Zdravotní nebo potravinářský průkaz

Všichni, kdo pracujeme v potravinářství víme, že již od studijních let musíme vlastnit tak zvaný zdravotní nebo potravinářský průkaz. Bez tohoto průkazu nesmíme v potravinářství pracovat.

Povinnost mít zdravotní průkaz je stanovena zákonem, a to pro „osoby vykonávající činnosti epidemiologicky závažné“. Takže ho musíte mít, pokud budete vyrábět například kosmetické přípravky nebo provozovat úpravny vod a vodovodů. Malou kartičku potřebujete i tehdy, když si otevřete holičství, kadeřnictví, pedikúru či manikúru. Nutnost je to i v případě, že budete provozovat solárium, kosmetické, masérské, regenerační nebo rekondiční služby. Vlastnit zdravotní průkaz musíte i při živnosti, při níž je porušována integrita kůže.

Vždy, když se s někým domluvím, že ke mně nastoupí, ať již na hlavní pracovní poměr, nebo na brigádu, jedna z prvních otázek je, jestli vlastní zdravotní průkaz.

Povinnost vlastnit potravinářský průkaz se samozřejmě vztahuje i na učně a studenty.

Můj první zdravotní průkaz mi byl vystaven na dobu neurčitou, když mi bylo 13 let. Nebýt toho, že jsem musel díky ztrátě požádat o vystavení nového, měl bych ten původní dodnes.

A já se vždy, když tuto větu vyslovím, ptám sám sebe ,,k čemu ten zdravotní průkaz je?“

Vždyť kdybych vlastnil svůj původní zdravotní průkaz, tak by mu již bylo úctyhodných 33 let.

Žádná povinnost chodit na preventivní kontroly není. Za těch 33 let jsem mohl prodělat spousty infekčních onemocnění a nikdo mi průkaz nevzal.

Tak k čemu ho máme? Nehledě na to, že za vystavení zdravotního průkazu si lékař vezme až 450 Kč.

Já, jako zaměstnavatel sice vím, že můj zaměstnanec zdravotní průkaz vlastní, ale jestli není nemocný, tak to netuším.

Ano, každý zaměstnanec pracující v potravinářství by měl projít vstupní lékařskou prohlídkou, ale všichni víme, jak takové prohlídky probíhají. Výška, váha, tlak. Jestli dotyčný trpí nějakým infekčním onemocněním stejně nikdo nezjistí.

A pokud zjistí, tak jen dobře.

Ale co ti, kteří pracují na jednom místě třeba 15 let a mají potravinářský průkaz stále stejný?

Jak zjistíme, že nejsou nositeli nějakých nemocí?

Není povinnost vlastnit potravinářský průkaz jen zbytečná byrokracie?

Já myslím, že není, jen by ta myšlenka měla být dál rozvinuta.

Majitel potravinářského průkazu by dle mého názoru měl:

1. S každým průjmem, hnisavým, infekčním či horečnatým onemocněním musíte k lékaři. 
2. To platí i v případě, že jste byli v epidemiologicky významném kontaktu s nemocným s průjmovým onemocněním, virovou hepatitidou nebo jiným závažným infekčním onemocněním na pracovišti, v domácnosti nebo v místě jeho pobytu.

Na základě toho by měl lékař vyhodnotit, jestli můžete i nadále svoji práci vykonávat a případně potravinářský průkaz na nějakou dobu odebrat.

Je třeba zpřísnit podmínky potravinářských průkazů

Prvně by měli být lékaři nekompromisní a měli mít právo odebrat potravinářský průkaz osobám nemocným, nebo jakkoliv infikovaným.

Potravinářský průkaz by se měl tedy denně ukazovat při vstupu na pracoviště, aby bylo jasné, že zaměstnanec je stále ještě vlastníkem průkazu a nehrozí tedy žádné nebezpečí.

A musí být jednoznačně nastaveny preventivní prohlídky. Minimálně 1x za rok.

Všichni ještě stále máme v hlavě aféru kolem polského masa, která s postupem času tak nějak vyšuměla do ztracena a viník žádný a částečně za to mohou zase ty naše potravinářské průkazy. Anebo je to alibismus těch nahoře….

Není totiž zřejmé, kde v případě závadného masa původem z Polska vlastně došlo ke kontaminaci, a jak upozorňují lidé obeznámení s poměry, mohlo to být klidně v českých provozovnách.

Karel Pilčík, předseda Českého svazu zpracovatelů masa a zároveň ředitel masokombinátu Krásno, kam putovala část závadného masa, uvedl pro Seznam.cz, že je čas zpřísnit podmínky potravinářských průkazů pro lidi, kteří maso zpracovávají. „Polské maso mohlo být kontaminované salmonelou od člověka, který s hovězím pracoval,“ popsal. 

Obvyklou praxí podle něj je, že potravinářské průkazy doktoři vydávají bez toho, aby daného člověka osobně prověřili. „Odběry, které jsou nepříjemné, ty se dnes vůbec nedějí,“ řekl Karel Pilčík Seznamu.

A to je to, proč o tom píšu. Zdravotní průkaz se vydá kde komu a na dobu neurčitou. Je to jen byznys. Doktor vydá papírovou kartičku. Práce na 5 minut, výdělek několik stokorun. Ale smysl tohoto dokladu by měl být někde jinde.

Novinářka Saša Uhlová popisuje, jak to se zdravotními průkazy funguje.

Nechala se fiktivně zaměstnat v drůbežářských závodech a její zkušenost si přečtěte níže:

„K práci jsem potřebovala potvrzení od doktora. Získala jsem je v jedné z ordinací, kam mě z drůbežárny poslali. Už v čekárně mi připadalo divné, že se zhruba třikrát za minutu ozývá ‚další!‘. Pak jsem přišla na řadu já, lékař telefonoval, sestra mě vyzvala, ať mu podám pět set korun. Aniž by telefonát přerušil, podal mi zpátky potvrzené papíry a za necelých dvacet vteřin jsem vycházela ven a sestra volala: ‚Další!‘ Až doma na ubytovně jsem zjistila, že mi kromě potvrzení o dobrém zdravotním stavu podal i můj nový zdravotní průkaz. Nezměřil mi tlak ani neudělal jediný odběr, vlastně se na mě vůbec pořádně nepodíval. Mohla bych nastoupit do práce, i kdybych měla nějakou infekční chorobu.“

Možná se někdo, kdo dočetl až sem pozastavil nad mým použitým slovem byznys.

Ano, jedná se o byznys. Drůbežárny, mlékárny, zpracovatelny mas, lahůdky a jiné provozy jsou plné agenturních pracovníků. Myslíte si, že oni přijíždí do Čech s platným zdravotním průkazem? Vždyť v neděli přijedou a v pondělí jdou do práce, aniž by je viděl jakýkoli doktor“.

V tomto případě se zdravotní průkazy nakupují od lékaře sice s razítkem, ale bez vyplněného jména.

Nechci být v tomto případě soudcem, ani obžalovaným. Jen se snažím poukázat na něco tak absurdního, jakým je v současné době náš ZDRAVOTNÍ PRŮKAZ!!!