Kdo jsi nebyl volit, mlč!

Čím více si uvědomujeme, jak zásadně rozhodnutí politiků ovlivňují naše životy v každodenním kontaktu v zaměstnání, společnosti, se státní mocí, tím více je lidí, kteří vše bezhlavě odsuzují, nadávají a povětšinou rezignují na svůj zájem o veřejné dění. Projeví se to ignorací voleb aby již za tři týdny protestovali tíž lidé na demonstraci proti účasti komunistů v krajských vládách.

Co je v tom specificky Českého či Moravského? Když je špatně (a dobře již bylo?) zavřeme se do sklípku či panelákového bytu (podle toho kde bydlíme), polovina národa vypne zprávy (na to se už nedá dívat), polovina si otevře láhev (pozor na metanol) a vypne mozek. Jinak řečeno, chová se nelogicky, odmítá se zamýšlet nad důsledky svého chování. Nechceme pochopit, že vše co se točí kolem politiky má své prameny v různých volbách jakéhokoliv zastupitelského sboru či činitele. Svoji frustraci projeví lidé apatií. Nechápou, že zde existuje několik veličin, které předurčují funkci volebního systému. A také volební výsledek. A ti, kteří získají mandát byť katastrofální menšinou, tak volají: „máme mandát od voličů“ a plodí jednu hloupost za druhou. Tak jak to je?

Je tu suma oprávněných voličů, je to konkrétní údaj s konkrétní hodnotou.

Jsou tu politické strany se svými členy – v tomto případě aktivisty podporující svoji stranu mezi lidmi a podporující zvolení „své“ kandidátky.

Jsou tu společenské či sociální skupiny ovlivňované svým postavením ve společnosti, vzděláním, příjmy. Jsou tu důchodci i mladí lidé odkojeni vžudepřítomnými informačními technologiemi a obdivem k mediálním vzorům, a také hbití a šikovní, poctiví i nepoctiví podnikatelé. A také lumpové a podvodníci, vesměs působíví jako úspěšní distinguovaní lidé, těch obtloustlých mafiánů se zlatými řetězy na krku ubývá, to ale neznamená, že ubývá korupce. Jan se poučili od chameleona a přizpůsobují se.

Jsou tu sebevědomá média se sebestředným pocitem, že jsou právem se svými názory tribuny lidu, hlásnou troubou, vědomi si své moci, že snadno dokáží z hlupáka udělat hrdinu a naopak. Ovlivňují svět „víc, než si myslíme“.

Jsou tu aktivisté bojovně prosazující svůj mnohdy podjatý pohled na svět.

Jsou tu sociální sítě, stačí je sledovat a někdy se nestačíte divit. Výzvy ke státnímu převratu, revoluci, nebo přinejmenším svérázné výklady Listiny práv a svobod směřující k občanské neposlušnosti jsou téměř na denním pořádku.

A přece zde existuje vzájemná propojenost, závislost. I náhodné jevy mají svůj řád. V malém množství, třeba při hodu kostkou-pomineme-li umění (podvodně) hodit mechanicky tak, aby se výsledek ovlivnil, se nedá výsledek předjímat. Ale s nárůstem počtu aktérů se objevují zákonitosti. Například preference voličů nebo zákazníků v obchodě nejsou sice z hlediska jednajících jednotlivců nahodilé, jejich důvody se však nedají spolehlivě zjišťovat. Pokud se však zkoumají jako hromadné jevy, dá se pravděpodobnost jednotlivých voleb či rozhodnutí poměrně přesně zjistit. Stochastickými jevy se zabývá teorie pravděpodobnosti a matematická statistika. Také v informatice se využívají stochastické algoritmy a metody.

Nechme vědu stranou. Nemáme za sebou první volby a některá pravidla se stávají obecně známá, ač vytrvale občany ignorována. Obecně se ví účinek vyšší či nižší volební účasti. Ví se, že senioři, kteří nesou břemeno současných problémů jen s vypětím všech sil a s odříkáním mnohdy strádáním, kteří celý život pracovali „pro šťastné zítřky, budoucnost svých dětí“ a nyní se jejich snaha rozplynula až rozkradla, budou volit strany, které jim v nostalgické vzpomínce zajistili spokojené přežívání. Co je jim platná svoboda, možnost cestovat, když jim rodinný rozpočet stěží umožní koupit si nové boty. Všude jinde přitom je obvyklé, že i reformní pravicové strany na seniory pamatují a nedopustí, aby byli jedinou sociální skupinou, která při své bezbrannosti vše odnese, zaplatí. Stačí se podívat do Velké Británie, například. Tam seniorům na penzích mírně přidali.

Kdo seniorům zazlívá volbu komunistů, je pokrytec. Neděláme nic proto, abychom jim dali najevo, že je nepovažujeme za nezajímavou skupinu za zenitem. Jedinou zbraň, kterou senioři mají, je právo vyslovit se ve volbách a tak to činí. Jediný, kteří nejsou spojováni s žádnou korupční aférou jsou komunisté, říkají. Proč tomu tak je, nad tím se nezamýšlejí. Proto je volí.

Jinak je to s ostatními skupinami. Zpitvořili jsme právní řád, ignorujeme mnohdy (tzv. ohýbáme) ústavu. Připouštíme jedním dechem paradoxy. ODS si sype popel na hlavu na kongresu s tím, že ??vlastně ji voliči neopustili, jen nešli k volbám??. No to je tedy svérázný vyklad. Proto k desítkám korupčních kauz celé politické scény v zemi, kterou již šest let řídí podivnými rošádami opět získají ztracenou většinu ve Sněmovně, a opojeni tím výsledkem schválí vše, reformní balíček, církevní restituce a nezapomenou si jaksi mimochodem podstatně přidat na platech. No to se ti důchodci ale nejen oni, nejméně 70% obyvatel musí již vzteky zcela pominout. ODS je mistrem parlamentního zákulisí již 8 let. Řada začínající Melčákem, Pohankou, přes Volfa až k podivnému odchodu „rebelů“ ji dává u občanů punc bezohledných hladovců po moci.

