Cestou necestou, až do Ázerbájdžánu - 5. díl Jak jsme pluli po Kaspickém moři

Před 5 lety jsme se vydali na Kavkaz procestovat Gruzii s Arménii. Litovali jsme, že do sousedního Ázerbájdžánu se vzhledem k vízové povinnosti a pouze 8 dní plánované dovolené už nedostaneme. Trvalo to 5 let a náš cíl se splnil!

Sobota 23.2.2019 Konečně moře

Poslední den v Baku a my vyrážíme směr Kaspické moře a loď. Jedná se o vyhlídkovou loď a cena třiceti minutové plavby činí 5 manatu. Asi 66 Kč. Platím u pokladny a nečekáme ani 10 minut a můžeme na palubu.

Polstrované sedačky po čtyřech na každé straně, uprostřed ulička, která končí pultem s pochutinami. Ideální to lákadlo pro děti. Mají to dobře vymyšlené. Usedáme do sedaček a čekáme až se nalodí další turisté. A je to tady. Loď odráží od mola s mírným chvěním ze spuštěných motorů. Plujeme kolem zátoky.

Lidé se hrnou ven na palubu, kde už řádí fotograf a stylizuje cestující, kteří jsou ochotni se od něj nechat za určitý obnos zvěčnit. Tu hlavičku mírně na stranu, ano tak ručičku sem, nožičky tady.. Tak teď je to ideální. Cvak. Tak teď koukejte tam, ruku sem, jo, že máte nohy mimo palubu? To nevadí jen vydržte... cvak, cvak... Vydržte v té vodě, až popluje další loď, vyzvedne vás.... Chvilku koukáme, jak mizí lidé v kabině, a vrší se na palubě. Až se oba zvedneme a jdeme také. Vítá nás studený vzduch a spousta cestujících fotící vzdálené pobřeží.

Nijak z toho nejsme nadšení. A tu nastává chvíle, kdy se opět něco stane s Radimem a mění se v někoho zcela jiného. Půjčuje si ode mne jeden manat a s odhodláním leze skrz dveře na schody ke kapitánskému můstku. Já s obavami za ním... Kapitánův šok a údiv naštěstí netrvá dlouho a během pár vteřin nás kapitán i ochranka vítají jako staré známé. Očividně ocenili Radimovu drzost. Manat se mi nakonec vrací. Po několika minutách se s kapitánem loučíme a vracíme se zpět na palubu. Tam nás míjí zuřivý fotograf a nabízí fotky. S díky odmítáme. Takové fotky jako máme my, nám on, nikdy neudělá.

Neděle 24.2.2019 Jak si Radim koupil vlastní mobil

Dnes je poslední den, a tak jsme s Honzou zamířili do ulic hlavního města, abychom utratili poslední manáty. Honza si za 13 manátů, tedy za 175 korun, koupil krém na boty, houbičku, pivo, fíky a zbytek padl na oběd s večeří. To Radim utratil 13 manátů také, ale tak trochu jinak... Šel na to od lesa, tedy přes lavičku...

Oba se kochali v centru na lavičce a poté procházeli malé krámky. V tu chvíli si Radim uvědomil, že u sebe nemá telefon. Nutno zmínit, že jeho telefon byl v hodnotě 26 tisíc korun a půl roku starý. Navíc v něm byly uloženy všechny fotky, víza i letenky. V tu chvíli by jste se v něm krve nedořezali a veškerá legrace šla stranou. Zašli jsme tedy do posledního krámku, kde si byl Radim jistý, že měl telefon u sebe a prodavač ochotně zatelefonoval na jeho telefonní číslo. Vzal to místní Ázerbájdžánec s tím, že telefon rád přinese, že ležel v centru na lavičce, ale ať si majitel připraví peníze a dá na svůj mobil příště pozor... Do pěti minut se nálezce objevil v našem krámku a Radim jej s radostí se slovy "Salam Alejkum!" vítal. Radima to stálo všechny jeho manáty, které měl ve šrajtofli, tedy 13 manátů, což je 175 korun plus 10 euro, které měl záložní pro případ nouze. A toto nouze opravdu byla! Vše tedy nakonec dobře dopadlo.

Naše 8 denní zkušenost s lidmi a Ázerbajdžánem je naprosto úžasná. Ať už se vám stane cokoliv, lidé vám vždy pomohou. Pokud budete cestovat autostopem tak jako my, nebudete nikdy čekat déle než 2-3 minuty a lidé se vám budou ještě omlouvat, že vás nemohou vzít přesně tam, kam potřebujete. Místní si s vámi budou chtít povídat, i když vám rozumět nebudou. A když řeknete Czechoslovakia, tak všichni odpoví Praga, dobré pivo a Sparta Praha!

Pondělí 25.2.2019 Je dokonáno...

Letíme domů a pod námi se drápe pohoří Kavkaz. Bookovací check-in systém v Ázerbájdžánu nás rozsadil (asi předpokládal, že zase prokecáme celou pětihodinovou cestu) a tak sedím na místě 9A (okénko v přední části letadla) a Honza je posazen na místo 25E (prostřední sedačka úplně v zadní části letadla). No, nevadí. Příště budeme v letadle komunikovat kouřovými signály a letištní bookovací systém si to už rozmyslí. Dnešní cesta bude dlouhá (Ázerbájdžán - Gruzie - Rusko - Ukrajina - Maďarsko - Slovensko - Česko), ale nevadí - máme cestování rádi. Na vědomí všem tátům, maminkám, manželkám a dětem se dává, že předpokládaný návrat do Plzně je plánován dnes na 21:00 hodinu.

Tímto kapitolu Kavkaz definitivně uzavíráme. Děkujeme všem, co jste nás sledovali, podporovali a psali nám. Díky také Bohu, že nás ochránil a díky rodičům a především našim ženám Aničce a Alici za trpělivost s námi. Svět je krásný, my chlapi tak nějak dobrodružství potřebujeme, ale vždy stojí za to mít domov a mít se zas kam vrátit!

Radim Teodor Bílek

a Jan Melka