Ještě jednou k družstevnímu bydlení.Proč je jim vše jedno ?

Nedávno jsem se setkal na bioslavnostech v Nenačovicích s aktivitami fair trade, tedy spravedlivý obchod. Jde o hnutí, které se snaží odstranit otrockou práci dětí v rozvojovém světě, zejména v Africe. Preferuje nákup zboží, zejména zemědělských a řemeslných výrobků od firem, které odmítají zaměstnávat malé děti. Koho tato myšlenka zaujala odkazuji jej na Literární noviny z prvního zářijového týdne, kde se jí věnuje celá dvoustrana. Mimo jiné nejčastější formou těchto společností v Africe jsou družstva.

Družstevní sektor ve světě žije a je využíván. V Itálii se v posledních letech osvědčila malá družstva řemeslníků, který svým členům zajišťují zakázky, dopravu materiálu, účetnictví a další služby.

Málo kdo ví, že družstevníků je na světě téměř miliarda a já osobně opakovaně publikuji čísla - jen v USA jich je 120 milionů, početná jsou v Indii, Japonsku, Kanadě, ale i ve Skandinávii či Španělsku. Družstevnictví má tedy co říci občanům mnoha zemí, jen u nás je potlačováno do pozadí. Snad neúspěšný projekt obnovy finančních družstev z devadesátých let zrazuje zájemce o využití této formy podnikání. Já si však myslím že je to proto, že družstevnictví se nedokázalo zbavit cejchu vypáleného deformací totalitního režimu.

A také, že Česká republika jakoby v posledních letech v této oblasti usnula. S výjimkou družstev výrobních a zaměstnávajících zdravotně postižené osoby, jako by neexistovala. Nebo lépe - družstva a jejich svazy tu a tam slyšet jsou, ale družstevníci, tedy členové, klienti či zákazníci, ti jakoby neexistovali.

Nedávno se rozvinula diskuse opět - jak jinak - o družstvech bytových. Příznačné je, že v Česku je asi 800.000 rodin, kteří žijí v družstevním sektoru nebo v bytech vlastnických, které spravují bytová družstva. Těch ale jako by se diskuse o budoucnosti družstev netýkala. Buď jsou spokojeni se službami, které jim družstvo zajišťuje, nebo nereagují na apely, že někteří poslanci navrhují novelu, která je pro mnohé rizikem. Nezapojují se do diskuse zda je lepší bydlení vlastnické či nájemní, jsou jak mrtví brouci. Přitom poslanci navrhovaná úprava je velmi diskutabilní a dotýká se opravdu velkých skupin lidí. Stejně je klid a ticho. Proč ?

V republice oproti cca 700 bytových družstev vzniklých před rokem 1989 existuje možná 10.000 družstev z privatizace, která vlastní jeden dům. Ta všechna žijí a nemají vážnější ekonomické problémy.

Existují dvě družstva v potížích, a to závažných. Říčany a Hutmanka (Pražské bytové družstvo). Tam naopak členové cítí vysoké ohrožení svých jistot a proto se často a opakovaně obracejí na politiky, poslance prakticky všech stran levice i pravice. Jsou to snad jediní členové družstev, které slyšet je. Výsledkem je situace, která vedla poslance současné vládní koalice (alespoň některé) k podání návrhu na změnu pravidel pro převod bytů do vlastnictví. Tento návrh pak může mít opačný účinek, možná pomůže pár desítkám členů v ohrožení, ale přinese riziko desetitisícům dnes pasivních, spokojených.