Ale oni mají jinou vizi. „Teď už máme co jsme chtěli“ zpívá si premiér Nečas v triu s ministrem Kalouskem a sopranistkou Peake. Jinak, strategický cíl jsme si splnili, „teď už budeme hodní“. Čas hojí všechny rány, ne zrovna moudré, ale pravdivé přísloví říká „člověk si zvykne na vše, i na šibenici“. A tak se v sekretariátech již spřádají plány na volby za rok a půl. A i já věřím, že výsledek nedávno minulých krajských voleb se opakovat nebude. Ostatně premiér dal tabu na strašení lidí. Jsem zvědav, jak umlčí média (i když mnohá ani umlčet nepotřebují, když jde o pravici mlčí jako hrob).

K tomu volba prezidenta. Bude zajímavé, kam povede první cesta nově zvoleného prezidenta (kromě obligátního Slovenska). Do Izraele? Japonska? Do Ruska? Abychom si rozuměli, já vcelku osobně nic nemám prakticky proti žádnému z kandidátů a zvolení kteréhokoliv z nich by mě neuráželo. Chci jen naznačit, že i prezidentská volba může být momentem svérázného protestu voličů. Uvidíme. Lidi jsou tak naštvaní, že volby prezidenta mohou být protestní a zvolí někoho, koho dnes nečekáme.

Proč to vše píši? Musíme se změnit. Nejen politici, ale i lidé. V USA v prezidentské volbě většina občanů volbu prožívá velice aktivně. U nás? Potřebujeme komplexní reformu právního prostředí, možná i ústavy, avšak nemá ji kdo přinést. Naději mohou dát noví politici (byť se zavedených stran). Ale za stávajících poměrů ji nemůžeme čekat.

Proč? Protože vše začíná uvnitř stran, v primárních volbách. Stojaté vody ovládané místními bossy nezaručují výběr kvality a schopnosti. Noví nemají šanci, snad jen kroužkováním ze dna kandidátky. Což takhle organizovat i v místech veřejné schůze a zjistit si schopnosti a autoritu těch, kteří se o mandát ucházejí? To samé v regionech. Neschvalovat kandidátky na předem spočítaných stranických konferencí ale dát právo hlasovat všem členům, možná i příznivcům byť nestraníkům, tedy občanům. Nedojde-li ke změně, pak pohled na sněmovnu, pokud víte Who is Who v naší politice, tak je pochopitelná vaše frustrace politikou.

Pak jde též o privilegia zvolených.

Kde je přísné kritérium odpovědnosti za škodu při rozhodování srovnatelná s právními principy soukromého sektoru či pracovního trhu?

Proč v referendu v rámci regionu nezavést odvolatelnost zvolených zástupců? Stačilo by, aby pro odvolání hlasovalo více lidí, nežli stačilo k jeho zvolení. Proč nevyslovit za přísných okolností referendum, ve kterém by bylo občany možno vyslovit nedůvěru vládě? Nahodilost eliminujeme tím, že petici za referendum by muselo podepsat například 10% všech registrovaných voličů v předchozích volbách. Proč má být obviněný poslanec dál poslancem? Neměl by mu mandát zaniknout pokud se neobhájí například do třech měsíců od vznesení obvinění? Proč mandáty za odsouzené poslance (kde by mandát již neměl existovat vůbec) nepropadá a strany dál pobírají příspěvek od státu i za tento mandát? Tedy téměř milion ročně.  Nejde to opravdu jinak?

Samozřejmě že to jde. A není to tak nesnadné prosadit takové změny. Ale to se musíme vrátit na začátek tohoto článku. Rád bych se zeptal všech těch křiklounů, věrozvěstů, občanů co křičí, mnohdy důvodně odsuzují, nadávají: „Byli jste volit?“ Pokud nikoliv tak mlčte a tiše trpte. Nevolíte-li, pak přece musíte vědět, že žádnou změnu nepřinesete, politické strany se před volbami populisticky přeorientují a karavana jede dál. Ideologické proklamace levice či pravice, jejich vzájemný antagonismus a nesmiřitelnost ideologií je cesta do pekel podle vzoru ideologů právě předchůdkyně současného favorita (nebo černého koně) uplynulých voleb – KSČ. Je-li legální stranou má právo být volena a jakékoliv její omezování mimo zákon je nesmyslné, včetně všech usnesení z Bohumína. Stejně jej sama ČSSD obchází, kde se dá a obejde je i v budoucnosti, pokud nezíská absolutní většinu ve Sněmovně. Hesla jsou k ničemu. To tu bylo již v minulosti „Se Sovětským svazem na věčné časy“ a ejhle, věčnost byla, zaplať Bůh, krátká. A tak už Bohumínské usnesení tak docela neplatí-viz kraje.  Ale právě účast všech povolaných voličů by podpoře KSČM (ale i jiným stranám, tzv. „demokratickým“) dala skutečný rozměr. Počet jejich voličů příliš neroste, ale poctivě chodí k volbám. Pokud by občané volili, dosáhli by změnu. Nebylo by pak třeba pokoušet se dostat lidi na náměstí do  stávek, nepokojů, strachu z bídy a utrpení, občanské neposlušnosti, kterou se to na sociálních sítích jen hemží. Kdo nevolil, ať mlčí, zpytuje svědomí a poučí se. Šanci na reparát jistě dostane.