Třeba mam na mysli něco zcela jiného než pan prezident, který je zhnusen sledovaným soudním procesem s Vítem Bártou a spol. Ale důsledek je jednoznačný. 95% občanů začne politiku a politiky považovat za morální žumpu přehazující si statisíce, hodí je „do jednoho pytle“ a dá šanci „novým bojovníkům“.
Aktéři tohoto nikoliv politického ale trestněprávního „procesu“ což je zavádějící pojem, ale lépe soudního líčení s občany podezřelými z korupce a pletich působí jako z jiného světa. Vzduchem létají tisíce, statisíce, miliony, křesla, kabelky. Tak zkusme jeden možný úhel pohledu.
Nevěřím na mecenáše. Po svých zkušenostech bývalého vysokého státního úředníka, tedy odborníka, ne potřeštěného politika takříkajíc „v druhé řadě“, už vůbec ne. Jen se hrozím z toho, že pojmy právo, spravedlnost, morálka, veřejný zájem jsou den ode dne, rok od roku, vágnějšími, snad již prázdnými pojmy u většiny politické reprezentace.
Vít Barta byl, jako podnikatel, nesporné úspěšný. To nezvládne kdejaký prosťáček. Dobře ví, že firma není „perpetum mobile“ nýbrž složitá činnost, kde se kalkuluje, smlouvá a (v lepším případě v mezích zákona) spekuluje s jediným smyslem a cílem - dosáhnout zisk. Mnozí i intrikují, lobbují, kupují a také platí.
Radek John je blázen když říká, že pro Bártu je půl milionu jako pro něj pětistovka. Za prvé je to bezohledný výsměch veřejnosti ale o bohatství pana Bárty ekonomické parametry jeho „bývalé“ firmy ABL, které jsou veřejně dostupné, nic nevypovídají.
Vít Bárta tvrdí, že si svůj nadstandard může dovolit, protože například v letech 2008 až 2010 měl legální příjmy cca 32 mil.Kč.
Pravda je zdá se, jiná. Podle firmou zveřejněných výsledků hospodaření v předmětném období byla firma ABL a.s. na hranici likvidity s nepatrnými disponibilními prostředky a z nestandardně vysokým podílem cizích zdrojů. Stačilo „cvrnknout“ a firma by se sesypala jako domeček karet.
Již na brífinku dne 22. 1. 2011 pan JUDr. Vít Bárta uvedl ke svým příjmům: „Vedle zisku jsem si vyplácel plat a odměny, které jsem řádně zdanil“. Na otázku pana Kmenty o doložení převodů peněz odpověděl: „Moje příjmy jednoznačně nejsou jen otázkou daňového přiznání ale samozřejmě i jiného čerpání, které můžu dokladovat. Neumím říci co všechno mé účetní a jakou formou zveřejní“.
Nicméně ve firmě ABL a.s. nebyly v letech 2007 až 2010 vyplaceny žádné podíly na zisku (dividendy) akcionářům. Tvrzení pana Bárty, že součástí jeho příjmů byly i podíly na zisku se tedy nezakládá na pravdě.
Soud by se měl také ptát, z jakých prokazatelných zdrojů Bárta nebo jeho bratr peníze na půjčky či úplatky čerpal. A také doložit vlastnictví všech akcií firmy ABL (když VV tak prosazují zrušení akcií na doručitele). A také by měl zjistit:
- Zda byla trvale v pokladně společnosti taková hotovost, aby bylo možno panu Bártovi zálohu vydat, vždy když si vzpomněl
- Zda bylo nutno pro splnění požadavku pana Bárty vyzvednout hotovost z banky a jak dlouho to trvalo, než ji mohli panu Bártovi vyplatit, když vysoké výběry se musí v bance nahlásit předem
- Jak korespondují výběry z banky s výplatami záloh panu Bártovi (více pak u bodu 5)
- Zda byla hotovost v pokladně tvořena i jinými zdroji než výběrem z banky např. platbami od klientů za služby v hotovosti
- Zda výplaty a případné platby klientů v hotovosti byly v souladu s ustanovením zákona 254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti limitem korunového ekvivalentu 15 000 EUR
- Zda kromě hotovostních plateb měl pan Bárta jako „standardní podnikatel“ i firemní platební kartu a zda byly touto kartou a v jaké výši prováděny platby a pokud ano tak jak korespondují s dalšími výdaji v hotovosti v desítkách milionů korun
- Pokud byly panem Bártou prováděny i platby platební kartou pak proč musely být vybírány zálohy v hotovosti, když jednodušší je platba kartou nebo i výběr hotovosti kartou z bankomatu
-
To je již pro čtenáře asi nezáživné, ale odpovědi na tyto otázky vysvětlí charakter Víta Bárty jako podnikatele a zdroj pro potvrzení slov Radka Johna – že pro Bártu je půl milionu jako pro něj pětistovka.
