Státní tajemník - nesmysl v rozporu s právem?

Jmenování státního tajemníka pro Evropské záležitosti je, podle mého soudu, nejen nesmysl, ale i irelevantní a možná i neplatný úkon vlády. Ta je ve svém rozhodování vázána nejen tzv. „koaličními smlouvami“, tedy akty politiků, (což je mimoústavní bariéra), ale kompetenčním zákonem a dalšími právními normami. Ten dosud nebyl změněn.

Nelze nic namítat, když se vláda usnesením rozhodne založit vládní výbor pro cokoliv, či jmenuje pro některou oblast zmocněnce. Neměla by přitom porušovat kompetenční zákon. To se ale nestalo.

Kompetenční zákon svěřuje existujícím státním a správním úřadům – ministerstvům a dalším ústředním orgánům státní správy, v jejichž čele nestojí člen vlády, kompetence. Lze ještě připustit jmenování ministra bez portfeje, kterému při jmenování premiér navrhne a prezident svěří určitou agendu či kompetenci, třeba činnost pro rozvoj vědy, ekonomiky a podobně. Takový ministr je v podstatě člen vlády bez zakotvení v kompetenčním zákoně,  ale má oporu s našem ústavním rámci. Jde o akcent určitého odvětví, ale opět mimo platný rámec by nemělo pronikat do kompetencí existujícího ministerstva.

Nemusíme ale pohlážet na jmenování Státního tajemníka pro evropskou agendu jen z těchto hledisek.

Podívejme se na definici státního tajemníka. Tu částečně nalezneme ve fantazii části vlády, exaktněji pak v zákoně č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech, tzv. služebním zákoně (dále jen zákon) a připustit ( a ověřit si) že jeho podstatná část je platná, účinná, ale vytrvale ignorovaná! Stačí jen „umět číst:

§ 9 odst. 3 písmeno e) zákona označuje funkci státního tajemníka jako služební označení určitého funkčního místa ve státní správě.

Podle § 242  odst.1 tohoto zákona jmenuje státního tajemníka generální ředitel státní správy po dohodě s členem vlády, na Úřadu vlády pak po dohodě s vedoucím Úřadu vlády.

Zastávám právní názor, že první překážkou platného a účinného jmenování státního tajemníka ex lege je, že vláda nerespektuje platná a účinná ustanovení tohoto zákona. Není jmenován - ( na návrh vlády prezidentem republiky) - generální ředitel státní správy.

Ten by mohl jmenovat státního tajemníka, po dohodě s ministrem zahraničních věcí, jak zákon předpokládá, evropskou agendu totiž bez změny kompetenčního zákona vykonává ministerstvo zahraničí, tedy státního tajemníka nelze jmenovat bez takové dohody. Vondrův ministerský post byl něco jiného a šlo především o předsednictví.

To by ale vláda musela připustit, že určitá část služebního zákona je platná a účinná (viz § 254 zákona).

Tahle vláda si asi myslí, že svět se řídí jejím usnesením. Je všemocná a jsem zvědav, kdy poručí větru dešti. Nemyslete si, nejsem ani jejím zarputilým kritikem. Ale ctím právo a mechanismus vládnutí. Vláda může jen to, co jí zákon dovolí. A tak bych ji doporučil usnesení revokovat a dohodnout se s ministrem zahraničí na jiném řešení. Vadí mě i titul státní tajemník, jsme v právu veřejném a tak by tento pojem neměl být používán ani analogicky.

To bych toho chtěl asi příliš.