Při poněkud delším letu letadlem jsem se ve svém počítači pokoušel o retrospektivu svých aktivit v bytové politice v uplynulých letech. Objektivně musím konstatovat, že jsem se zhrozil.
Proto budu počínaje příštím týdnem pod názvem ZOUFALSTVÍ ČESKÝCH POLITIKŮ V BYTOVÉ POLITICE publikovat asi 7 dílů rekapitulací a návrhů.
Bydlením, a to nejen družstevním, obecně bytovou politikou se zabývám celý svůj profesní život, od roku 1990 na celostátní úrovni včetně práce v mezinárodních organizacích, naší exekutivě i v různých svazích či spolcích.
Po roce 1989 to začalo poměrně slibně. Již v roce 1990 byl již zesnulý Ing. Ota Karen jmenován zmocněncem vlády pro bytovou politiku. Založil rozsáhlé týmy a vytvořil určitou vizi. Pak se ale stal premiérem jiný ekonom (Karen byl spolupracovníkem Oty Šika, který okolo roku 1968 hledal v ekonomii "třetí cestu" a pak je včetně Karena vyloučili s veřejného života), tedy Václav Klaus, který se tímto dílem odborníků nehodlal zabývat. Prý Karen je špatný ekonom a nebude nic číst. Spadlo to pod stůl.
A tak se děly věci. Třeba v roce 1992, dík poslanci Luxovi a jeho omylu, se dostal do transformačního zákona princip povinných převodů družstevních bytů členům - výtečná věc pro jednu generaci, ale dnes již daleká historie likvidace podstatné části bytového družstevnictví. Dnes taková možnost získat byt za desetinu ceny, ba i nižší, neexistuje a existovat nebude. A bohužel politici se mýlili i mnohokrát potom, a mýlí se dodnes. O tom později.
Nedal jsem se tehdy odradit. První vizi jsem psal předsedovi vlády Václavu Klausovi počátkem devadesátých let. Neodmítl, svolal k tomu poradu, jeho koaličním partnerům se líbil například můj návrh na ekonomizaci nájemného, (Kalvoda), který jsem zpracoval, když bezplatný převod milionu státních bytů obcím bez ekonomizace nájemného (což jsem prosadil až jako náměstek za ministra Paroubka v roce 2005) vytvářel obcím značné ztráty a tak je, taktéž hluboko pod tržní cenou, rozprodaly nájemníkům. K rozprodání už není za netržní ceny na trhu nic.
Jinak se ale nedělo nic,, co by dostupnost bydlení i pomoci lidem na okraji společnosti pomáhalo. Sociální bydlení je trvale skloňovaná potřeba bez jakéhokoliv pokusu řešení.
Pak jsem psal prakticky všem dalším premiérům, Zemanovi, Topolánkovi, Sobotkovi, Babišovi i současnému premiéru Fialovi. Většinou premiéři reagovali, Sobotka dokonce svolal na to téma široké grémium odborníků, Babiš mě opakovaně přijal. Premiéru Fialovi to úředníci asi nedali, protože nereagoval vůbec, stejně jako pan prezident Pavel, kterému jsem, povzbuzen jeho inauguračním projevem, také rozsáhlý návrh poslal. Státnické povinnosti jim nedávají čas zabývat se takovými zbytečnými návrhy.
Pokud jde o ministry, objevil jsem v archivu třeba podnět ministryni Jourové, (2013), která mě dokonce na MMR chtěla ale nedocílila souhlasu premiéra. Všechny další ministryně a ministři čelili mému naléhání, ale bez jakéhokoliv výsledku. Ta jedna, co přišla po Věře Jourové dokonce sekci bytové politiky rozprášila a náměstka vyhodila. Raději jí nejmenovat...
Začínám si myslet, že jsem snad žil v blamáži. Léta členství v mezinárodních organizacích, stovka zemí světa, které jsem mohl navštívit, kontakty na experty bytové politiky například v Norsku, Německu, Rakousku, Británii, Francii, studium jejich systémů bytové politiky a snaha o úplnou komplexní reformu tak, aby bydlení bylo i u nás dostupné, abychom nebyli raritou nejen v Evropské unii. Očekávání od příchodu Pirátů do současné vlády - strana mladých lidí přece bude chtít prosadit větší dostupnost bydlení a následné zklamání z jejich naivních vizí, že nás spasí nájemní bydlení obcí a developerů či pouze a jen stavební zákon. (Za proklamované prostředky by nepostavili ani byty pro všechny své členy). Obraz piráta v mých představách měl pásku přes jedno oko, ale v bytové politice je slepota ke komplexní bytové politice (zatím) úplná.
A tak jsem se rozhodl, že od příštího týdne začnu postupně, s uvedením roku zpracování, uvádět ty návrhy na svém blogu. Podotýkám, že mnohá díla byla konzultována s ostatními svazy a spolky - od družstev, přes vlastníky bytů, nájemníky, developery, realitní kancelář až po podnikatele ve stavebnictví či obce. Shodli jsme se na potřebě naši bytovou politiku změnit. Zdá se, že marně.
Netvrdím, že každý den v příštím týdnu zveřejním jeden článek, mám i jiné povinnosti, nejsem již pár let trvale v České republice. Ale zatím mě to vychází tak na 5 - 7 dílů, budu je postupně číslovat.
Na závěr. Toto není kritika jen některých politických stran, protože ty povětšinou z nicoty nevybočují. Snad jen mnozí poslanci (Jan Birke) předkládali některé zákony o kterých bude také řeč ve Sněmovně, dorazily až před třetí čtení, ale...to bylo vše. Je to apel, aby se politici obrátili na odborné svazy a spolky, vytvořili si tým odborníků praxe a sklonili hlavy před odborným doporučením. Ostatně většinou před zvolením nejen o bytové politice, nevěděli nic. To není ostuda. Neomluvitelné je, když tento rozsáhlý problém neřeší. Tolik úvodem.
