Sociální baroni

     Pojem „solární baroni“ zná snad každý. Dík velkorysé (a nedomyšlené) aktivitě exekutivy a zákonodárců byla podpora solární energie tak výrazná, že se stala legálním (povětšinou) způsobem jak dosáhnout až nemravných zisků.      Pojem „sociální baroni“ zatím nikdo nepoužil. Přitom je zde řada společných znaků, avšak mnohdy hodnotově opačných. Sociální baroni provozující tzv. ubytovny nejsou plodem aktivity exekutivy a zákonodárců, ale naopak jejich dlouholeté nečinnosti. Avšak výsledek je prakticky stejný – nemravné zisky jejich vlastníků dosahované absurdně na nejchudších vrstvách obyvatel. Zatím co solární barony platíme výší nákladů na energie, sociální barony platí stát. Je v tom rozdíl? Ne zásadní, vše končí u kapsy daňových poplatníků či spotřebitelů

V sociálním bydlení, přesněji v jeho určité části-zajištění důstojného života pro lidi na okraji společnosti či v hmotné nouzi-můžete postupovat různými cestami. 

Buď cílevědomě vytvoříte neziskový sektor, ve kterém, za finanční spoluúčasti občana, veřejného sektoru a neziskové firmy-třeba sociálního družstva-pronajmete byty za neziskové, tzv. nákladové nájemné, které je nižší, než nájemné tržní. Současně dáte nástroje obcím, aby mohly pro nejchudší skupiny obyvatel zajistit důstojné ubytování – opět na ekonomicky nezbytných nákladech a vytvoříte spravedlivý systém finanční pomoci formou nezneužívaných výplat sociální pomoci.

Nebo neuděláte nic, budete poukazovat na nadbytek volných bytů, omezíte se jen na podporu v hmotné nouzi a budete slepí k tomu, že počet občanů v hmotné a bytové nouzi se zvyšuje. Pak věřte, že poptávka na trhu po přístřeší nalezne poskytovatele. Ten pochopí, že ve vhodných, k jinému účelu nepoužitelných objektech může pronajmout „špeluňku“ co nepočetnější rodině a inkasovat od státu štědrou finanční pomoc v hmotné nouzi. Je to drahé, mnohdy až 4 x dražší než tržní nájemné, ale je to jediná dnes fungující forma.

     Naše vlády po roce 2006 zvolily druhou formu. Bytová politika byla (a je?) pro ně téma okrajové. Nebýt médií, nikdo si ubytoven ani nevšimne. Donekonečna opakovat, že tuto zkušenost má z minulosti většina sousedních zemí a že si každá našla racionální způsob řešení, je zbytečné. Nikdo na to nereaguje.

     Ombucman JUDr. Stanislav Křeček doporučuje, aby ubytovny převzal stát. Stanislav je velice orientovaný odborník, bytovou politikou se zabývá od roku 1989. Přesto se mě zdálo, že vypustil věty, které možná řešení až příliš zjednodušují. Proč?

     Předně je třeba říci, že veřejný sektor, jak popsáno výše, zůstal u nás v nečinnosti. Ubytovny jsou zařízení soukromých osob, jsou jejich vlastnictvím. Pojem „převzít státem“ tedy asi nelze vykládat tak, že stát tato zařízení vyvlastní a převezme.

     Veřejný sektor musí tato zařízení nahradit, je jedno, zda tuto povinnost svěříme obci, kraji či státu. Musí ale jít o funkční model s jasně definovanou funkcí. Povinnost cosi zajistit musí být doprovázena právem získat od státu finance. Škarohlídům poznačují, že současný neefektivní předražený model nás stál a ještě stát bude mnohem víc, než nové funkční zařízení. Jde o miliardy dnes putující do kapes sociálním baronům.

     A přitom je zde skrytá past. Pokud bez dalšího zastavíme pomoc v hmotné nouzi, skončí ubytovaní na ulici. Sociální baroni neposkytují tyto služby dík svému sociálnímu cítění, ale pro peníze.

     Je však i jiná možnost. Dobře nastavený systém, který počítá s postupným vytvořením modelu veřejnoprávního, který nahradí systém současný. Ten by mohlo doprovázet určení podmínek technických a hygienických pro ubytování potřebných osob a rozumné, postupné snižování či regulace dávek v hmotné nouzi. Efekt by mohl být dvojí. Ukázalo by se, že sociální baroni jsou mnohdy ochotni poskytovat služby za mnohem nižší částky, ostatně nájemné v místě obvyklé je též ziskové, ač nikoliv (povětšinou) nemravné. Postupné nahrazení, vytvoření konkurence (neboť současný model je zcela tržní) by možná vedlo i k tomu, že by baroni svůj majetek obci nabídli k odkoupení.

     To co chci vyjádřit především je zásada, že vznik funkčního modelu sociálního bydlení nelze založit jedním poslaneckým návrhem zákona ale jen promyšleným funkčním modelem. Ten bude ve svém výsledku důstojnější a levnější. O ubytovnách a sociálních baronech hovoříme. Ale vytvoření funkčního modelu je v nedohlednu.