Druhá realita

Není to tak dávno, co se Mirek Topolánek rozčiloval nad tím, že Volvo pro Lucii Tallmanovou přece koupili za čtyřista tisíc a že je to normální reálná cena. Stejně tak Pavel Bém bydlí ve vile ve Vokovicích za reálné nájemné 22.000 Kč. Náhoda? Úmysl? Mám takové podezření, že nikoli. Za tím bude něco jiného a začínám tušit, že nejsem daleko přelomového objevu. Mám totiž podezření, že jsem narazil na časoprostorovou poruchu, takovou skulinu do jiné reality. Ona je to zatím je to jen hypotéza, ale posuďte sami:

Začněme již trochu v historii. Jan Kavan vysvětluje záběry natočené skrytou kamerou při přátelském rozhovoru s agenty státní bezpečnosti v Londýně jako normální pokec s přáteli, o kterých neměl tušení, že jsou u STB. A že by s STB spolupracoval? To tedy ani náhodou! Realita? Asi všichni, kteří chtěli za dob normalizace studovat v cizině, natož v kapitalistické, potvrdí, že to „nebylo zadarmo“. Ti, kdo se do ciziny dostávali pracovně, nebo na studia, museli mít s STB nadstandardní vztahy. Takže spolupracoval Jan Kavan - Kato s StB? V naší realitě by tomu tak nepochybně bylo, ale on zřejmě už v té době našel cestu do „té druhé reality“, ve které byl naprosto čistý. Stejná osoba, jiné místo. Praha, podzimní večer. Jan Kavan při parkování nabourá několik aut. Přivolaná policejní hlídka zjišťuje, že z řidiče je cítit alkohol a ani jeho chůze není z nejjistějších. On ale odmítá dechovou a krevní zkoušku a argumentuje tím, že si namazal bolavá záda francovkou. V naší realitě by se s ním policie vůbec nebavila, viník nehody by dostal pokutu a zákaz řízení. V „té druhé realitě“ ale policisté sklapli patky, Janu Kavanovi se omluvili a pokorně jej nechali být. Třetí případ Jana Kavana. Při policejní prohlídce v jeho kanceláři na Ministerstvu zahraničí policie nalezla krabici s několika miliony korun, které neměly jasný původ. V naší normální realitě by to byl průšvih jako hrom, podezření z korupce, minimálně kariéra v pytli. V „té druhé realitě“ se jednalo banální historku. Peníze se tam totiž objevily „z ničeho nic“. Vám to nestačí? V „té druhé realitě“ je to přece úplně normální a stává se to skoro každému! Kavanovi to tenkrát nejen neublížilo, ale naopak mu to pomohlo dostat se do křesla předsedy Valného shromáždění OSN, kde se následně časoprostorová porucha natolik zhustila, že zde už nevadí ani natočené přiznání o rozsáhlé korupci kolem Grippenů. Objevování značných částek se vůbec v „té druhé realitě“ děje poměrně často. Jedním ze společných rysů všech těchto zjevení je nedůstojné balení těch peněz. Několikrát se objevily v krabicích od bot (Srba, Kavan), jindy je přinesl kdosi v igelitce (Gross, kakaový Kraus, Čunek). Zajímavé na „té druhé realitě“ je, že putuje napříč politickými stranami. Lidovec Čunek na ztracenou, tedy neplatnou a tedy nezákonnou občanku ukládá na účty své rodiny milionové částky, které nemají jasný původ. V naší realitě by asi po něm skočil finanční úřad a přesto, že se zřejmě jedná o promlčený daňový únik, určitě by ho proklepli tak, že by na něm nezůstala nit suchá. V „té druhé realitě“ ale stačí, že řeknete, že jste si tu částku mohl vydělat. To prosím stačí. Že byste přitom neměl z čeho žít? Ale jděte! Takže až jednou budete brát úplatky, tak jen do výše svého příjmu! A když chcete víc, pořiďte si dobré příbuzné. Zatím posledním případem průniku do „té druhé reality“ je Pavel Bém. Bydlí ve Vokovické vile, kterou mu pronajal kamarád za 22 tisíc měsíčně. Za tuto částku se v normální realitě pořídí pronájem slušného bytu, nebo malého domku v okrajové části Prahy. V realitě našich politiků se takhle levně bydlí všude po Praze. Nebo ne? Asi se holt musíme smířit s tím, že každý žijeme v jiném Matrixu. V mojí realitě se dluhy musí platit, pronájem 3+1 o výměře 70 metrů v paneláku na Pankráci stojí kolem patnácti tisíc, na lyže do Rakouska se nelétá vládním letadlem, terénní Volvo se pod 600.000 koupit nedá a ještě se mi nestalo, že by mi někdo na ulici vnutil igelitku s několika miliony.