Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
J43a65k51u20b 61K37n59e13c75h65t12o37v40s96k53ý
Za potravinářský průkaz jsem platil někdy před 5 lety jsme platil 300 kč
J54a91n 80H22u51r33k53a
mě to vadí spíše u cizinců protože vím jak se nejen tento doklad získává
P71a21v52e51l 23Ď37u20r85a71n
Já jsem svůj první zdravotní průkaz dostal jako šestnáctiletý student, když jsem šel na prázdninovou brigádu. Zařizoval jsem si ho dva měsíce před koncem školy, protože jsem musel absolvovat tři výtěry zadnice, jestli netrpím nějakou infekční chorobou. Nejsem si jistý, ale tehdy (přelom 70. a 80. let minulého století) mi potravinářský průkaz platil jeden rok. Možná proto, že jsem byl jen brigádník.
F12i78l78i64p 75V75r10a49c21o66v78s20k80ý
Jasně, karma... z praktického hlediska je dnes věc bohužel k ničemu...
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3438x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
