Někdy má člověk pocit, že nekonal dobře když se nechal unést emocemi z letitého sporu. Prožil jste řadu jednání, udělal si svůj obraz událostí. Je ale spravedlivý? Je šetrný k pozůstalým dotýkáte-li se osoby, která již nežije?
Koncem října loňského roku jsem na svém blogu na iDnes publikoval článek s názvem „Altner, zase Altner“. Až v průběhu února, tedy o 4 měsíce později jsem obdržel požadavek právního zástupce syna zemřelého JUDr. Altnera se striktním požadavkem mé omluvy s tím, že on shledal mé výroky za nepravdivé až lživé.
S takovou kvalifikací jsem nemohl zcela souhlasit. Nemůžete označit za lež události, byť již staré více než 10 let, které jste nejen sám prožil, o kterých jste osobně, a v přítomnosti svědků z pověření tehdejšího vedení strany ČSSD jednal, o kterých máte písemné záznamy, kopie podávaných zpráv a informací, písemné návrhy na smírné řešení celé kauzy a množství listinných důkazů.
Ovšem každá mince má svůj líc i rub. A já musím připustit, že:
- Má vyjádření na adresu zesnulého JUDr. Altnera byla k pozůstalým nešetrná. Oni nikdy u našich jednání nebyli přítomni, ale jsou tak logicky v situaci, kdy právem konstatují, že se mým výrokům zesnulý pan Altner nemůže bránit, snažit se je vysvětlit, argumentovat.
- Uvědomil jsem si, že pan Dr. Altner mohl být pod psychickým tlakem i od osob mimo subjekt dlužníka, tedy ČSSD. Bylo v té době více osob, které nabízeli řešení například tím, že od ČSSD pohledávku odkoupí. Kontaktovali i mne. Že to vedení strany zásadně a radikálně odmítlo netřeba vysvětlovat, ale nemám důvod si nemyslit, že podobné „návrhy“ obdržel pan JUDr. Altner. Jde přece o politickou stranu.
- Spor s podivným začátkem, kdy po úspěchu před soudem právního zástupce ČSSD JUDr. Blanického strana přes souhlas ústředního výboru, aby pokračoval v nutných úkonech, kterými bylo zejména zapsání vlastnictví společnosti Cíl do příslušného katastru nemovitostí byla jmenovanému vypovězena, nelze přisuzovat pouze JUDr. Altnerovi. Je věcí ČSSD a tehdejšího jejího vedení, místopředsedy Iva Svobody, proč zastoupení měnil. JUDr. Altner byl advokát, strana se svoji neopatrností dostala do svízelné situace a zmocnila JUDr. Altnera. To je vše. Žijící aktéři dodnes mlčí. Dovozovat jakési nepřístojnosti, ač celý postup byl podivný, jen JUDr. Altnerovi je nedůvodné. A vysvětlení z jeho strany již možné není.
- Po celou dobu, poté co JUDr. Altner s pomocí dalších právníků, Hajka a Halbycha ve sporu uspěl, byla otázka jejich vzájemných vztahů a sporů, proč pan Altner odmítal převzít odměnu, žádal podstatně větší až miliardové částky a podobně. Nejsem soudce a můj osobní názor ve sporu, který není sporem mým, je irelevantní.
- Očekávám, že po rozhodnutí dovolacího soudu bude známo legální stanovisko soudu, jediné závazné, zda a jaké nároky pan JUDr. Altner měl. A o sporech s dalšími subjekty nemám informace aktuální. A své stanovisko jistě podá též účastník sporu, ČSSD, neboť na celé kauze velice ztrácela a ztrácí.
- Momentálně jsem dlouhodobě mimo Českou republiku, ale při nedávné návštěvě doma jsem se sešel s mnohými aktéry letitého sporu. I s nimi jsem se shodl, že i nešetrně vyřčená informace o pravdivých událostech může zakládat újmu pozůstalých již proto, že není žádný důvod, proč bych tyto letité události otevíral. Ač kolegové mnohé z mých tvrzení potvrdili, zastávají stejný názor, že je dnes zbytečné dotýkat se cti zemřelého člověka, otce dotčených.
Proto jsem se rozhodl tuto svoji omluvu zveřejnit. Nejednal jsem správně a důvodně, když jsem otevíral letité spory ve věcech dávno minulých a neuvědomil jsem si oprávněný zájem pozůstalých vyřknout slova „čest jeho památce“. Proto se jim stejnou cestou, tedy publikací na mém blogu, omlouvám.
JUDr. Ivan Přikryl
