Účet vládě - bytová politika. Nic moc.

     Uplynulo sedm měsíců od okamžiku, kdy se vláda ujala své funkce. Je nesporné, že se jako celek snaží plnit své strategické cíle – programové prohlášení, ale je jistě na místě ptát se, zda v konkrétních odvětvích mohla a měla udělat víc. Potenciál na to má, čas také. Tak proč na ni neklást větší nároky?

     Popravdě dosavadní výsledek vládnutí skutečně odpovídá programovým cílům a to tak věrně že tam, kde jsme jako odborníci praxe shledali programové prohlášení neúplné, nekonkrétní či příliš obecné, je také výsledek možno hodnotit stejnými slovy.

     V oblasti bytové politiky se v programovém prohlášení koaliční strany příliš nerozepsaly. Pouze u Ministerstva pro místní rozvoj, jemuž podle kompetenčního zákona bytová politika přináleží, najdete tuto větu: „Vláda také připraví nový zákon o sociálním bydlení, který bude definovat standard sociálního bytu a vymezí osoby v bytové nouzi, které na něj mají při splnění stanovených podmínek nárok.“

     Již před schválením programového prohlášení a důvěrou vlády jsme oponovali, že cílů v bytové politice je podstatně více. Máme obavy, že se pomalu ale jistě vytváří v této oblasti krizová situace komplikující získání či udržení kvalitního bydlení jak mladým lidem na startu jejich života, tak seniorů, občanům s nižšími příjmy i občanům na okraji společnosti. Vláda však na názor odborné veřejnosti nedbala.

     Snad proto v současné předvolební době skládají strany své účty a tvrdí: „zamezili jsme obchodu s chudobou“. Ovšem i zvolenou formu zákona nejen já, ale i většina starostů problémových lokalit, nepovažujeme za zcela správnou, a tento viditelný problém se týká snad „jen“ 0,3% populace. Je však médii pozorně sledován.

     Premiér na zasedání ÚVV ČSSD sice přidal další dva cíle – novomanželské půjčky a podpora výstavby startovacích bytů. Je to i tak hříšně málo a k funkčnímu systému v oblasti bytové politiky to má velice daleko. Až se mě zdá, že mladý premiér preferuje jen mladé lidi. Alespoň v bydlení.

     Rezort MMR je však doménou hnutí ANO. Chápu, že nejen toto hnutí, ale celá koalice dává prioritu nejpalčivějšímu problému – stručně současné i budoucí čerpání evropských fondů od A do Z, tedy komplexní revize systému, dočerpání současného a rozumné podmínky pro čerpání v budoucím rozpočtovém období. Bez námitek. Ale síla jednoho problému by neměla upozadit jiné stejně významné. Fondy, to je většinou jen kvalitní úřadování. Nic tvůrčího.

     Jak stručně vyjádřit, co v bytové politice chybí?

Tak předně funkční systém, přesná formulace cílů a dělba kompetencí a gescí. Jinak „Revize koncepce bytové politiky do roku 2020“. Nepochybuji, že programové cíle této vlády se od cílů té Nečasové podstatně liší. Ale jak, to nelze dosud zjistit. Co by bylo třeba řešit?

Nájemné: Zavedený systém úpravy nájemného je nutno okamžitě revidovat, než se první zoufalý důchodce pokusí o sebevraždu. Absence exaktních údajů o nájemném v místě obvyklém a laxní přístup justice k sporům mezi pronajímatelem a nájemcem přinesl již několik rozsudků, kdy důchodce s příjmem okolo 10.000 Kč má zpětně doplatit dlužné nájemné (zvýšené ode dne podání žaloby) ve výši až 100.000 Kč a uhradit náklady řízení v řádu 30-40.000 Kč. Je to splatitelné? Odpovězte si sami.

Energetika: Zateplení domů musí získat větší podporu i z fondů EU. Jde nejen o úspory, ekologii, ale i práci stavebním firmám v řádech miliard. Efekty jsou nepochybné.

Pomoc mladým lidem i seniorům: Kromě zmíněných půjček a startovacích bytů navrhujeme obnovit družstevní výstavbu, ovšem zcela jinak, než doposud. Formou sociálního bytového družstva, jehož již přijatá úprava zajistí, že s vystavěnými byty se nebude obchodovat, ale budou trvale sloužit svému účelu, mladým i seniorům. Splatitelný družstevní podíl a splátka úvěru v ekonomickém nájmu otevře tuto výstavbu mnoha lidem bez výrazného nároku na veřejné finance a obnoví neziskový sektor.

Zákon o sociálním bydlení jistě založí systém jisté certifikace občanů v bytové nouzi. Abychom potlačily soukromé ubytovny, musíme je něčím nahradit. Obce jistě tento úkol nemohou přijmout bez reálné možnosti také sociální byty stavět. Nevymýšlejme vymyšlené, vraťme se do funkčního systému dodnes fungující v Rakousku, či aplikujme model Britský, který máme podrobně zmapován. Zítra je pozdě.

Raďme se se starosty a hejtmany. Stát, kraj, město, obec – to je linie kdy každý stupeň má mít své kompetence, dosažitelné zdroje.

Bude-li toto realizováno, ráj na zemi ze dne na den nenastane. Ale založíme funkční systém, který přinese konečně i do bytové politiky změnu. A o to koaličním stranám jde, či nikoliv? S politiky je to někdy složité…

Nečinnost přinese jen problém a v průběhu dvou třech let krizi bytové politiky.