Co si "dovedu představit" v tomto okamžiku?

     Velice pozorně jsem poslouchal předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského a jeho právní názor na důsledky rozpuštění sněmovny při nedokončeném legislativním procesu Sněmovnou schválených a Senátu postoupených návrhů zákonů.

     Důvodem tohoto názoru je skutečnost, že se pohybujeme v právu veřejném, kde „co není uvedeno, je zakázáno“. Stát je vázán právem. Princip právního státu je mj. založen na dvou zásadách - “vše je dovoleno, co není zákonem zakázáno” což platí pro právo soukromé, a “státní moc lze uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem stanovených zákonem” což je zásada práva veřejného.

     Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nestrpí odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona. (čl.33 odst. 1 Ústavy ČR). Zákonné opatření může navrhnout jen vláda.

     Význam je nepochybný. V okamžiku kdy na základě hlasování o rozpuštění sněmovny prezident republiky Sněmovnu rozpustí, nemůže Senát pokračovat a dokončit jednání nad zákony, které mu sněmovny postoupila, které před jejím rozpuštění neprojednal, tedy schválil, nebo se jimi nezabýval a které vrátil zpět Sněmovně a které předseda sněmovny postoupil prezidentu republiky a ten je podepsal. Senát je Ústavou omezen jasným výrokem, co může a co nemůže projednávat a schvalovat od okamžiku rozpuštění Sněmovny. 

     Samozřejmě, že lze postupovat i jinak. Pokud by si Vláda osvojila text zákonů projednaných sněmovnou a svým usnesením jej jako svůj návrh zákonného opatření jej senátu předložila, může je Senát projednat a schválit. Takový postup je možný a je zcela ústavně konformní.

     Není tedy žádný zásadní důvod odkládat jednání sněmovny o samorozpuštění a prezident, kromě Pavlem Rychetským zmíněných organizačních opatření k technickému provedení voleb, nemá žádný závažný důvod takové rozhodnutí odkládat.

     Ale kolikrát již v minulosti poslanci v podstatě jednoduchou a jasnou věc zauzlili v složitý gordický uzel bez ochoty jej rozetnout. Asi jsme odsouzeni prožít všechny možné a nemožné alternativy, mám na mysli posledních 10 – 15 let. Rozpuštění neústavní, nerozpuštění ústavní (2009), poslanci ve vazbě, poslanci ve výkonu trestu, poslanecké půjčky, poslanecké prebendy, obsazování významných míst ve státní správě poslanci vždy, když mají šanci získat vyšší příjem a delší mandát v institucích jako je NKÚ, ÚOHS, ÚOOÚ, státem řízených firmách, a to bez dostatečné kvalifikace, ignorace služebního zákona aby mohly proběhnout noci tu delších tu kratších nožů. Barvení peříček jednotou koalic a zklamání nad počiny těch, kteří se řídí (též) svým svědomím, což slibují ústavním slibem poslance.

     Takže je třeba být v pohotovosti, co nám toto „národní divadlo“ přinese. To, že existují poslanci, kteří vytrvale prokazují že mají vizi obnovy prosperity, které veřejnost většinově podporuje, to je jen důvod pro pravici, aby svévolně spasila národ ve jménu svých představ a především zájmů. Již v minulosti jsem říkal, že klíč k předčasným volbám má Miroslav Kalousek. Nezapomene ho doma, až bude třeba jednání sněmovny „odemknout“? Odpovím po „poslanecku“  : V tomto okamžiku to vypadá, že se Sněmovna rozpustí. Dovedu si to představit“!