Důchodová komise jiným úhlem pohledu

Nová, již 4 důchodová komise byla slavnostně prezentována. Jsem rád, že tomu tak je, ale uvědomuje si paní ministryně Maláčová, že ona a vláda mají i jiné významné nástroje v rukách, kterými získají pro své plány zdroje? Asi ne.

Ministryně práce a sociálních věcí oznámila vznik důchodové superkomise. Jana Maláčová je sympatická tím, že nemarní čas a je „ženou činu“. A také nově jmenovaná předsedkyně komise a rektorka Nerudová hned objasnila, co si od práce týmu které povede, slibuje. A také porovnala důchodové systémy u nás a v Rakousku s tím, že výše důchodů i náklady státu na jejich vyplácení jsou u sousedů významně vyšší, zatím co zdroje – objem státního rozpočtu je srovnatelný. Zjednodušeně – chceme-li zajistit důstojné důchody musíme s výdaji rozpočtu nakládat jinak, revidovat nezbytnost různých mandatorních výdajů a dát prioritu tam, kde ji chceme mít.

Je příznačné, že jedna z oblastí, kterou také shodou okolností má v kompetenci Maláčové ministerstvo – sociální bydlení – může být chápána jako „černá díra“ státního rozpočtu. Toto tvrzení dokládá v mnohém i Nejvyšší kontrolní úřad. Ten zcela nedávno prohlásil, že na podporu bydlení vynaložil stát za posledních dvacet let 232 miliard korun. „Kromě toho přispívá i ohroženým lidem na náklady na bydlení, za poslední dva roky šlo o 23,2 miliardy korun,“ uvedl NKÚ. Stát sice vynakládá na bydlení značné peníze, přínosy této podpory ale průkazně nevyhodnocuje. U podpořených sociálních bytů NKÚ zjistil, že stát nesleduje, kdo tyto byty užívá. Přitom poskytl dotace na víc než 22 tisíc takových bytů. Za slabinu tuzemské bytové politiky NKÚ považuje i to, že nejsou jasně vymezené pravomoci a odpovědnosti mezi institucemi, které mají podporu bydlení na starosti. Tolik publikované informace.

Ptám se tedy, zda je vznik komise dostatečným řešením. Existuje jakási „Národní rozpočtová rada“, složená však z ekonomů a mám pochybnosti, zda jsou schopni proniknout do všech zákoutí rozpočtové politiky státu a věnovat se neefektivním oblastem. Například tomu, že zmíněné miliardové výdaje jsou důsledkem nečinnosti státu v bytové politice, která trvá v některých oblastech již několik desítek let a zdá se, že vláda Andreje Babiše v ní hodlá pokračovat.

Je to jako „déja‘ vu“. V roce 1993 když jsem zasedal v komisi zemí EU pro sociální bydlení ve statutu pozorovatele nás právě Rakušané, ale i Němci či Francouzi varovali. Jedna z nejnákladnějších oblastí může být pro vás sociální bydlení. Může, ale nemusí. Když nevytvoříte levný model dostupného bydlení a budete spoléhat jen na tržní mechanismy bytové politiky, stane se tento segment bezednou studnou výdajů státu.

A to se také stalo. Popisovat zde, kolikrát jsme spolu s odborníky na bytovou politiku již od doby Klausovy a Zemanovy vlády až do dnešních dnů upozorňovali a navrhovali řešení považuji za zbytečné. V mém archivu jsou materiály, které tyto vlády oslovovaly, lež jak lze dovodit z citace zprávy NKÚ – zcela marně. A premiér Babiš a ministryně Dostálová tuto oblast i nadále považuji za zbytečnou, hodnou jen jakéhosi investičního plánu. Rarita, která nikde nefunguje.

Odpustím si popis řešení v detailu. Namísto podivných návrhů zákonů o sociálním bydlení je třeba obnovit vedle funkčního trhu s byty též neziskový sektor tak, jak funguje třeba právě v Rakousku. Podotýkám, že po dlouhá léta (od roku 1873 do roku 1953) to byl model pro obě země upraven shodnou právní normou.

Tento model je třeba bezodkladně obnovit. Kdo přesvědčí politiky, že je to nutné? Oni preferují kroky, které se projeví již zítra. Obnovíme li neziskové „obecně prospěšné společnosti bytové“, tak svůj měřitelný efekt přinesou v horizontu 10-20 let. O to víc je trestuhodné jakékoliv odkládání.

A tak doufám, že zmíněná superkomise ministryně Maláčové vezme v úvahu i uvedený argument a že vláda svoji nečinnost ukončí. Jinak dobré řešení nalezne jen stěží. A podobných oblastí bude v našem hospodaření s veřejnými prostředky jistě víc. To chce vizi vlády, co nejdřív. Jen aby to nedopadlo jako obvykle.