Česká televize chce "ochránit" občany.Dobrá. Měla by ale říkat pravdu.

Televizní dokumenty, to jsou takové střípky, které se brousí podle záměrů a vidění autorů, či těch, kteří témata vybírají.Chápu, že Česká televize (asi?) nemůže zaměstnávat tým specializovaných právníků na tu kterou oblast. 

Znám bohužel více případů z mnoha okruhů témat, kde se mě čím dál více zdá, že si šéfredaktoři vytvoří svůj názor na tu kterou záležitost a podle toho zvou do různých besed, k rozhovorům či do zpravodajství již osvědčená "esa" o kterých předem vědí, zda svým názorem vyhovují potvrzení českotelevizní vize problému. K migraci, korupci, hradu či podhradí. I Václav Moravec, profesionál k pohledání utíká do Fokusu VM, kde se jistě cítí svobodný, protože v nedělní poledne střídá donekonečna 15 - 20 politiků a tu a tam, do závěrečných "štěků" experty názorově odpovídající něčím představám. Alespoň mně to tak připadá. Musím respektovat, že soukromé televize se cítí oprávněny více hovořit o dramatických, senzačních, kriminálních či odpudivých událostech, o naší maločeské nepočetné smetánce. Ale důsledek tohoto koktejlu? Vraťme se na veřejnoprávní pódium.

Tak si média tvoří své světy.Jednostranný pohled, souhlasné komentáře, klasické politické půtky hradu, Strakovy akademie, poslanců, senátorů. Vyvážené pořady snad v ČT točí již jen Marek Wolner a tu a tam Nora Fridrichová.

Včera. v nedělní dopoledne, zpočátku jako zvukovou kulisu, jsem si na ČT 2 pustil pořad "Ochránce". Ejhle, slyším téma, které důvěrně znám, kterým jsem se zabýval snad posledních 8 let. Znám též osobně většinu aktérů, a předně chci říci, že v kauze bytů OKD nesporně zklamal pan Bakala a to tak, že prohrál i soud, kdy se dožadoval omluvy za to, že jej tehdejší místopředseda sněmovny, nyní ministr zahraničí Zaorálek nazval gaunerem. Sliboval, a když prokoukl, zapomněl. Zanechal uvedené v omyl. Peníze nesmrdí.

Ale ten příběh byl prezentován jinak, než se odehrál. Rozhodující okamžiky celé 25 let staré kauzy proběhly jinak, měly jiný právní základ a laické obyvatelstvo získalo tedy nesprávnou informaci.

Není mým cílem zde podrobně tyto chyby a omyly prezentovat, analýza, kterou jsem zpracovával koncem minulého roku čítá s přílohami cca 50 stránek, to by nikdo nečetl. Tak jen dovolte v jedné větě, poněkud rozvité, shrnout myšlenkovou linii pořadu a následně poukázat na skutečnost:

Národní (později státní) podnik OKD byl v roce 1990 přeměněn na akciovou společnost, přitom se byty staly podnikovými v rozporu se zákonem, později v letech 1996/98 postupně stát ztratil majoritu, následně se rozhodl, že minoritní podíl také zprivatizuje což v roce 2003/04 udělal, přičemž špatně odhadl hodnotu majetku a prodal tento podíl hluboko pod cenou. Nájemci měli předkupní právo k bytům, pan Bakala jim slíbil, že jim byty prodá, na což je řada dokumentů, ale v roce 2003 když se blížila deregulace si to rozmyslel.

Jak to bylo doopravdy a proč?

V roce 1990 ministr Dlouhý podepsal přeměnu podniku OKD na firmu OKD, akciová společnost. Veškerý majetek, dosud evidovaný na státní podnik byl převeden na OKD, a.s.

Byty dnešního RPG nebyly nikdy služební (až na nepočetné výjimky) ale podnikové. Podle zákona o majetku státu byl přijat tento princip. Šlo v podstatě o státní byty, podnik OKD je neplatil.. Byl přijat obecný princip, že byty do roku 1990 spravované Okresními podniky bytového hospodářství, tedy organizací zřízenou obcí budou bezplatně převedeny do majetku obcí. A tak se také stalo.

