Před pár lety jsem navštívil některé islámské země, například Irán a také Palestinská území. Od té doby přece jen pozorněji sleduji problémy okolo střetu civilizací, jak rádi islamisté nazývají tuto epochu. Dnes je výročí události o které se říká že změnila svět - výročí útoků islámských extrémistů v USA 11.září.
K úvaze mě také vyprovokovala výzva Usámy Bin Ládina na videu z uplynulých dnů : „Přijměte islám, vyzývá Američany". Od přijetí islámu by pak měli Američané dovozovat, že jde o ztrátu důvěry v demokratický systém a hledání alternativy, která jej má nahradit. Je to jistě absurdní myšlenka avšak zapadá do historie jen jako jeden z mnoha pokusů a střetů.
Islám je nesporně nejmladší náboženství které vzniklo až po křesťanství a tedy s jeho znalostí. Znamenalo to, že se jako konkurenční víra od počátku vymezuje proti křesťanství i judaismu. Krátce po jeho vzniku byl šířen též se zbraní v ruce, tak roku 639-42 byl podroben Egypt, 640 Persie, následovala severozápadní Afrika, roku 711 proniká do Španělska, jeho expanze pokračovala, v polovině 15 století ovládá velkou část Balkánu i Evropy. Až kolonizace spojená s technickou ( a zbrojní) převahou západní civilizace, zejména Anglie a Francie v 18 a 19 století vrací tato území kulturní a politické podřízenosti kultuře západu. A to již nemluvím o jednom z nejcitlivějších míst pro islám i křesťanství - Jeruzalému. Judaisté zde mají zbytky druhého chrámu-západní zeď nářků, pro křesťany je to místo života Ježíše - poslední večeře, ukřižování a zmrtvýchvstání, ale též pro islám je Jeruzalém třetím nejsvatějším místem .
Myslím však, že v dnešním světě není střet civilizací a víry problémem skutečným, sama víra není zdrojem konfliktů ale je snadno zneužitelná různými věrozvěsty, kteří víru vykládají překrucují a deformují. Říká se též, že Američané se neobávají islámu z Blízkého východu ale z Evropy.
Američané totiž svoji podstatou přijímání imigrace mají zvláštní pojetí - občané USA dokáží být hrdí na to, že jsou Američany, stejně tak jsou hrdí na zemi odkud přišli, akceptují povětšinou normy této civilizace a demokracie. V Evropě tomu je jinak, imigranti jsou hnáni více důvody a velký význam mají důvody ekonomické, hledají práci, obživu, nechtějí se ani tak stát Evropany, drží si své tradice, jazyk, chtějí jen výhody ekonomické. To přináší konflikty, nespokojenost, vyčlenění části komunit na okraj společnosti, což přiživuje sklon k protestu, možná agresi.
Při hlubším pohledu do dějin najdeme i další odlišnosti - v porovnání pojmů „džihád" a „svatá válka".. Oba pojmy se v dějinách vyskytují. Podle klasického učení má muslimské společenství vést proti bezvěrcům válku, pokud se bezvěrci neobrátí k víře. To je džihád, válka za obrácení k víře , k islámu.
Ježíšovým misijním úkolem bylo také obracet všechny národy k víře, ale ponechává jim jejich politické řády.
Všeobecný příkaz k džihádu se odvozuje od devětadvacátého verše deváté sury, ne všichni ji ale akceptují. Například Šíitové uznávají jen obranný džihád, tedy boj v případě, kdy je muslimská komunita napadena. A mít pocit že napadeni jsou, tak tomu dává minulost i současnost řadu důvodů. Bohužel.
I v křesťanství pak byla svatá válka použita. Vyhlásil ji papež Urban II roku 1095 a vyzval k první křižácké výpravě, přislíbil bojovníkům odpuštění hříchů (kdo zabíjí, podle křesťanů hřeší). Křižáky omilostnil. Vyhlášení křižáckého tažení doprovodil „odůvodněním". Řekl, že ve svaté zemi jsou zabíjeni naši bratři a sestry a že je musíme chránit. Tedy ne zabíjet bezvěrce.
Čím se liší džihád a svatá válka ? Křižácké tažení mohl vyhlásit pouze papež, také proto k nim docházelo jen zřídka. Naopak džihád může vyhlásit každý duchovní.
Celý dějinný pohled je velice zajímavý ale nad rámec únosnosti rozsahu blogového článku a jistě mě řada čtenářů poučí svými názory. Jde přece o téma velice citlivé, dotýkající se svědomí a víry. Napadlo mě jen proto, že Usáma doporučuje Američanům přijmout islám. Ale přikazovat víru jako náhradu demokracie a politického systému je podle mě právě ten kardinální omyl. Proto oddělujeme víru od věcí veřejných, proto chceme sekulární stát. Pro našince je to o to citlivější, že máme nedávnou historii právě takovou, jakou máme.
