Jako dětské žvatlání o Hurvínkovi a válce na mě působí představy Věcí veřejných o propojení církevních restitucí se slučováním ministerstev. Odmyslíme-li si dětský intelektuální rozměr tohoto naivně uspěchaného návrhu pak dospějeme k této představě:
Předně se musí změnit kompetenční zákon, jehož vypracování a projednání je doba cca 3 až pěti měsíců. Ale nežli předloží takový návrh musí VV říci podrobnou vizi, která ministerstva mohou převést agendu zrušených ministerstev a vykalkulovat, kolik pracovních míst ušetřím.
Jakmile tedy dojde ke změně kompetenčního zákona v obou komorách Parlamentu a podepíše ji prezident, nastane personální práce, tedy rozhodnutí kdo bude kam přesunut, a koho pro nadbytečnost propustíme, samozřejmě s odstupným a všemi náležitostmi dle pracovního práva.
Tak vzniknou náklady na práci, kterou již nikdo neodvede. Jsem zvědav, jak zvládnou ministerstva agendu evropských dotací a podobná vážná témata.
Léta volají politici po reformě státní správy a léta na ni…promiňte, kašlou. Starají se hlavně, kde by ukradli kořist, mám na mysli pracovní místo pro své stranické soukmenovce, obsazují jednu instituci za druhou. A věci veřejné v této „disciplíně“ nikterak nezaostávají za proslulou již TOP09.
Věci veřejné jsou více „veřejným škůdcem“ s absencí kompetence řídit tento stát. Snad to již voliči chápou. Divím se TOP09 a ODS, že raději nezvolí nové volby než takovéto utrpení. Reforma státní správy je žádoucí a již dávno měla proběhnout. ODS, bůhví proč, opustila vizi eStátu europoslance Edvarda Kožušníka, sociální demokraté nechávají již léta bez povšimnutí platnou část služebního zákona, kterou prosadila jejich vláda v roce 2002! V tomto prostředí je návrh věcí veřejných jen důkazem odborného deficitu. Tak co v politice a exekutivě hledají?
JUDr. Ivan Přikryl
