Zdá se již signifikantní, že když na nějaký problém sáhne naše současná politická reprezentace, pravice i levice, blíží se katastrofa. Snaží se řešit každý problém lehkostí „sobě vlastní“ bez odborné diskuse a stanoviska odborníků. Jako „děd vševěd“ jemuž lid vtělil moudrost zvolením. Na jakýkoliv problém hledají tzv. „legislativní cestu řešení“ tedy direktivu. Založí komisi, subkomisi, výbor či podvýbor, úřad, dohled a nadhled či co všechno. Vše toto je však v čitateli zlomku. Ve jmenovateli je zásada práva prvního slova politiků, volba či jmenování členů čehokoliv parlamentem, s odkazem že je to vůle lidu, občas pod rouškou proklamace nezávislých osobností schvalovaných – jak jinak, zas a znova politiky. A přitom se politická reprezentace nejspíš obává nezávislosti zpravodajské služby a žádají jakousi odvozenou imunitu pro své strany, aby se činnosti BIS netýkala jejich členů či samotných stran.
Zpravodajské služby – na rozdíl od metody pokusu a omylu exšéfa ÚOOZ a dnes ministra vnitra Kubiceho – dohlížejí na zájmy tohoto státu ve smyslu zjištění rizik jeho ohrožení jakýmkoliv způsobem – cizí mocí, terorismem, ekonomickou a politickou diverzí, hledáním vlivu na mocné této země, zejména na exekutivu a vysoké státní úředníky. Bezpečnostní informační služba (BIS), je tedy česká státní zpravodajská služba s vnitřním polem působnosti (civilní kontrarozvědka). BIS získává, shromažďuje a vyhodnocuje informace důležité pro bezpečnost, ochranu ústavního zřízení a významných ekonomických zájmů ČR. Za činnost BIS odpovídá vláda ČR, která také jmenuje a odvolává jejího ředitele. BIS nespadá pod žádné ministerstvo, je samostatným státním úřadem. Předává ústavním činitelům informace o zjištěných rizicích, v principu každému v té oblasti vlády, za kterou ministr odpovídá. Právo na všechny informace v podstatě má pouze premiér a prezident. Pokud takovou informaci BIS zpracuje, určí stupeň jejího utajení a předá ji tajné spisovně toho kterého úřadu. Informace je pak opatřena rubrikou do které se zapíše kdo a kdy zprávu četl, tato skutečnost se zapíše do bezpečnostní knihy, kterou každá osoba způsobilá seznamovat se s utajovanou skutečností obdrží od bezpečnostního ředitele toho kterého úřadu. Komu byla a kdy nějaká informace poskytnuta lze zjistit v řádu minut.
Ústní informace ústavním činitelům není vyloučena, ALE TENTO POSTUP PŘINÁŠÍ NOSITELI INFORMACE RIZIKA, ŽE JI TENTO ČINITEL POZDĚJI ZAMLČÍ.
Je tedy snadné zjisti kdo a jakou informaci obdržel. Očekávat však, že BIS předá premiérovi přepis odposlechů je pitomost. Na základě odposlechů zpracuje BIS informaci, kde svá zjištění popíše aniž by uváděla zdroj. Jistě by jej ale nezamlčela, pokud se ústavní činitel o zdroj informace zajímaal. Tedy žádné „čáry máry“ ale exaktní služba. Kompetence služby určují zákony, zejména:
- Zákon č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách České republiky,
- Zákon č. 154/1994 Sb. o Bezpečnostní informační službě
- Zákon č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
- Zákon č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti
Některé návrhy politiků mě připadají přinejmenším nešťastné, nedomyšlené a vlastně ohrožující veřejný zájem více, než se zdá. Chápu legitimní snahu vyšetřit, proč ( a zda)z BIS unikly informace do ABL (ostatně bylo by geniální, když zdrojem současného úniku odposlechů by byla právě Bártova ABL aby „odklonila“ zájem veřejnosti od tohoto mecenáše a s ním probíhajícího soudu). To není důvod aby byla činnost BIS kontrolována nějakou supervizí – to snad sice ani nevadí, ale aby její složení bylo ovlivněno politiky je princip „veslujícího kormidelníka“. Místo kontroly úniku informací budou politici zprostředkovaně monitorovat činnost BIS. To raději BIS zrušte, protože se stane nefunkční. Dopadne to jako s VV, politická strana – bojuje s korupcí a má nejvíce podivných sponzorů. Proboha, pokropme parlament studenou vodou, ať již politici přestanou trojčit.
Například sociální demokracie již uvedené navrhuje, žádá, aby na české tajné služby kromě parlamentní komise dohlížela i zvláštní rada složená z respektovaných osobností. Měla by právo vstupovat do otevřených svazků. Chtějí snad zajistit, aby informace neunikly, nebo vědět co obsahují otevřené svazky? Nevím, co skutečně chtějí, ale vypadá to jako snaha ochočit si služby. To je ale nebezpečné.
Je třeba vědět ještě jednu skutečnost. Když státní úředník chce (nebo ke své funkci potřebuje) seznamovat se s utajovanými skutečnostmi musí se podrobit složité a detailní prověrce Národního bezpečnostního úřadu. Je to složitá sofistikovaná činnost dotýkající se prakticky všech okolností žadatelova života a trvá přibližně (podle stupně) okolo jednoho roku.
Poslanci, senátoři a členové vlády ovšem tuto prověrku neabsolvují, zvolením jsou ze zákona prověřeni. Považuji tuto skutečnost za značné bezpečnostní riziko – což poslancem nemůže být zvolen podvodník, šarlatán a podobně? Samozřejmě že může a Věci veřejné dokazují, že se to již v mnohých případech stalo. Tak či tak jsou to „tribuni plebis“ kteří nejsou nadáni všemoudrostí, ovšem neradi naslouchají něčemu, co není názor ulice. Právě oni by té „ulici“ (nemyslím to pejorativně) měli trpělivě a otevřeně vysvětlovat, o co jde. A ne se populisticky trefovat do jejich nálad.
A tak apeluji na veřejnost. Rozum do hrsti. Naléhejme na politiky ať nedělají hlouposti a nechají profesionály konat svoji práci. Dbejme, aby ohromné kompetence mnohých úřadů včetně Bezpečností informační služby nemohly být zneužity, ale chraňme je také před snahou politiků „ochočit“ si je.