Nechápu jak mohou mlčky a pasivně této situaci přihlížet. Asi je jim již vše jedno, chtějí dožít v klidu a pohodě, perspektiva a rozvoj , bezpečí a budoucnost - to jsou pojmy přesahující jejich horizont myšlení. Ale proč mlčí družstevní svazy ? Vždyť přece musí vědět, jaká rizika poslanecký návrh přináší. Řada členů družstev v potížích si myslí, že nejlepší únik od dluhů, které jejich představitelé na družstva „zavěsili", je převést si byt do vlastnictví a utéci tak věřitelům. Má to logiku, například Pražské bytové družstvo se dík „podnikatelské činnosti" zadlužilo v době, kdy mělo cca 1000 bytů, část z nich si vzala byty do vlastnictví a dluhy, které vznikly v době, kdy ještě byli řádnými členy, teď má splatit torzo členské základy - asi 400 lidí. A protože jim dnes družstvo (podle prohlášení současných představitelů) byty převést nemůže, hledají pomoc u právníků, kteří se snaží změnit zákon a přikázat převody všem, kdo chtějí. A pokud to družstvo odmítne, mají členové právo odejít a žádat tržní cenu bytu.

Co je to tržní - obecná cena bytu ? Jistě cena v místě obvyklá, za kterou se v tom kterém místě kupují a prodávají srovnatelné byty. Ale i toto je problematické. Mohou si členové odnést vypořádací podíl v tržní ceně bytu a ignorovat existenci pohledávek věřitelů ? To že možná i trestnou činností bývalý (zemřelý) předseda zatížil družstvo dluhy za nepodařenou výstavbu hotelů je vskutku tragédií, ale mohu ignorovat existenci věřitele ? Z jejich pohledů by bylo spravedlivé, aby se od tržní hodnoty bytu odečetl podíl na pohledávkách družstva. Podle mého názoru je to velice složité téma hledání spravedlivého řešení. Ale žádná diskuse neprobíhá.

Jednou jsem, jako člen exekutivy Mezinárodního družstevního svazu byl přítomen jednání centrály úvěrních družstev v Kalifornii. Tam člen orgánu družstva defraudoval asi dva miliony dolarů. Sešli se ostatní předsedové existujících družstev, hledali řešení a nakonec je nalezli v tom, že ze svých rezervních fondů tuto ztrátu družstva pokryli. Zkrátka nemohli dopustit, aby družstva u svých členů utrpěla na pověsti. Současně se rozhodli, že každé družstvo dobrovolně, jednou ročně, postoupí speciální revizi hospodaření.

Snad právě proto je rozdíl mezi družstvy v USA a u nás. Tam existuje solidarita, vůle pomoci, prevence. U nás ne. A tak zoufalí členové hledají pomoc ve změně zákonů až za hranicí absurdity.

A také si myslím, že skutečné řešení problémů a diskusí trvající od roku 1992 - zda a komu byty převádět či nikoliv, bychom měli vyřešit jednoduchou malou legislativní změnou. Dosud jsou členové družstev rozděleni na dva tábory - ti co podle zákona podali do roku 1995 výzvu k převodu bytu do vlastnictví ( a jsou to schopni dokázat) a ti ostatní, kteří tak neučinili. Ti mohou byt získat, ale právní nárok nemají, jsou odkázáni na usnesení orgánů družstev. Ta moudrá již dávno taková usnesení přijala a tak členy nezajímá zda a kdy se jim nárok na převod promlčí.

Samo promlčení nároků je diskutabilní, zda jde v případě v zákone stanovené lhůtě o lhůtu promlčecí či pouze pořádkovou. Tyto lhůty uplynou v roce 2010 což znamená, že se zas otevře kampaň a opět se lhůta prodlouží. Jak v kocourkově.

Házím tedy v plán návrh s tím, že se jej pokusím s kolegy právníky, kteří se družstevnictvím zabývají, promyslet a definovat. Proč nezrušit pouze jednu větu zákona číslo 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů která říká že členové jsou povinni podat výzvu do 30.června 1995 a dohoda pak musí být uzavřena do 31.prosince 1995, není li dohodnuto jinak. Vím, že to není tak snadné, že jsme svázáni pravidly, třeba o nepřípustnosti retroaktivity v právním řádu. Avšak výsledek by byl takový, že by člen mohl družstvo vyzývat kdykoliv bez rizika, zda se jejich nárok promlčí či nikoliv.

Myslím si, že tento návrh je dost odvážný a tak snad spící družstevnictví probudí.