V neděli 10. července 2011 vyšlo po 168 letech poslední číslo News of the World, nejčtenějšího nedělníku na světě. Média jsou plná spekulací o okolnostech tohoto překvapivého kroku, o tom, že se to majiteli panu Robertu Murdochovi hodí, protože britský trh je převážně elektronický, písemné formy činí jen 15 % objemu, že to stejně chtěl většinový majitel učinit, že jde jen o přesun k jiné formě nedělníků. Mnohé (a další zde neuvedené) může být důvodné a logické, ale přece jen tato situace nutí k úvaze. Ale také musíme vzít v úvahu, že jsme ve Velké Británii, zemi s tradicí a jinými poměry na politické scéně než v České republice.
Není asi nezajímavé, že v neděli nebyla v Londýně tato poslední čísla k dostání. Sehnali jsme jen jeden výtisk v běžném obchodě na hlavní třídě, později po větším úsilí v zapomenutém krámku mimo tuto třídu další dva, a na dotaz proč tomu tak je prodavači odpovídali, že dostali na prodejnu mnohdy jen 30 (!) výtisků. Náhoda, nebo nezájem vydavatele, který proklamuje že výnos z prodeje tohoto čísla odevzdá na charitu. Takže naše redakce resp. její spolupracovníci mají cennou relkvii do sbírky a my důvod k úvaze.
Proč k tomu došlo ? Příčiny jsou obecně známé.
Nedávno zveřejněné informace o odposlouchávání mobilních telefonů britských celebrit vzbudily šok veřejnosti, pak se, po několika mimosoudních vyrovnáních a jednáních na čas reakce utlumily, v minulém týdnu se však vrátily zpět v podobě obřího skandálu.. Podstata je známá a jednoduchá. Vydavatel si najímal soukromé detektivy a ti mu nečestnou formou shromažďovali informace - z mobilů celebrit, politiků, ale také hledané (a později zavražděné) dívky, rodinných příslušníků vojáků padlých v Afghánistánu a Iráku a z dalších skandálních zdrojů. Jedno odhalení střídalo druhé, zapojily se i konkurenční média. A to mělo mnohé důsledky v politické a veřejné scéně, ale i v obchodních vztazích.
Podle britských médií se od deníku News of The World odklonili sponzoři, například inzerenti jako Lloyds, Ford, Coca-cola, Virgin Holidays, Marks & Spencer, Renault, Debenhams, NatWest, The Body Shop . To možná byl onen poslední podnět, kromě masového odporu veřejnosti, proč bylo oznámeno ukončení vydávání na tuto poslední neděli.
Tato záležitost byla skandální již v minulosti. Již v roce 2007 byli v souvislosti s kauzou tohoto deníku odsouzeni dva lidé, mimo jiné královský dopisovatel Clive Goodman . Dostal 4 měsíce, odposlouchával členy královské rodiny.
Druhým byl soukromý detektiv Glenn Mulcaire, , dostal 6 měsíců za nezákonný odposlech hlasových schránek tří poradců členů královské rodiny a řady veřejně známých osob. Toto britská veřejnost médiím netoleruje. Ale nejen jim.
Kauza se rozrostla do obřích rozměrů. Odhalení střídá odhalení. Prý šlo o špízování až 4 000 osob. Žádná etická pravidla, respekt k soukromí, poptávka redakce deníku byla po všem, co má nádech byť morbidní senzace – jak se trápí příbuzní obětí atentátů, prostě hrůza.
Ovšem stejnou měrou je dnes kritizován fakt, že se našlo dost policistů, kteří byli ochotni za úplatu informace dodat.
Vše se odráží i v politice.
Premiér Cameron je kritizován ze všech stran a již naznačil, že je připraven nést politické důsledky. Nelze vyloučit, že pokud se při vyšetřování nezávislým soudcem objeví další závažné informace a důkazy, bude nucen rezignovat. Británie není Česko, chce se říci. U nás by si s tím vládní politici poradili snadno, jako obvykle, ale o tom později.
Cameron si totiž přivedl jako šéfa komunikace Andyho Coulsona bývalého šéfredaktora listu. Ten měl na starost komunikaci celé Konzervativní strany již od května 2007. Přes kritiku mnohých za ním premiér v minulosti stál, i když chtěl rezignovat, například asi před půl rokem. Dnes už za ním nestojí. Již byl vyšetřován a podpora britského premiéra by byla nemožná.
