Odpověď je v zásadě stručná. Protože je polovičatá. A naivní. Ale pokusím se o exaktnější odůvodnění.
Evropské, ba světové trendy v bytové politice jsou jasné. Právo na přístup k důstojnému, přiměřenému bydlení je opakovaně formulované v usnesení OSN, hlásí se k nim Evropská unie, jsou součástí „vize 2030“. Jde o to vytvořit podmínky pro to, aby i občané s nižšími příjmy či na okraji společnosti, u nás pojmenováni jako „nepřizpůsobiví“ měli šanci na dostupné bydlení, přístřeší. Aby byl vytvořen rámec fungující, který bude propojen se sociální prací vedoucí k opětnému zapojení těchto lidí do společnosti.
Vím, že jsou to krásná slova, ale také strašák sousedů lokalit, kde se dnes, bez funkčního systému soustřeďují právě tyto skupiny občanů – Most, Litvínov, Ostravsko ale i mnohde jinde. Naučili jsme se kritizovat privátní pronajímatele jejichž základním cílem je zisk tak dlouho, dokud se dům zcela nezničí. Stát, již 28 let nad tímto problémem zavírá oči, je to postrach obcí a měst, ostatních občanů.
Vláda se moc nesnažila. Utápí se v alternativách. Nyní byly publikovány principy, které připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj. V zásadách znamenají toto:
- Obnoví se výstavba nájemních bytů, přijme se „Národní investiční plán“ který zefektivní toky peněz, podpoří bydlení pro policisty, učitele, mladé, podmínkou je, aby bylo postaveno v rámci výstavby okolo 20 % bytů pro bydlení oněch dosud vyloučených skupin občanů.
- Na sociální bydlení obdrží obce stoprocentní dotaci od Státního fondu rozvoje bydlení (SFRB)- (20 % bytů, tedy cca 1/5 ceny). Na ostatní byty si obec může vzít zvýhodněný úvěr od Státního fondu rozvoje bydlení, pokud nájemci budou nízkopříjmové skupiny obyvatel. Nebo využijí komerční úvěr.
- Sazba na nájemné v sociálním bydlení bude 61,10 Kč na m2 do maximální velikosti bytu 90 m2 (tedy v průměru okolo 3,5 tisíce měsíčně.
- K dispozici budou cca 2 miliardy Kč ročně.
- Péče obcí o sociální bydlení tedy nebude vázána povinností, jeho existence je v zájmu starostů.
Pokud dobře rozumím oněm principům, tak žádného zákona nebude třeba. Prostě to uděláme a je to!
Ač se, na rozdíl od představ odborníků, mění SFRB na takovou malou „státní plánovací komisi“ stojí tato vize i jinak na hliněných nohou.
Předně 2 miliardy ročně jsou kapka v moři skutečných potřeb. Má-li sociální bydlení platit stát, pak při průměrné velikosti bytů 55 m2, odhadnu-li cenu za výstavbu na m2 (podle stavebních firem je nákladová cena 45-50.000 Kč/m2, použiji nepatrný zisk firmy a uvedu pro kalkulaci 55.000 Kč/m2) pak cena sociálního bytu bude oscilovat okolo 3,1 milionu a za uvolněné 2 miliardy se tak postaví 645 bytů ročně. To myslí MMR a vláda vážně? To by nestačilo ani ústeckému kraji.
Je-li toto 20 % postavených bytů tak dopočtem získáme roční výstavbu obcí 3.225 bytů. Bylo by třeba 5 x až 10 x více.
Ano, peníze lze přilít. Ale administrativně stanovené nájemné nepostačí ani na záchovnou péči, o opravách nemluvě. Odborné studie hovoří že v roce 2014 šlo o cca 27.000 rodin žijících v nevyhovujícím bydlení v ubytovnách. Každoročně narůstá. Takovým tempem stát nikdy „nedohoní“ rostoucí potřeby.
Obce, nemajíce tedy žádnou povinnost „prostě žádné sociální byty stavět nebudou“. Jejich výstavbou jistě místní populaci nepotěší a na solidaritu spoléhat nelze. A ztráty z nájemného platit nechtějí. (O ekonomizaci nákladů na bydlení vláda mlčí).
A především, pokud vládě dobře rozumím, pak má dojem, že žádnou zákonnou úpravu pro výstavbu sociálních bytů nepotřebuje. Tak! Převratné, unikátní!
Jaký vztek budou mít Rakušani, Francouzi, Britové, Němci, Španělé, Portugalci, země Skandinávie, Italové až prozřou, že jejich modely sociálního a dostupného bydlení upravené zákonem jsou vlastně zbytečné. Nevím, kdo pojede letos na Valné shromáždění OSN, ale očekávám, že tam sdělí, že naše metoda je nejlepším řešením. Francouzský prezident pochopí, že těch 35 % bytů v neziskovém systému HlM je zbytečný.
Mezi morálním apelem a právem bylo vždy určité napětí. Presumpce humanity občanské společnosti je správný ideál, ale v této oblasti bude nefunkční. Bytová politika se z 80 % může korigovat tržně konformními nástroji, základem bývá bydlení vlastnické a nájemní, či družstevní, jehož cenu lze korigovat zvýšením nabídky a v tom důsledku i ceny za prodej či pronájem. Již od devadesátých let nás zahraniční odborníci upozorňují, že v dostupném a sociálním bydlení pro občany s nižšími příjmy toto neplatí. O šanci mixu soukromých a veřejných peněz pro občany s nižšími příjmy formou neziskových bytových společností a družstev už vláda nemluví vůbec.
A tak doufám, že vláda přeruší svoji nečinnost a naivitu v této oblasti a vrátí se k osvědčeným modelům a zákonné úpravě.
