Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
J74a56r31m21i61l71a 32P28í15c42h35o74v21á
Jak důvěrně známé!
Máte prima blog, ráda ho čtu.
B32ě36l90a 81H78o36r50á17k63o77v23á
Krásné.
Připomnělo mi to můj dotaz na Kolínské ulici mojí němčinou: Prosím kde je Quelle? Po třetím nechápavém opakování se ozvalo vyzvrácené Jaa Quoooelle a ruka s úsměvem ukázala o 50 m dále.
Je to nějakých 40 let.
Také mne trochu zaskočilo, když na té pěší zóně cca v 10h prodavačka zametala před prodejnou a dávala pozor aby neprobudila spícího pod výlohou...
R79a77d69e86k 69H77o77f30m38a57n
Když na mě v kuchyni v Košicích začala paní hutoric po východňársky, taky jsem nerozuměl ani slovo! 
P88e82t90r 97K52o71r25e92c43k66y
Nádherný blog, vrátil mě o skoro 30 let zpět, když jsem začínal pracovat v SRN a později ve státech a jazyk nebyl ještě testován reakcí rodilců. Jen v obou případech, jak NJ , tak AJ první oslovení na veřejném prostranství mělo vždy stejný průběh...vyslovil jsem dotaz..oslovený se vzpamatovával z mého přízvuku...posléze si celý dotaz zopáknul s( ach so, yes) a následně přišla odpověď. Časem se to nějak samo srovnalo, bo jsem naslechl přízvuk od rodilých kolegů.
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3428x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
