V rámci prezidentské kampaně a obzvláště jejího druhého kola jsme se všichni stali jejími žáky. Máme tak perfektní příležitost naučit se rozlišovat komunikační fauly v praxi.
Základem komunikačního faulu je vždy snaha někoho poškodit, snaha získat něco na úkor ostatních, nebo se něčemu vyhnout (například spravedlivému trestu).
Nejnižším stupněm komunikačního faulu je běžná lež. Nejvyšším stupněm s vědecky propracovanými pravidly a zákonitostmi je demagogie. Tedy lživá politická propaganda.
Pan Google mi nabídl tuto definici demagogie:
Demagogie (z řeckého démos = „lid“ + agógos = „vůdce“) je v moderní době působivé a klamné řečnické vystupování, využívané k získání vlivu, politické podpory a moci, zejména mezi lidmi neschopnými kriticky myslet.
Základem často bývá smíchání pravdivého tvrzení s tvrzením nepravým. Typická pro nepravdivou část bývá její neověřitelnost a neurčitost. Nebo použití pravdivých údajů v zavádějícím kontextu.
Příklady z minulého víkendu:
1. Josef Váňa, osminásobný vítěz velké pardubické pravil zhruba toto (odposlechnuto z televize):
„Když jsem jezdil s panem XY v rámci jeho prezidentské kampaně po Moravě, tak se na těchto setkáních s občany objevovaly skupinky lidí, kteří je narušovali. Bylo jasné že jsou někým placeni, protože říkali samé nesmysly.“
První věta je pravdivá. Pan Váňa podporoval na mítincích na Moravě pana XY. Na mítinky přicházeli i odpůrci XY, kteří nejspíš mávali nějakými transparenty a vykřikovali své námitky vůči osobě XY – tak už to v demokracii chodí.
Ovšem druhá věta už je čistá demagogie. Bez jakéhokoli důkazu pan Váňa tvrdil, že lidé s odlišnými názory byli někým placení. Navíc nebyl ani schopen jakkoli upřesnit kým. Vzhledem k tomu, že před prvním kolem prezidentských voleb bylo ve hře více než deset kandidátů, je dost těžko představitelné, že by někdo plýtval penězi na narušování mítinků pana XY. Také zde chybí klíčová informace. Pokud pan Váňa, nebo kdokoli z volebního štábu XY pojal podezření, že někdo platí narušitele jejich mítinků, měl přeci okamžitě podat trestní oznámení.
Odůvodnění „zaplacení“ narušitelů tím„ že říkali samé nesmysly“ už snad nestojí za rozbor.
2. Podle zpravodajských webů:
"Prezident Miloš Zeman dá ve druhém kole volby hlavy státu hlas expremiérovi Andreji Babišovi (ANO). Zdůvodnil to větší politickou zkušeností opozičního lídra a tím, že v drtivé většině civilizovaných zemí není hlavou státu voják."
Větší politická zkušenost je politickou mantrou dlouholetých politických rutinérů v naší zemi. Každý politik musí jednou s politikou začít a nasbírat své vlastní zkušenosti. Dlouholeté setrvávání v politice bývá často spíše typické pro osobnosti bažících po moci a nikoli službě ku prospěchu svému národu. Není náhoda, že ve vrcholných politických funkcích je možno setrvat jen určitou dobu. Například dvě funkční období. Toto zákonem zaručené střídání moci je naopak společnosti jako celku prospěšné.
Tvrzení, že v drtivé většině civilizovaných zemí není hlavou státu voják je samo o sobě pravdivé. Jenže v použitém kontextu je zavádějící a zjevně poškozující jednoho z kandidátů použitím předsudků proti určité profesi. Navíc, dva velmi významní světoví státníci byly původní profesí vojáci. Bývalý absolvent vojenských škol a voják Sir Winston Churchill zachránil v době Druhé světové války nejen Velkou Británii ale nejspíš i celou „civilizovanou“ Evropu. Jeho tehdejší nejbližší spojenec, pětihvězdičkový generál David Dwight Eisenhower a vrchní velitel spojeneckých expedičních sil v Evropě během Druhé světové války, se v USA v roce 1953 stal 34. prezidentem.
3. Andrej Babiš v rámci zahájení kampaně druhého kola voleb uvedl:
„Jediným prezidentem v Evropě, který byl „komunistickým rozvědčíkem“ je ruský prezident Putin.“
Toto tvrzení je samo o sobě pravdivé. Jenže zavádějící je kontext jeho použití. Protože na rozdíl od Vladimíra Putina byl Petr Pavel pouze rozvědčík student a rozvědčík teoretik. Školu na rozvědčíka totiž dokončil až v roce 1991. Leda, že by rozvědčíkoval v rámci školních domácích úkolů.
Osobně bych řekla, že v centrále Nato si své spolupracovníky dokáží náležitě prověřit. Obzvlášť v případě Předsedy vojenského výboru NATO.
Komunikační faul, při kterém se někdo přirovná k obzvlášť odpudivě se chovající osobě například Adolfu Hitlerovi nebo nověji Vladimíru Putinovi je velmi oblíbený. Bohužel pro ty, kteří jej použijí často znamená gól do vlastní sítě. Protože absurdita a účelovost takového přirovnání většinu lidí v normálním pásmu inteligence popudí proti tomu, kdo tento komunikační faul použil. Jak známo, kdo jinému jámu kopá ...
Za domácí úkol milý studenti zkuste najít alespoň tři komunikační fauly v dalším průběhu prezidentské kampaně. A to bez ohledu na svou volební preferenci. Padni komu padni.