Byty spravované bytovými odbory národních podniků byly včleněny do majetku foirmy. A tak se také stalo. Že to byla hloupost? Byla, ale koncepci napsanou v roce 1990 týmem, ve kterém jsem též pracoval Václav Kalus vyhodil z okna.

Od tohoto okamžiku však nemohl stát (vláda) disponovat s tímto majetkem jinak, než že prosadí svoji vůli cestou hlasování na valné hromadě akciové společnosti a to svým většinovým podílem. Klidně mohl firmu OKD, a.s. delimitovat, (ostatně pan Bakala to o pár let později udělal) a rozdělit na OKD doly a OKD byty a tyto byty buď bezplatně převést obci, což zákon umožňoval (měly by stejný osud jako ostatní obecní byty - povětšinou byly převedeny nájemcům), nebo je nabídnout nájemcům přímo. Stát, cestou Ministerstva privatizace či Fondu národního majetku to mohl udělat až do 28. 5. 1996. Firma OKD by získala výnos z následného prodeje bytů, stát by si svůj podíl mohl stáhnout cestou dividend. Problém z  roku 1990 by byl napraven. Ale nestalo se nic.

Neučinil tak, protože pro naše vlády bylo bydlení lidí věcí, která nepoutala příliš pozornost politiků.

Pátral jsem po aktérech této transakce. Proč stát ztratil většinový podíl? Prodej akcií darovaných státem obcí soukromé firmy sám o sobě na ztrátu majority nestačil.

Základě problému s názvem NEGATIVNÍ ROLE STÁTU V KAUZE OKD se stal 28.5.1996 kdy ministr privatizace Ing. Jiří Skalický podepsal návrh Fondu národního majektu, který bych nazval ekonomický zločin. Snižuje základní kapitál OKD z 27,8 mld. Kč na 24,3 mld. Kč. Stát to udělal tak "chytře", že vzal svých 3.500 kacíí v souhrnné hodnotě 3,5 MLD Kč a prodal je firmě OKD za 3.500 Kč. Tam stát ztratil vše. Za dva dny po tomto podpisu ministerstvo zaniklo!!

Ještě jeden omyl je často médii zkreslen. Týká se privatizace menšinového podílu v roce 2004. Stát prodával akcie, nikoliv nemovitosti jí vlastněné. Zjednodušeně - prodáváte li nemovitost, je znalecký posudek snadnou záležitostí. Vlastní-li tuto nemovitost akciová společnost, a prodáváte jen akciový podíl, máte dvě možnosti. Ovšem musíte hodnotit firmu jako celek. Takže cena může být i nižší než nemovitost, je li firma "nezdravá".

Tou první je, zjednodušeně - výnosová metoda. Jinou hodnotu má akcie perspektivní společnosti, jinou pak společnost s potížemi na obzoru (třeba pokles ceny uhlí).

Znalci zvolili druhou možnost. Okolo 4% akcií bylo volně obchodovatelných na burze. Trh určí cenu nejlépe. Cena volně obchodovatelných akcií byla 348,95 Kč. Stát si určil znaleckým posudkem cenu za akcii 367,73 Kč. To je vše, tento prodej můžete natírat jakoukoliv barvou podle toho "koho" chcete a jak natřít. Ale je to jen klamání veřejnosti. Tento princip osvědčila po podrobné analýze Evropská komise v roce 2011. To je celé.

Samozřejmě že bych o této kauze mohl uvádět další nepřesnosti. Ten rohatý reportér - ochránce, co stál na Karvinou a hřímal odsudky však nebyl spravedlivý. Říkal to co lidé slyšet chtějí, nikoliv doložitelné údaje.

Po kolikáté konstatuji: Koho to však zajímá? ČT určitě nikoliv.