkolepého muzea zasvěceného jeho životu. Musíme uznat, že jeho jméno je tam stále velmi diskutabilní. Pro některé Gruzínce byl slavnou, silnou a budovatelskou osobností, pro jiné diktátor a vrah. Často se s Honzou a místními domorodci bavíme o kultuře, politice, ale tady jsme raději politické otázky úplně vynechali. Ať už byl Stalin kýmkoliv, město Gori to významně ovlivnilo a snad díky jeho jménu, je toto město alespoň trochu turisticky navštěvováno. Asi 20 km za městem se nachází pro nás nejvzácnější a nejkrásnější památka. Já i Honza souhlasíme, že toto místo je nejzajímavější a nejhezčí bod naší týdenní cesty. Uplisciche je pevnost a současně jeskynní město v regionu Šida Kartlii. Tato skalní plošina byla lidmi osídlena již v době bronzové. Skalní město Uplisciche bylo založeno v 6. století př. n. l., a rozrostlo se na obchodní centrum na hedvábné stezce s asi pěti tisíci obyvateli. V 1. století bylo poprvé historicky zdokumentováno. Na tomto místě trávíme několik hodin, kocháme se, dokonce jsme se tady seznámili s místní domorodkyní, se kterou si do dnešního dne píšeme.
Naše týdenní putování je pomalu u konce. Vyrážíme tedy do městaKutaisi, které je poblíž našeho letiště. V levném cestovatelském hostelu zajištěným přes www.booking.com s cenou 15 gruzínských lari (v přepočtu 165 Kč/os/noc) potkáváme partu mladých Poláků, které si pamatujeme z letadla. Později tyto Poláky potkáváme ještě v gruzínské restauraci, jak si stejně jako my, dávají velmi oblíbený gruzínský „šašlik“ (kousky skopového masa grilované na cca 40 cm dlouhé špejli). Poláci jsou v našem věku a tak seznámení bylo na místě. Večer jsme ještě zavítali na gruzínskou diskotéku, kde se pilo, hodovalo a divoce tančilo. Místní Gruzínci pijí tvrdý alkohol v tak velké míře, že jim ani proslulí Poláci nestačili. Netrvalo dlouho a museli jsme pár Poláků doslova odtáhnout zpátky na hostel. Druhý den ráno (vlastně ještě týž den) nás všechny čekala cesta letadlem zpátky do Polska. No, moc jsme jim tu cestu s Honzou nezáviděli.
Gruzie v nás zanechala spoustu zážitků, pohledů na historii, a několik přátelství. Příroda a památky čiší kulturou a respektem k dávným generacím před námi. Kromě dobrodružných zážitků jsme získali přátelství. Budete-li chtít navštívit tuto zemi, dejte si pozor! Správný Gruzínec pije jako Dán!
Radim Teodor Bílek
