Schizofrenie státní správy

Ze státní správy odcházím, přesněji, dávám výpověď. Pracoval jsem v ní necelé 3 roky a před tím ještě 7 let jako učitel na střední škole (mimochodem, to by vydalo na samostatný článek). Tam, kde jsem pracoval zmíněné poslední 3 roky, hraje odbornost prim, nebo by alespoň měla. Legitimním požadavkem je vysokoškolské vzdělání v patřičném oboru. On obecně je na úřednické pozice stálý zájem státní správy zaměstnávat vysokoškoláky (alespoň Bc.), mnohdy však naprosto zbytečně, neboť na hodně pozicích VŠ vzdělání není třeba (na rozdíl od kvalitních středoškoláků, ti tam jsou třeba jako sůl).

Jenže tady se právě ona schizofrenie státní správy projevuje snad nejvíce. A to dvojím způsobem.

Způsob první:
Je zde požadavek na vysokoškolské vzdělání (uvažme nyní pozice, kde je skutečně nezbytné), ale zároveň tu panuje nechuť tyto odborníky, kteří státní správu dále posunují dopředu tak, aby poskytovala veřejnosti skutečně kvalitní služby, řádně zaplatit. Předlistopadové pojetí odměňování podle toho, jak hluboký jste vyseděli důlek na své židli (ergo jak dlouho ve státní správě pracujete), tu panuje stále v nezměněné formě a intenzitě. A je jedno, kolik toho umíte, jaké máte vzdělání, co všechno zvládáte a jak kvalitní práci odvádíte.

Podle vašeho vzdělání Vás zařadí do platové třídy, podle hloubky důlku na Vaší židli Vás zařadí do (někdy odpovídajícího) platového stupně a na průsečíku pořadnic v platové tabulce stanoví Váš plat. Na osobní ohodnocení se (alespoň u nás) moc nehraje, resp. pokud máte štěstí, Vaše osobní ohodnocení je 500 - 1000 Kč / měsíc.

V mém případě vedoucího referátu jsem byl v situaci, kdy byl můj plat nižší (svojí výší byl vzhledem k průměru ČR podprůměrný), než plat lidí, kterým jsem šéfoval (jsou v rezortu dlouhá léta), případně nižší, než u lidí, kteří jsou zde zaměstnáni sice dlouho, ale odevzdávají naprosto minimální množství zcela nekvalitní práce (potvrdit 2 geometrické plány za den a nedělat nic jiného, to je výsměch). Zásadní neznalosti a neschopnost samostatné práce některých dalších pracovníků po 25 letech v rezortu mě naprosto šokovaly. A nebylo možné vedení „přinutit“, aby vás zaplatili (o tom, že by ony pracovníky propustili snad ani nemůže být řeč). Stále stejná písnička, nejsou peníze na platy. (Pro přesnost, vedoucí referátu je taková nevděčná pozice, kdy Vám znatelně přibude zodpovědnost za odvedenou práci a řízení lidí, ale personální pravomoci nemáte vůbec žádné a příplatek za vedení mizivý. Bohužel.)

Jenže peníze ve skutečnosti jsou, a není jich málo, jen je třeba skutečně co nejobjektivněji posuzovat kvalitu a množství odvedené práce a odprostit se od oněch předlistopadových návyků v řízení a nekvalitní zaměstnance (a že jich je) prostě vyházet. A nejhorší na tom je, že to platí průřezově v celém rezortu státní správy, že výše zmíněné není jen lokálním folklorem na našem úřadu.

Princip lze vyjádřit takto: Státní správa chce odborníky, ale nechce je zaplatit (vnímání reality je od ní samé naprosto odtržené).

