Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
J98a65k22u52b 43K31n28e48c85h15t29o12v79s35k32ý
Za potravinářský průkaz jsem platil někdy před 5 lety jsme platil 300 kč
J26a29n 49H71u59r12k13a
mě to vadí spíše u cizinců protože vím jak se nejen tento doklad získává
P90a83v90e81l 36Ď19u83r59a69n
Já jsem svůj první zdravotní průkaz dostal jako šestnáctiletý student, když jsem šel na prázdninovou brigádu. Zařizoval jsem si ho dva měsíce před koncem školy, protože jsem musel absolvovat tři výtěry zadnice, jestli netrpím nějakou infekční chorobou. Nejsem si jistý, ale tehdy (přelom 70. a 80. let minulého století) mi potravinářský průkaz platil jeden rok. Možná proto, že jsem byl jen brigádník.
F86i10l46i44p 40V42r21a12c79o49v60s88k79ý
Jasně, karma... z praktického hlediska je dnes věc bohužel k ničemu...
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3427x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
