Nová kniha Marka Dzirasy vznikala delší dobu než nám čtenářům bylo milé, přesto počkat se vyplatilo. Byla jsem u křtu a o to víc jsem se těšila na první řádky a slova muže, který inspiruje nejen český národ a obohatit i můj život.
Cesta poznání má čtyřista stran, udělám si pohodlíčko v posteli a začínám od začátku. Hned první kapitola mě však dostává. Popsaný průmysl osobního rozvoje, různí koučové a lidé provázející cestou růstu, kdo jsou tito lidé a co mají za sebou? Je tu představený pohled Marka a jeho pravda o tom, kdo má být člověk předávající druhým. Janě, nejdříve vybuduj úspěšnou firmu, získej dvě olympijské medaile, něco dokaž, vydělej milińy a pak předávej dále.
Copak se to ve mně probudilo? Odkládám knihu a nechám plout své myšlenky, které mě jistě dovedou do bezpečného přístavu mého poznání. Uvědomuji si svoji hodnotu - nemám titul, vysokou školu, nejsem psychoterapeut, nevybudovala jsem milionové impérium. To je jedna velká pravda, Markova.
Následné ráno bylo jiné, zpestřila jsem si ho malou meditací, co mi to vlastně chce ten malý velký Mark říci? Něco mi přišlo, byl to nápad. Sedám k papíru a už mi jde jedna myšlenková mapa za druhou, a mám přesně sepsaný postup své práce, techniku, kterou umím pojmenovat a pojmenovat s efektem pro klienta. Prodávám vlastní originalitu, kterou nikdo nemůže napodobit a to je moje výhoda.
Geniální, stručné a jasně pojmenované. Pochopí i přebarvená blondýna. Tak takto měl proběhnout proces zrodu něčeho nového, co s elánem sobě vlastním můžu směle pustit do světa.
Mé dítě se narodilo, hurá. Uvědomila jsem si, že každý někdy začínal, někdo už po několikáté, prostě nový start. Je na začátek i pro mě. A nakonec žádná geniální myšlenka, objev by nenásledovat po řadě chybných pokusů, vyprovokování či velkým třeskem.
Putujeme životem v kruzích či vlnách, moje první vlna spojená s četbou knihy byla plodná. A pokud každá kapitola bude tak šťavnatá a přinese mě další dobré nápady, má se lidstvo na co těšit. Díky za inspiraci, díky Jarko, díky Marku.
