Hurvínek a válka, díl II.

Druhé dějství loutkového divadla. Přes víkend jsem napsal blog o "Hurvínkovi a válce". Byla to nadsázka v reakci nad podmínkami VV vůči partnerům, které sebevědomě vyhlašovali v sobotu. Respektuji výsledky voleb a ač tato vláda není můj šálek čaje, respektuji ji a nemám zájem, aby se prezentovala jedním trapasem za druhým. Tak se pokouším o malou predikci nejbližších dvou dnů....

Nevím, kdo dnes věří politikům Věcí veřejných, že to, co metodou pokusu a omylu proklamují jako nepřekročitelnou hranici pro svojí podporu vlády snadno opouští jakmile pochopí, že jejich koaliční partneři se nenechají manipulovat podle jejich představ. A že je raději pošlou do háje, než se nechat vydírat.

Nikomu to dnes asi za tu práci nestojí, aby zdokumentoval všechny jejich nápady. Ale jejich „flexibilita“ je dána politickými větry a preferencemi víc, než rozum a politická prozíravost. Myslí si o občanech, že je to stádo bez mozku a že je snadno ošálí. Jeden příklad za všechny: Změny na vnitru a akceptace Jana Kubiceho jako ministra a ejhle, po krátké době jej hodí přes palubu když geniálně (špatně) odhadnou koaliční partnery – slučme dvě ministerstva a ponechme je našemu Kamilovi a pan ministr Chalupa by mohl být ministrem vnitra. Ne že bych nad odchodem pana ministra ronil slzy, ale zatím svoji roli plní rozhodně o třídu výš, než exministr John. A tak je to vůči němu dost neseriózní, ale co se dá od VV vlastně čekat?

Připomíná mě to jeden z proslulých projevů Milouše Jakeše které pronikly na veřejnost v době totality jak rozděloval posty a říkal – „chceme mít dobrého ministra školství, ale soudruh XY je chemik, to by nešlo udělat, ovšem mohl by řídit ten průmysl, ale bude to vláda naše, komunistická, to je hlavní“ . Dnes to, byť ve svobodné zemi, VV do jisté míry oživují přednost politiky před rozumem. Neúcta k odbornosti a panství politiky nad schopnostmi. Je to skutečně důsledek umělého projektu vzniku této strany? Vždyť mnozí z jejich poslanců vypadají kvalifikovaně a rozumně, musí trpět nad těžkopádností Radka Johna a narcismem a přehnaným sebevědomím Víta Bárty vítajícího blížící se soud. Karolína Peake musí trpět jak raněná srna a přemáhat se aby držela linii. Alespoň tak působí.

Vlastně se mě ekluje o tom psát, pokud by mě nebylo trapně z jejich politického stylu.

Prognóza? Zítra ráno na svém zasedání možná ještě postraší, ale nakonec zůstanou vládotvorní. Dobrovolně se „nespláchnou“ mimo Poslaneckou sněmovnu když dokazují každým dnem, že se tam dostali omylem voličů.