Kauza hlasování hýbe Poslaneckou sněmovnou. A médii. Andrej Babiš „se přiznal“, že se stydí za to, že je poslancem. Opozice vře. Poslanec Gazdík se cítí povinen vysvětlit ve své obci Suchá Loz a okolí (jak sám sdělil) že je zastáncem přísného dodržování jednacího řádu, předseda ODS již nechává psát ústavní stížnost. To vše proto, že 17 poslanců „nedávalo pozor“ při jednání poslaneckého klubu a pak i při hlasování, nebo „dávali pozor“ ale jsou přesvědčeni, že snížení spotřební daně u pohonných hmot naftu zlevní a lidé i podnikatelé začnou více jezdit a vybere se více peněz nežli za dnešního stavu. Byli pomýlení, ale již zmoudřeli. Ale zpochybnit své hlasování našel odvahu jen jediný poslanec. Znějí slova „skandál“, a mnozí pohrdají svými kolegy. Hrůza kráčí Sněmovnou. Ještě že je pátek……
Tak jak to vlastně s tou kauzou s klidem v duši máme hodnotit?
Tak předně § 76 odstavec 5 jednacího řádu sněmovny počítá s mentální rezervací poslance nebo s technickou chybou hlasovacího zařízení.
Mentální rezervace je stav, kdy vnější projev vůle neodpovídá vůli skutečné. Jinak - myslí si ano, ale zmáčkne ne, nebo naopak. Takový projev vůle je i v právní teorii obecně neplatný.
Technická chyba je nepravděpodobná, ale může jít o přešlap, vlastně přehmat. To je vlastně též případ mentální rezervace a takový projev vůle je neplatný.
Citovaný paragraf tyto situace řeší tím, že „Každý poslanec může vznést při hlasování či bezprostředně po něm námitku proti průběhu nebo výsledku hlasování. O takové námitce rozhodne sněmovna bez rozpravy“. Znamená to, že takový úkon může udělat poslanec ihned poté, co se dozví na vytištěné sjetině či pohledem do svého počítače, pokud toto sleduje elektronicky, že on hlasoval jinak, než je v evidenci o hlasování uvedeno. Bezprostřednost tedy musíme logicky vykládat bezprostředně poté, co se v záznamu o výsledku svého hlasování dozvěděl. Čas vyhlášení výsledku hlasování a této námitky tedy rozhodně nejsou vteřiny po sobě běžící.
V jiném paragrafu, a to § 54 odstavec 9 je uvedeno, že „Předseda poslaneckého klubu a předsedající mohou navrhnout přerušení schůze. O takovém návrhu rozhodne Sněmovna bez rozpravy:“. Současně musíme vzít na vědomí, že podle § 67 odstavec d.) udělí předsedající slovo kdykoliv o to požádá mj. předsedovi poslaneckého klubu. Není tedy povinen čekat, až se poslanec přesvědčí, že hlasoval špatně. (ostatně v USA je hlasování uvedeno jmenovitě na světelné tabuli takže taková reakce by měla být okamžitá, ovšem domnívám se že je v dějinách Kongresu USA zcela neznámá)
Byl-li sled událostí vskutku takový, že se hlasovalo, byly ohlášeny výsledky hlasování, pak bylo rozhodnuto o přerušení schůze předsedou klubu, mezi tím se jeden poslanec přesvědčil, že je na sjetině jiné hlasování než byla jeho vůle, a vznesl námitku ihned po zahájení schůze na přestávku klubu, pak splnil požadavek „bezprostřednosti“, protože ani jinou možnost neměl. Považoval bych to za nesprávné pokud by o přestávku požádal předseda poslaneckého klubu ČSSD, ale i v tomto případě platí napsané, jen bych se mohl domnívat, že klub chtěl 17 poslancům vyčinit.
Zastavme se u pojmu „bezprostředně“. Ano, jeho legální legislativní význam může podat pouze soud, v tomto případě Ústavní. Ale jazykový výklad nám naznačí mnohé. Slovo bezprostředně bylo vytvořeno jako termín odborný, filozofický či právnický a má se užívat v hranicích svého významu. Chceme-li vyjádřit jednání bez jakéhokoliv odkladu, volíme pojmy ihned, v okamžiku vyřčení, současně s určitým jevem, nebo určíme časovou lhůtu. Pojem bezprostředně nahrazuje pojem „přímo“ a má význam v tom, že počítá s linií podnět (výrok), zpracování informace a kontrola souladu s mojí vůlí a následná reakce. Pokud však proces zpracování informace byl jiným legálním způsobem přerušen tak, že neexistuje možnost uplatnit moji reakci, pak ona časová prodleva, v tomto případě přestávka na jednání klubu nemůže být důvodem k pochybnosti o bezprostřednosti reakce.
Komu se zdá moje úvaha, ovšem zpracovaná podle podkladů předních teoretiků složitá, nechť počká na nález Ústavního soudu. Ostatně nic jiného mu, ani opozičním poslancům, nezbývá.
Jinou otázkou je, zda chybu nešlo napravit jinak. Jistě že šlo, například v Senátu. Obava z toho, že Senát by zastával jiné stanovisko a návrh by propustil v přijaté podobě je podle mého pohrdání Senátem a je zcela nemístné. Ale dospět k závěru, že byl ohnut jednací řád sněmovny spatřuji jako tvrzení zcela nedůvodné.
