Mouřenín Kubice?

     Chápete-li mouřenína jako někoho, kdo ve své naivitě vykonává pro jiného černou práci, protože se dá snadno obalamutit, pak je  Jan Kubice přímo laboratorní případ.

     Už jeho první vstup do vysoké politiky byl takový. Jím řízený útvar byl na jaře 2006 podezřelý z určitých nekalostí. Z veřejných zdrojů se dočtete, že někteří jeho příslušníci, zejména na západě Čech byli podezřelí že zneužívali vyčleněných finančních prostředků na práci s agenty a tak, jak je u policie standardní, byla věc dána k šetření Inspekci ministra vnitra. Kubiceho lidé se cítili ohroženi, prý ale šlo o částky v řádech statisíců. Ostatně nejeden důstojník z tehdejšího vedení ÚOOZ prý bohatl. A tak šli za svým náčelníkem a namluvili mu bajku o tom, že je to odveta tehdy vládnoucích sociálních demokratů za to, že ÚOOZ šetří jejich lidi. Ale byla tu jedna chyba – žádný takový vážnější případ ÚOOZ neměla. A tak lidi z vedení, konkrétní jména si ponechám pro sebe, nastolili „nové větry“ v práci ÚOOZ. ODS vedla ve stranických preferencích, u té najdeme oporu. A Kubiceho snadno ošálíme. A tak již odloženou kauzu „biolíh“ znovu otevírají, pátrají v archivu a najdou CD z (asi) „Mrázkova archivu“ s těmi hloupostmi o politicích ČSSD. Zdeformovali Kubicemu skutečnost, fakt, že kriminální podzemí si shání „kompra“ na politiky vysvětlují jako prorůstání organizovaného zločinu do politiky. A Kubice zvedne prapor a jde bránit své lidi. Tehdejší šéf inspekce Borník a další konkrétní lidé, se kterými jsem tehdy hovořil, vědí své. Další kauzy „elitního útvaru“ jako je Jourová apod. již znáte, včetně „lesního vraha“, kterého předestřel John (je to konkrétní člověk, bývalý policista, snad Ištván I..), se pak jenom sypaly, ale uzavřena nebyla téměř žádná.

     Podle mého názoru fatální chybu tehdy udělal ministr Bublan, který tuto věc podcenil. On dobře věděl, že je to vše maskování úniku financí a chtěl nechat inspekci věc dokončit (ostatně rychlost odvolání Borníka a příhoda s vrtulníkem, který v jižních Čechách přistál málem na místní samoobsluze, novým ministrem vnitra Langerem je obecně známá). Kubice opakovaně žádal o slyšení u ministra, (již tři měsíce před aférou), ostatně i policejní prezident Husák se snažil (ovšem ne zrovna šťastně) tuto věc řešit. Konec je jasný. Když Vás nepřijme ministr je asi logické obrátit se na parlamentní orgán – tedy branně bezpečnostní výbor tehdy v čele s Janem Vidímem. Ten by (pokud by našel odvahu) mohl potvrdit, že o žádném slyšení před volbami neuvažoval, ale byl umravněn – čert ví kým – Langerem, Dalíkem, to opravdu nevím, jen tuším. A tak cestou z Brna Kubiceho vyslyšel. Zbytek znáte. Kubice informaci utajnil na stupeň důvěrné, takže byl mimo podezření, že chtěl informaci zneužít. Co je v Poslanecké sněmovně utajeno, vědí on line novináři – a tak se stalo. Ivan Langer s ironickým úsměvem důvěrný spis nechal na stole novinářům k ofocení, a bylo to. Dál to znáte. Kubice měl pocit hrdinství, že brání svůj útvar a ODS měla trumf týden před volbami. Politologové přiznali mnohem později, že to znamenalo pro levici až 10% mínus.

     Co čekáte nyní. Já bych Radku Johnovi s Vítem Bártou v klopě také nevěřil, co řekne, ale policejní prezident byl jmenován po „výběrovém řízení“ ve kterém nebyla shledána fatální vada, která by umožnila dovolat se neplatnosti. Ale policejní prezident Lessy byl  jmenován.

     Dnes žijeme v době, kdy pohár trpělivosti občanů přetéká. V době, kdy zaplať Bůh dochází ke změnám na státním zastupitelství, ač jaksi shora, dole situaci moc neznáme, zvyk (zametat politické kauzy) může být „druhá přirozenost. Ale změny tu jsou. A také konečně důkazy, že ani politici nejsou tabu, šetřené ( i tlumené) kauzy netřeba jmenovat, lidé je znají. Nejvíce jsou ohroženy velké strany, ČSSD má sice jizvu po Rathovi a rána hnisá, ještě dlouho nebude zhojena, ale ODS či TOP09 i VV mají „své kauzy“ v řádech stovek milionů. Alespoň „přežít volby“ doufají političtí lídři, pak to zvládneme, čas vše zhojí… Ale Lessy, ten vzpupný chlapík, se jim do hry nehodí. Rozpoutat přestřelku mezi mouřenínem a policejním prezidentem není těžké. Ono už samotné jmenování Kubiceho ministrem vnitra byl víc akt výsměchu levici, která mu popsanou kauzu nezapomene. A premiér si ho sám vybral, takže Kubice znovu ví, kde je ten správný vítr. Stačí, když mu nějaký schopný právník vymyslí schéma jak (za jakých okolností ) lze policejního prezidenta odvolat, a Kubice čeká jak lačný myslivec na posedu, má Lessyho pořád v dohledu. Určitá šetření probíhají, jakmile je Lessymu sděleno obvinění, (které se téměř jistě později ukáže liché) nepostupuje standardně, kašle na presumpci neviny i možnost, že samotné další trestní řízení Lessyho nevinu potvrdí, a rovnou ho nejen odvolá, ale i vyhodí. V koalici si mnozí oddechnou, možná že ihned nově jmenovanému policejnímu prezidentu křivdíme – sám fakt, že má doma také mouřenínku ( v jistém slova smyslu s omluvou dámě), která mu může sdělit „tajná přání“, ještě neznamená, že bude špatný prezident. Ale zas a znovu je tu rána, která se bude špatně hojit, nedůvěra, lákadlo před volbami a národ bude již úplně konsternován, což povede k tomu, že se na volby vykašlou a úspěch budou slavit strany se silnou základnou skalních příznivců – které to jsou, nemusím jmenovat. A Kubice? Mouřenína se politici zbaví snadno, prokáže-li se, že Kubice přestřelil, jistě odejde sám….

     Má-li Kubice jen trochu svědomí, musí mluvit ze spaní. Jako Otello pochopil, že byl zneužit, podveden. Že je mouřenín. A měl by sám odstoupit, protože takový politik nemá smysl a nedává jistotu nikomu. Ostatně v tom vládním orloji si nevybereš lepšího.

     A jestli si to neuvědomuje, tak je to mnohem horší. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Tak co máme od pana ministra čekat dál?