Způsob druhý:
Jak jsem už naznačil, ve státní správě se hraje na vysokoškolské vzdělání. A to i tam, kde je to naprosto zbytečné. Proto je státní správa plná čtyřicetiletých i starších „studentů“, kteří místo aby pracovali, tráví studijní volna a náhradní volna (a že jich není málo) jinak, než prací. (Náhradní volno se musí sice napracovat, ale běžnou praxí je například přijít o víkendu do kanceláře a tam se celý den učit. Vedení je „slepé“, a když se na to upozorní, hledají se všemožné výmluvy, aby se nemuselo jít do sporu s oním zaměstnancem a ten „blbej“ je nakonec ten, kdo na to upozornil, neboť dělá rozbroje v kolektivu. A to nemluvím ani o tom, že někteří zaměstnanci-studenti se zcela bez jakýchkoliv skrupulí učí v běžné pracovní době a na svých pracovních počítačích píší bakalářské a seminární práce během pracovní doby – s tichým souhlasem vedení.) A přesto svoji práci většina z nich stíhá. A přitom po dodělání vysoké školy budou stejně pracovat stále na stejné pozici (maximálně jim zvýší třídu). Na zlepšení kvality jejich práce to bohužel vliv (alespoň dle mých zkušeností) skutečně nemá. A tak je zde otázka, pokud vybírají oni studenti tolik volna a přesto svoji práci stíhají, jsou pro úřad skutečným přínosem? Jsou ve své práci vytížení? Odpověď je nasnadě.

Princip lze vyjádřit takto: Státní správa chce výkonnost, ale vzhledem k tomu, kolik práce zadává a kolik lidí zaměstnává, to vede k pravému opaku a státní správa není schopna/nechce tuto realitu vnímat a změnit.

Závěr:
Lze konstatovat, že pokud chce státní správa v očích veřejnosti stoupnout a poskytovat skutečně kvalitní služby, nemůže dále odměňovat dle délky praxe, ale podle toho, jak kdo pracuje, co umí, jakou odbornost má. Musí prostě zaplatit odborníky, kteří pak nebudou mít potřebu poohlédnout se jinde, kde budou zaplaceni tak, jak si skutečně zaslouží, tj. dle odvedené práce. A naopak, zaměstnance, kteří nepodávají výkony (co do kvality i do kvantity) a jsou zvyklí na svých židlích jen sedět, musí prostě propustit. (Argumenty, že se špatně prokazuje nekvalita a neefektivita práce u státních zaměstnanců, jsou naprosto nesmyslné.) Státní správa by přestala být instituce, kde se „schová“ velké množství flákačů, nekvalitních pracovníků a odbornostních ignorantů.

Jednoznačně vidím, že pokud by se propustilo výběrově (nikoliv plošně) minimálně 20 % státních úředníků, byly by peníze na zaplacení skutečných odborníků a dalších kvalitně pracujících zaměstnanců na běžných referentských pozicích. Cílem je a vždy má být relativně tenká, ale výkonná státní správa a nikoliv ten moloch, který tu máme dnes.

V něm totiž existují na jedné straně extrémně vytížení odborníci, kteří v ní stále zůstávají snad jen kvůli svým ideálům (o které postupně přicházejí) a na straně druhé poměrně velká množina nevytížených a nekvalitních zaměstnanců, kterých by rozhodně nebylo škoda (nechť jdou zkusit štěstí jinde) a kteří svojí prací kazí renomé těch prvních, protože jsou bohužel na veřejnosti více vidět. A opět podotýkám, že ti druzí jsou mnohdy (téměř pravidelně) lépe placeni, než odborníci, kteří ve státní správě tak dlouho prostě nevydrží.

Jsem možná optimista (nebo naivka, jak chcete), ale chovám naději, že jednou změna přijít musí a že jednou tu bude státní správa, která bude představovat skutečně kvalitní službu nám, občanům.  

PS:
A co s těmi vyházenými zaměstnanci státní správy? Podle mého by si značná část z nich konečně uvědomila, že takto je to špatně a něco by se sebou začali dělat (snad). Část by si našla jiné zaměstnání relativně brzy, část později a ti zbylí by zůstali na úřadech práce ještě déle. Pořád je to ale v nákladech levnější, než je platit dále (podpora v nezaměstnanosti, sociální a zdravotní jsou výrazně nižší, než jejich platy). Představují totiž značné čerpání prostředků státní kasy a navíc jejich pracovní výkony jsou kontraproduktivní, neboť chyby, kterých se dopouští, jdou opět na vrub státnímu rozpočtu. Musí se totiž opravit a to bohužel mnohdy nedělají ti, kteří se jich dopustili.

PPS:
Diskutující žádám, aby se drželi v mezích slušného chování, aby se drželi věcnosti a tématu. Tento článek nerozebírá korupci ani byrokracii státní správy, to je jiná otázka (i když s výše zmíněným v důsledku trochu souvisí).