Mýty o motorkářích

Po přečtení výborných článků Jardy Homolky o životě i smrti na motorkách jsem si říkal, že není potřeba psát něco víc, že ten chlap to napsal skvěle. Pak jsem si ale prohlédl diskuse pod články a naskočila mi husí kůže. Už jsem kdysi zmiňoval své znechucení nad úrovní doskutujících, ale tohle je fakt síla. A pořád dokola se tam objevují stejné nesmysly, ke kterým bych se chtěl vyjádřit.

Mýtus 1. - motorkář je nebezpečný svému okolí Ano, motorka je pohybující se těleso určité hmotnosti a hybnosti, takže když někoho trefí, může zranit i zabít. Rád bych ale upozornil na policejní statistiky, kdy poslední taková nehoda se smrtelnými následky byla, myslím, v r. 2006 v Praze (bohužel dítě) a předtím v roce 2005 v Říčanech u Prahy zemřel důchodce. S tou druhou událostí mám mimochodem spojen zážitek, který dokládá úroveň zpravodajství a pohledu na motorkáře. Jel jsem den poté autem a na Radiožurnálu popisovali tu nehodu. Mluvila tam očitá svědkyně, která popisovala horrorovou scénu, kde tekly proudy krve po chodníku. Každému se musel před očima zjevit satan na motorce, který si při průletu městem vybral nevinnou oběť, do které to schválně napálil. Hrůza! Zazněla písnička a následovala reportáž z amatérského cyklozávodu Kola pro život. Hovořil organizátor, který se rozplýval nad povedenou akcí, jak to celé krásně proběhlo a jak se to všem líbilo. Na dotaz moderátora, zda nastaly nějaké komlikace prozradil, že sice jeden cyklista při závodě zkolaboval a zemřel a druhý při sjezdu vletěl mezi diváky, kde zlomil jedné divačce pánev a sám utrpěl vážné zranění a oba jsou ve vážném stavu v nemocnici, ale tyto drobnosti nemohly zkazit dojem z té krásné sportovní akce. Kdo myslí, že si vymýšlím, nechť navštíví archiv Českého rozhlasu. Jsem přesvědčen, že to tam najde. Mýtus 2. – motorkáři jezdí na dálnicích jako blázni Nevím jak vy, ale já potkávám na dálnicích různé psychopaty, ale motorkáři mezi nimi, až na výjimky, nejsou. Má to 2 důvody. Za prvé je jízda podálnici monotónní, nudná a na většině motorek se nedá dlouho sedět v jedné poloze. Za druhé se při jízdě nad nějakých 160 skoro nedá zápasit s větrem a je jedno, jak dobrou máte kapotáž. Z těchto důvodů motorkáři daleko častěji volí cestu mimo dálnici. Schválně se někdy postavte na dálniční nadjezd u Žebráku na D5 Plzeň-Praha a počítejte, kolik projede motorek po dálnici a kolik jich pojede po staré silnici. Když už motorkář volí dálnici, jede zpravidla dokonce pomaleji, než většina aut. Sám jsem se při návratu z loňských závodů superbiků v Brně divil, kolik motorek jsem autem předjel a za celou cestu mě nepředjela ANI JEDNA motorka! Jel jsem většinou tachometrových 150km/h, což v reálu dělá tolerovaných 140. Mýtus 3. – hlavní na motorce je rychlost Ale vůbec ne. Rychle umí jezdit každý trouba. Samozřejmě, že se najdou pacienti, kteří to tam perou hlava nehlava, ale není jich tolik. Hlavní devizou motorky totiž není rychlost, ale ZRYCHLENÍ! Kde jinde zažijete zrychlení z 0 na 50 za méně, než 2 sekundy? Na stovce jste mezi 3 a 5s v závislosti na typu stroje, ale i středně silný chopper ze semaforu odjede rychleji, než jakékoli sériové auto včetně většiny sporťáků. Druhá věc je půjezd zatáčkami. Jízda v náklonu je podobná zážitku z jízdy na carvingových lyžích. Tohle přirovnání užívám proto, že si to umí představit i většina nemotorkářů. Jízda na motorce je krásná, ale nebezpečná. Každý motorkář ale nosí na trh především svojí kůži a dobře to ví. Na mašině se skutečně musíte soustředit daleko více, než v autě, musíte myslet za druhé, předvídat a připravovat se i na nepravděpodobné situace. Buďme k sobě tolerantní. To, že kolem vás motorkář například projede, když stojíte v koloně vám nijak neublíží a nijak vás to neomezí.