Asi u nás nejvíc překvapilo, že se kauza řeší i s opozicí, že se Cameron sejde s předsedou opoziční Labour party Edem Milibandem, aby se shodli na postupu vyšetřování. Jiný kraj, jiný mrav. V Česku nemožné.
Šetřit se bude jak postup a selhání policie, únik odposlechů, tak i cesty úniků do redakcí. Britské listy též předpokládají diskusi o mediální etice
Pohlížím na britskou politickou scénu s respektem, znám případy, kdy politici rezignovali z důvodů, které u nás zůstanou bez povšimnutí. Proto se nemohu bránit přirovnání. A tyto skutečnosti si již o komparaci s naší veřejnou sférou přímo říkají.
Což nemáme u nás neustálé úniky informací, odposlechů, záznamů o spojení mobilních telefonů mnoha osob, ve které jsou namočeni politici? Kauzy o zjišťování komunikace předsedy Ústavního soudu a dalších špiček ? A reakce ? Ministr Kubice , který mluví o „očích lochnesky“ mlčí a dál povolává do služby své policejní kolegy a udržuje podivné kontakty. Sám před lety defraudoval prorůstání organizovaného zločinu na neprokázaných drbech a kauzách a vlastně tím skutečné kauzy mimo politiku skryl. Výsledek ? Od té doby jedna kauza za druhou. Ale odpovědnost ? Žádná, skutek utekl.
Metoda poptávání odposlechů a zveřejňování v médiích se stala rutinní za vlády Mirka Topolánka, kdy lobbysté vedli jednání (nebo spoluvedli) o dokonce i o státních zakázkách. A novináři vcelku bezproblémově střídali odhalení za odhalením. Zdroj informací si ovšem u nás chrání, snad pod faktem, že se „na to již nelze jen dívat, co se děje v politice“. Odhalení jakoby, bez ohledu na zdroj a čestnost, byla ve veřejném zájmu, ať si je redakce očividně zajistila od státních úředníků, policistů, jakkoliv.
Ano, je to u nás jiné. Naše současná vlády má již z ostudy kabát. Ale vždy nějaká kouzelná síla zasáhne – již za šetření pana Čunka v minulosti, ať byl stav důkazů jakýkoliv, šachovalo se od státního zástupce k zástupci, až se kauza spotřebovala a zanikla. O přeběhlících a jejich motivech nemluvíme, také pokusy za kauzou poslance Wolfa, nikdo neví, který mocný tahá za nitky, nic se neprokáže.
A tak za nic nemůže Pavel Drobil, Alexander Vondra, Vít Bárta, Babák, Kočí, máme dokonce doloženy přednášky o projektu ovládnutí veřejného prostoru detektivní kanceláří. Pokud se mnozí jmenovaní ničeho nedopustili, pak by měl být veřejností brán k zodpovědnosti ten, kdo informace šíří a asi si je vymyslel, .
Jde přece též o ohrožení ústavnosti. Je to snad tak, že si média u nás kauzy vymýšlejí a chudáci politici jsou biti? A například „utajené“ zpravodajské služby mlčí, je téměř vyloučeno, že nic nevědí, ale mlčí.Asi své informace , které nemohou říci veřejnosti, nemají komu sdělit. Každá mince má svůj rub a líc. Pravda a lež se v kauzách zjistí nestranným vyšetřováním. Cameron a Miliband o něm jedná. A náš premiér ? Škoda mluvit. Náš premiér má hroší kůži a zaklíná se odpovědností „dotáhnout“ reformy, mnoho slov ale žádné činy. Nečas kopíroval Camerona před volbami i na bilbordech, s vyhrnutými rukávy a energickými gesty, jen častušky zpívat. To ale bylo přece před volbami. Dnes veřejnost nepotřebuje. Až před dalšími volbami. Nebo si to vykládáme špatně ? Tam, kde by si náš premiér z britského kolegy měl vzít vzor – tak tam je „mrtvý brouk“.
A tak nás britský příběh těchto dnů má inspirovat v mnohém na naší scéně. Tato kauza již čistí poměry ve Velké Británii jak v médiích, tak v politice. Nedovedu si představit, že by spolupráce s policisty některé naší redakce novin po odhalení vedla k zrušení listu. U nás je informátor hrdina a je s respektem chráněn. Ano, je rozdíl špízovat politiky a příbuzné teroristických či trestných činů či katastrof. Ale skutečně bychom se neměli z této kauzy poučit ? Hlavně mnohomluvní politici vládněkoaliční ?
