Argentinské dobrodružství tak trochu jinak

Zatímco mnozí z nás cestují v páru či s cestovní kanceláří, dobrodruh ze Štěnovic u Plzně vyrazil sám do Jižní Ameriky.  Pouze s batohem na zádech, letenkou a kreditní kartou. Prý jen vyzkoušet, jak chutná pravý argentinský steak.

Je únorová noc, právě přilétám do hlavního města Argentiny, oficiálně Argentinské republiky. Buenos Aires leží na 35 stupni jižní šířky, je tedy na stejné úrovni jako Kapské Město či Sydney. Je zahaleno do tmy noci a zkouším vybrat peníze z bankomatu ještě v budově letištního terminálu. V Jižní Americe je vysoká kriminalita, proto zdejší platební karty mají mnohem vyšší úroveň zabezpečení a mnohé evropské karty s běžnými ochrannými prvky v bankomatech nefungují. Je to i můj případ, naštěstí posledních 20 amerických dolarů v kapse stačí na autobus jedoucí do centra města.

Místní čas je -5 hodin, jižní polokoule má v době naší zimy příjemné teplé léto. Projíždím městem a hledám hostel. Podařilo se! V centru, přímo uprostřed města nacházím cestovatelský hostel plný dobrodruhů z různých koutů světa. Dávám se na chvíli do řeči s partou Australanů, ale po chvíli jdu unavený spát. Druhý den mě čeká náročná obchůzka a hledání bankomatu, kde by moji evropskou platební kartu vzali. Téměř desátá banka a peníze z bankomatu konečně lezou – uff, oddechnu si. Už jsem plánoval krizový scénář. Argentina prošla roku 2001 státním bankrotem a pozůstatky místní krize jsou stále citelně znát. Obchody nechtějí přijímat platební karty a stále upřednostňují platbu v hotovosti, tedy argentinské peso. Na tento den jsem přes Facebook domluvený s českým cestovatelem, který je již nějakou dobu v Argentině a máme v plánu strávit 6 dní společně. Poté se naše cesty plánovaně zase rozdělí. Oba usuzujeme, že je to pro nás bezpečnější a vyrážíme do útrob velkoměsta. Cestovatel je z Blatné, tedy 50 km od Štěnovic, je to pro oba příjemné shledání. Popisuje mi příběh, jak ho chtěli hned první den okrást a já si začínám podvědomě dávat pozor. Jižní Amerika není bezpečné místo, o vysoké kriminalitě je všeobecně známo, ale po dřívějších zkušenostech s okolními zeměmi mi přijde situace zvladatelná. Sousední Brazílie, co se týče kriminality, je dle mých zkušeností mnohem nebezpečnější.

Co se nám na Argentině líbilo bylo jídlo. Ano, je zde velké množství přírodních krás jako je pohoří And, úžasná Patagonie či vodopády Iguacu, které jsou označovány za největší systém vodopádů na Zemi. Ale nám chutná jídlo! Proč by taky ne, místní obrovské steaky, litrové láhve piva, v této zemi je prostě všechno tak nějak mnohem větší. Přímo centru Buenos Aires dominuje nejširší ulice světa, která má šířku přes 100 metrů a pojme 14 jízdních pruhů. Přes ulici se snaží projít mnoho turistů, ale nikomu se nepodaří přejít všechny pruhy bez zastavení. Ani my jsme nebyli výjimkou, ačkoliv jsme se snažili a mírně kličkovali mezi autobusy, ulice nešla projít na jeden zátah. Další ze zajímavostí je stadion, na kterém Diego Maradona slavil své největší fotbalové úspěchy. Buenos Aires také nosí v srdci současný papež František.  Od roku 1998 až do svého zvolení papežem byl zde arcibiskupem, od roku 2001 poté kardinálem. Ke křesťanství se zde hlásí až 94% obyvatel. Jeho busty, sochy a plakáty jsou vidět na každém rohu. Argentínci jsou na něj náležitě  hrdí, je to další z osobností, jenž reprezentuje tuto od nás vzdálenou zemi.

Další den společně s cestovatelem z Blatné vyrážíme do čtvrti La Boca. Jedná se o chudinskou čtvrť hlavního města. Vnímám oči místních lidí, kteří nás pozorují, po chvíli procházíme kolem pick-upu, který má místo kol jen dřevěné špalky. Zvláštní to pocit… Co je ale na této čtvrti úžasné jsou místní street graffiti. Jedná se o velké malby na zdech domů, které tvoří souvislý kreslený příběh. Nejsou to graffiti, které známe z České republiky, ale svou dokonalou grafickou podobou spíše odpovídají Francii či Jamajce. Jsou to úžasná díla, místní si barví domy, aby ladily do podob s graffiti a celá čtvrť je nádherně malovaná. O kousek dál pozorujeme, jak lidé na ulicích tančí tango. Latinská hudba hraje ze starého kazeťáku, ale na atmosféře to nic nemění. Lidé zážitek prožívají, tancují, smějí a baví se. Atmosféra je úžasná, chvíli stojíme a přihlížíme. Místní nás lákají tancovat, ale z předchozí zkušenosti ze sousední Brazílie vím, že tancovat latinské tance je nad míru mých dovedností.

Večer se společně vracíme do hostelu. Cestou, tak jako každý den, se zastavujeme na pravý argentinský steak. Pokaždé zkoušíme jinou restauraci, ale nejde říct, kde chutná lépe. Každý steak je originální, úžasný a hlavně velký.

Další den míříme na místní hřbitov, jakožto sociálního pracovníka mě zajímají osudy lidí, historie, život i smrt. Hřbitov je vystaven ve tvaru zmenšeniny hlavního města. Místo hrobů uložených v zemi je hřbitov složen z velkých zděných hrobek připomínající ulice a domy. Už chápu proč místní říkají hřbitovu zmenšenina města. Procházíme kolem hrobek, překvapuje nás, že hrobky mají okénka a dveře s průhledy. Jdou vidět staré zaprášené rakve, zvláštní to pocit. Ale proč zrovna hřbitov? Rozhodli jsme se právě proto, že na tomto místě je pohřbena Eva Peron – manželka argentinského prezedenta. Určitě znáte muzikál i film Evita. Ano, to je ona! K její hrobce nosí denně lidé červené karafiáty, které měla tak ráda. Z této hrobky se stalo doslova poutní místo.

Další den míříme na poslední prohlídku města, překvapují mě vysoké stavby, moderní skleněné mrakodrapy a další moderní monumenty. Opět nemohu vynechat pravý argentinský steak. Pomalu přemýšlím nad cestou do Evropy. Další den mě totiž čeká 13ti hodinový přímý let Buenos Aires – Madrid. Kolega z Blatné plánuje pokračování cesty dál nezkrotnou Argentinou. Uvědomuji si, že tato země má své kouzlo. Je to krajina s velkými kontrasty, nádhernými hory a krásnou nedotčenou Patagonií. Přiznávám si, že sem se ještě musím vrátit!

Radim Teodor Bílek