Tuyo nombre párce, aneb jak to funguje na Imigračním úřadě v zemi magického realismu

Kolumbie je zemí smíchu a humoru. Na ulici nepotkáte snad jediného zamračeného člověka. Dokonce ani na úřadě.

Imigrační úředník v Medelínské pobočce cizinecké policie se na mne doslova culí. "Tuyo nombre párce?" ("Tvý jméno kámo?"). "Fecha de nacimiento?"(Datum narození?). Odpovídám na otázky do vízového formuláře a vše probíhá normálně, než se ouřada dostane k otázce: "Estado civil?" (Rodinný stav?) Po té co klidně odpovídám, že jsem ženatý, vesele na mne vyvalí své oči a zahlaholí: "Estás Casádo?Noooooooo! Pobrecíto!" (Seš ženatéj?, ale néééééé, chudáku!"), načež se napřímí v sedačce a nahlas před svým kolegou jež pracuje hned vedle něj doslova zavelí:"Vyhlašuji minutu ticha za všechny nebohé ženáče." Oba dva se na mne významně podívají a mlčí. Snažím se ticho přerušit, otázkou zda je vše v pořádku, ale dostává se mi jen mlčení. Kolega vedle vtipálka významně ukáže na své hodinky a dá si prst na rty, abych už taky konečně držel klapačku a uctil minutou všechny ženaté, padlé, včetně mne a jich. A tak mlčíme. Vteřiny se doslova vlečou a opodál stojící hřmotná černoška-policajtka s obrovským kvérem na štýrském zadku se dusí smíchem. Vtipálek po uplynulé minutě si uleví výbuchem smíchu, zakaboní se úředně a pokračuje: "Apellido de tu Esposa?" (Příjmení manželky?)...
 

Vítejte v Kolumbii, v zemi kde i policejní úředník se neustále usmívá, vtipkuje a bere vše s velkým nadhledem.