Za druhé - žádný podnikatel, není- li zcela hříšně „za vodou“ nerozhazuje zcela bez cíle. Vít Bárta asi pochopil, že politická moc byla a je také (pro mnohé) cesta k zbohatnutí. Příklady jsou obecně známé. A tak obsadit vnitro, aby to „pohlídalo“ a ekonomická ministerstva kde se rozdělují dotace (třeba MMR či dopravu) je ďábelský plán. Nemusí takové tvrzení být pravdivé ale je legitimní o tom uvažovat. Pak ale Bártovy investice (ať jde o dary, půjčky či úplatky) jsou jen „svérázná investice“ která má přinést budoucí zisk. Vít Bárta jistě hleděl na téměř rutinní případy tu většího tu menšího „zbohatnutí“ politiků a mohl si říci „když oni, tak proč né já a to lépe a sofistikovaně?“
A tak politici z nás dělají pitomce v „přímém přenosu“Zatím co většina národa má co dělat aby udržela dosazenou ekonomickou úroveň svého života, politici, mocní této země, správci velkých státních či polostátních firem dojí krávu veřejného prostoru krmenou našimi daněmi, DPH, mrazí, co se dá, aby prokázali „rozpočtovou odpovědnost. Vím, že jsou mnozí, kterým křivdím, ale nemohou se zlobit, protože setrváním ve vládě a koalici s těmito lidmi se stávají společníky tohoto dojení. A takové hodnocení není „levicové nebo pravicové“ ale prostě pravdivé.
Občané mají dilema. Předčasně volby se stejnými kandidáty, jen jinak namixovanými, je jen pokus o přeskupení hráčů. Kolik včerejších asistentů poslanců jsou dnes sami poslanci a pocházejí ze „stejných stájí?“Omyl, tady je nutná výměna nikoliv generační, jak mnozí juniorní politici doufají, ale nových tváři reprezentující svoji skladbou vzorek naší populace. Ano, i výběr kandidátů, primárky, by měly být pod kontrolou veřejnosti, pletichář ve straně zůstane pletichářem i v parlamentu či vládě. Není podmínkou nová strana za každou cenu, ale nové tváře, to jistě.
A na závěr poznámka k emocím Víta Bárty. Sklízíte plody své práce, sám jste si v konkurzech vybíral kandidáty. Znám shodou okolností Kristýnu Kočí, která v době kdy jsem byl šéfem kabinetu předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, pracovala v protokolu předsedy. Ambiciózní mladá dáma, která však vždy jela „jen na půl plynu“. Dnes se jí asi bývalé kolegyně bojí ale i mnozí ze současného vedení Sněmovny vědí, že mám pravdu. A tak byla „odejita“ na stáž do Francie (kam nikdo jiný ze sněmovny nechtěl). A po zázračné kariéře na základě konkurzu a slušné postavy či výmluvnosti ztratila paměť a první slova po zvolení byla to, že nazvala své spolupracovníky, zaměstnance Poslanecké sněmovny, profesionální tým šlapající jak hodinový stroj, darmožrouty s tím, že se musí jejich počet zásadně snížit. Také charakter. To, že mě po dvou letech při náhodných setkáních nepoznává a na pozdrav daný tváři v tvář zdvořile mladé dámě neodpovídá a hledí do prázdna...úsudek si udělejte sami.
Celá kauza má i další rozměry. Soukromé právo samozřejmě nezakazuje poskytnout někomu, byť konkludentně ale prokazatelně půjčku předáním peněz a jejich převzetím. Smluvní strany ale musí chápat rizika takové situace, důkazní nouzi i v možném civilním sporu, zda skutečně k předání určité částky došlo, její výše a podobně. Není-li smluvena doba splatnosti, pak je třeba dlužníka vyzvat a on musí plnit ve velmi krátké lhůtě. Rozuměl bych Bártovi, když jak tvrdí, byl zdrcen tím, že půjčka byla „překvalifikována“ dlužníkem na úplatek, by takto postupoval a doporučeným dopisem vyzval ke splacení. Myslím, že k soudnímu řízení by nedošlo.
Škoda slov, Víte Bárto, slzy jsou jen další hrou.
JUDr. Ivan Přikryl
